Erika Olahová začala po základní škole pracovat, nejdříve v továrně, potom v pohostinství jako kuchařka a servírka, nyní je v invalidním důchodu. Psát začala v 90. letech a publikovat pod editorským a redakčním vedením romisty Jana Červenky. Píše česky, zároveň je však zasažena romskou vyprávěcí tradicí prostřednictvím příběhů, které vyslechla jako malá od svých prarodičů.
Debutovala ve sborníku Romano džaniben v roce 2001 povídkou Dítě. Knižně vydala soubory povídek Nechci se vrátit mezi mrtvé (Triáda 2004) a Matné zrcadlo (Triáda 2007). Publikovala ve sborníku Revolver Revue a časopisu Host. Je zastoupena v antologii Povídky. Short Stories by Czech Women (ed. Nancy Hawker, London, Telegram Books. 2006), antologii prozaických textů romských autorů v ČR Čalo voďi / Sytá duše (Muzeum romské kultury 2007) a sbírce povídkových textů ženských autorek Ty, která píšeš (Artes Liberales 2008). Divadlem D21 byla v roce 2010 uvedena dramatizace její povídky Prokletá rodina. Její povídka Sedmé patro vyšla na stránkách Romea.cz a v e-knize Moji milí (Kher 2014), následně také ve sbírce Všude samá krása (Kher 2021).
Foto: Lukáš Houdek
