Diliňi Dora

Obstála jsem ve svém životě, a mohla jsem udělat víc? klade si dnes otázku Dora, zrozená v nedostatku, vychovaná babičkou, smýkaná systémem i chorými vztahy a státem okradená o vlastní děti. Během pochůzek a domácích prací se konfrontuje se svým mladším já a v duchu znovu prochází cestu, kterou urazila od nezkušené poddajné dívky – romsky diliňi Dora – k silné ženě s vládou nad vlastním osudem.

Dora, hrdinka nové prózy, která samu sebe v romštině nazývá diliňi, tj. bláhová či naivní, po vzoru Mrs. Dalloway chodí po pochůzkách, věnuje se rutinním úkolům svého obyčejného života a při tom se snaží rozluštit záhadu vlastního osudu. Z pozice zkušené zralé ženy vypráví příběh svého mladšího já, dívky z maloměsta vyrůstající za socialismu částečně v ústavech, poté s excentrickou babičkou, zapletené do nezdravého vztahu se starším ženatým mužem a neschopné zabránit paternalistickým úřadům v postupném odebrání dvou sotva narozených dětí z tohoto svazku. Poté co ji soud připraví i o třetí dítě z legitimního, ale násilného manželství, je zaděláno na doživotní trauma a hlubokou depresi.

Dora se ale okolnostem navzdory propracovává k větší odvaze i sebevědomí, vzdělává se, učí se hlásit o svá práva, rodičovská i partnerská, a čtenář jejím prostřednictvím sleduje velký příběh ženské, potažmo romské emancipace. Ve středu dění se nalézá nemilosrdná kritika vlastního jednání a hluboká introspekce, ovšem ve druhém plánu je Diliňi Dora také první autentickou obžalobou socialistického Československa a její zhoubné rodinné politiky vůči Romům. Nezákonné sterilizace, umisťování novorozeňat či starších dětí do dětských domovů, postihování jazykových a etnografických rysů tradiční kultury – to jsou jen některé z nástrojů, které stát používal ve svém tažení proti Romům, z nichž chtěl pod tlakem vytvořit nového socialistického člověka.