Jak patriarchální fungování společnosti finských Kale ovlivňuje dvanáctiletou vypravěčku a její pohled na svět, popisuje v recenzi knihy Černý motýl na webu iLiteratura Maria Voslářová. Představuje také autorku díla – spisovatelku, aktivistku a výtvarnici Kibu Lumberg a odhaluje, podle čeho svou knihu pojmenovala.
V recenzi knihy ČERNÝ MOTÝL se mimo jiné dočtete:
České nakladatelství KHER soustavně pátrá po zajímavých literárních výpovědích Romů z nejrůznějších zemí, čímž postupně českému čtenáři předestírá unikátní sbírku, jaká nemá ve světě obdoby. Novým přírůstkem je autobiograficky inspirovaná kniha Černý motýl Kiby Lumberg (nar. 1956 ve Finsku), ve skutečnosti první díl trilogie, který ale funguje i samostatně. Zachycuje období hrdinčina dětství až do pokusu o útěk z rodné komunity.
(...)
Z výše řečeného lze vytušit, že v případě recenzované knihy se rozhodně nejedná o nostalgické líčení bezstarostného dětství. Kiba Lumberg nic neidealizuje. Loví z paměti vzpomínky a ústy dvanáctileté vypravěčky Memesy je drsně a bez okolků předkládá čtenáři, před nímž tak postupně vyvstává obraz prostředí, kde vyrůstala. Memesa se s rodinou několikrát stěhuje, konstantou v jejím životě však zůstává násilí v různých podobách, a to i mezi nejbližšími příbuznými. Je to motiv daleko častější než rodinná pohoda, třebaže i takových okamžiků kniha pár zachycuje.
Vyprávění v přítomném čase se vyznačuje přímočarostí: „Máma jde na nějakou dobu bručet za prodej kořalky, i když je těhotná.“ S každou kapitolkou se ocitáme rovnýma nohama v určité situaci, jejíž popis navzdory strohosti prozrazuje autorčinu schopnost dívat se. Nemocný táta „sedí na kanapi jak prošlápnutej škrpál“ a jeho „noha je velká a kostnatá, prsty trčí v řadě dopředu jako ptačí zobáky“. Všechno je to dost bezútěšné, ale vypravěčka čtenáři nedovolí nad tím dlouze hloubat: rychlým tempem servíruje další vzpomínky a oživuje mu je před očima pomocí četných dialogů.
Celý článek najdete na webu iLiteratura.cz, autorka: Marie Voslářová - zde
