Patřil mezi významné účastníky československého domácího odboje za 2. světové války, Po matce byl potomkem původních romských obyvatel českých zemí. Plynule hovořil česky, německy a jazykem sinti. Za první světové války musel narukovat do armády, později se však připojil k německo-romské skupině dezertérů a skrýval se v Českém lese. Po válce byl amnestován a v košickém Státním ústavu pro opuštěnou mládež se vyučil zahradníkem. Další roky pracoval jako pomocný dělník v zemědělství. S Pavlínou Janečkovou založil rodinu a měli pět dětí. V době po německé okupaci Československa a vyhlášení protektorátu pracoval jako kočí na statku v Rohách na Plzeňsku.
Dne 3. srpna 1942 byl Josef Serinek, Pavlína Janečková a jejich pět dětí zatčeni protektorátními četníky a deportováni do koncentračního tábora Lety. Josef Serinek odtud uprchl, připojil se k partyzánům na západ od moravsko-slovenského pomezí. Vybudoval zde rozsáhlou síť spojek, získal řadu pomocníků, zorganizoval a vybudoval úkryty v lesích a u českých vlastenců na Českomoravské vrchovině. Věnoval se též výchově mladých Čechů, kteří se připojili k partyzánům, a učil je životu v ilegalitě. Přestože se prokazatelně účastnil ozbrojeného boje, byl po válce vyznamenán pouze medailí Za zásluhy, která se udělovala za vojenské činy vykonané mimo boj.
Jeho žena a děti zahynuly zčásti v Letech a zčásti po transportu do koncentračního tábora Osvětimi-Birkenau. Po válce si Serinek otevřel hostinec „U partyzána“ ve Svitavách a založil novou rodinu. Po měnové reformě z roku 1953 hostinec zavřel a až do konce života pracoval jako skladník v cihelně. V první polovině 60. let Serinek během osmnácti sezení nadiktoval své vzpomínky historiku Janu Tesařovi. V roce 2016 je vydala Triáda.
