Narodila se během druhé světové války na Slovensku, po jejím skončením se rodina přestěhovala do Prahy, kde strávila většinu svého života. Pracovala na dráze, na OPBH a v divadle jako uklízečka a pradlena, po sametové revoluci dlouhodobě působila jako asistentka pedagoga na základní škole v pražských Nuslích. Ve svých 65 letech si na Evangelické akademii v Praze dodělala středoškolské vzdělání.
Organizovala koncertní zájezdy rodinné ženské kapely Romane romnija / Romské ženy a starala se o zázemí řady dalších hudebníků z rodiny Fečových. Se svým manželem, slavným hudebníkem Jozefem Fečem, založila a organizovala aktivity dětského pěveckého a tanečního souboru Čhavorikani Luma / Dětský svět. Se svými dcerami se věnovala přechodnému pěstounství. Vedla ženskou skupinu Jileha / Srdcem, která funguje pod hlavičkou organizace Slovo 21, a byla rovněž jednou z vůdčích osobností ženské romské skupiny Manushe v Krupce, kde žila až do své smrti.
Za celoživotní práci ve prospěch romské společnosti byla Fečové v roce 2016 udělena cena Roma Spirit. V roce 2020 byla Senátem navržena na státní vyznamenání Za zásluhy.
Její povídka Nevo Kher / Nový dům byla uveřejněna ve sbírce romských autorů O mulo! Povídky o duchách zemřelých (Kher, 2019) a povídka Bejvák pod širým nebem vyšla v prozaickém souboru Všude samá krása (Kher, 2021). V roce 2022 vydala nakladatelství Kher a Paseka její autobiografickou prózu Den byl pro mě krátkej - Paměti hrdé Romky, která získala nominaci jihlavského Festivalu dokumentárních filmů na cenu Dokumentární kniha roku.
