Jana Hejkrlíková vystudovala sociálně-právní střední školu na Evangelické akademii v Praze, poté studovala romistiku na Filozofické fakultě UK. Několik let působila jako sociální pracovnice a romská poradkyně v Příbrami, angažovala se jako romská aktivistka, zejména v otázce vzdělávání romských dětí – jako členka Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity se na přelomu tisíciletí zasazovala o vznik sociálních stipendií pro romské žáky a studenty. Věnuje se umělecké edukační činnosti se zaměřením na malbu a zpěv, pracovala jako vychovatelka v SOS Sluníčko, lektoruje vzdělávací semináře a připravuje metodická doporučení pedagogicko-psychologickým poradnám a školám, která se týkají práce s romskými dětmi. S manželem založila a i po jeho smrti pořádala country-folkový festival Příbramský huntík.
Literárně tvořit začala v roce 1995 na popud Mileny Hübschmannové, publikovala časopisecky ve sborníku Romano džaniben, v Respektu, Plavu, Literárních novinách. V roce 2006 získala Literární cenu Mileny Hübschmannové, udílenou organizací ROMEA romsky píšícím autorům, a to za povídku Bachtalo ďives/ Šťastný den. Její próza byla zařazena do antologie děl romských prozaiků žijících v ČR Čalo voďi / Sytá duše (Muzeum romské kultury 2007), do povídkového souboru Moji milí (Kher 2013), ve Sborníku současné ženské romské prózy Slunce zapadá už ráno (Knihovna Václava Havla 2014) vyšla její novela Má inkoustová léta, která byla vydána také v německém souboru Kurzgeschichten und Gedigte aus Ungarn, Tschechien und der Slowakei (2015) a také přeložena do angličtiny a vydána v USA. V roce 2018 byla její povídka Když s námi komunikují neživé bytosti zařazena do sbírky romských autorů o duchách zemřelých O mulo! (Kher 2018) a povídka Savi goďi chudňom la phura datar / Moudrost mojí babičky vyšla jako součást sbírky Všude samá krása (Kher 2021).
Foto: Lukáš Houdek
