Je prozaička a básnířka žijící v Hradci Králové. V roce 1989 se vyučila strojní mechaničkou, tuto profesi pak několik let vykonávala, později pracovala jako uklízečka nebo balička. Pracovala jako terénní pracovnice Magistrátu města Hradec Králové a konzultantka neslyšících v organizaci Tichý svět. Při zaměstnání vystudovala sociální práci na Evangelické akademii v Praze a začala pracovat jako externí redaktorka a moderátorka romské internetové televize Romea TV. Souběžně se svojí profesí také úspěšně dokončila studium romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako lektorka romského jazyka a sociokulturních seminářů pro pedagogy a sociální pracovníky.
K povídkové tvorbě v dvoujazyčné verzi ji přivedla romistka Hana Syslová. Publikuje v časopisu Romano voďi, na serveru Romea.cz, A2, Kamarádi, na stránkách nakladatelství Kher. Pohádkou Regína a víly a Čendeš přispěla do e-knihy Otcův duch a jiné pohádky romských autorů (Kher 2012). Čendeš byl v roce 2016 zdramatizován a hrán studenty Katedry sociálních věd Pardubické univerzity. V e-knize Moji milí – Sbírka romské narativní prózy (Kher, 2014) jí vyšla povídka Imaginární pes a cyklus Dítě, ve Sborníku současné ženské romské prózy Slunce zapadá už ráno (Knihovna Václava Havla 2014) povídkový cyklus ze 70. let Rodina je jen jedna / Fameľija hin ča jekh. Ve sbírce O mulo! Povídky o duchách zemřelých vydala prózu E čhibakri čhaj / Nezvedená holka (Kher, 2018), či ve sbírce Samet blues (Kher, 2021) povídku Kamav soduj / Chci obojí.
Kokyová ovládá olašskou romštinu, slovenskou romštinu v posledních letech ale využívá jako hlavní jazyk literárního sdělení. Zapojuje se do aktivit Nové školy, o. p. s. – Romano suno a Vaker romanes, věnuje se překladům z/do romštiny - pro Kher přeložila společně s Markétou Hajskou z kalderašštiny do slovenské romštiny komiks Sofii Taikonové Žofi Z-4515.
Foto: Petr zewlakk Vrabec
