Cina, Emil

Vyučil se frézařem. Po absolvování vojenské služby, kde sloužil jako tankista, se v rodinné firmě dvacet let živil rozvážením uhlí. Od roku 1992 pracoval jako redaktor a moderátor pořadu pro menšiny Klub dorozumění na Českém rozhlasu Regina poté, co v něm několik let pracoval jako správce budovy. V roce 1990 mu byly otištěny první básně v časopise Amaro lav / Naše slovo, poté se stal redaktorem časopisu Gendalos / Zrcadlo. Svými prózami pravidelně přispíval do časopisů Romano hangos / Romský hlas nebo Romano voďi / Romská duše. Ve své tvorbě se věnoval kromě poezie humorným příběhům ze života nebo mytologickým pohádkám zasazeným do romské historie. Některé z nich mu vyšly například ve sbornících Devla, devla! (2002) nebo Legendy, balady a romance národů (2008). V rámci projektu organizace Romea Šukar laviben le Romendar / Romové píší vyšla elektronicky povídka The ajsi šal avel e Viľija / I takový může být Štědrý den (2010), která byla později zařazena do e-knihy romské narativní prózy Moji milí (KHER, 2014). Ve sbírce Všude samá krása (KHER, 2021) vyšla povídka Džas ko papus / Jedeme k dědovi. Emil Cina se věnoval kromě vlastní tvorby také filmovým překladům z/do romštiny (např. Černá kočka, bílý kocour, 1998; ROMing, 2008). V roce 1997 získal na Mezinárodní soutěži romské umělecké tvořivosti Amico Rom v italském Lancianu hned dvě ocenění – za své prózy a poezii pro děti.