Iveta Kokyová: Jak se Pavlíček málem stal šlechticem

„Už brzy se budeme brát. Na Boží hod se stanu tvojí manželkou. Těšíš se, miláčku?"

„Ano, těším, drahá."

Naprosto obyčejný mladík Pavlíček se zamiloval do nepříliš krásné dívky jménem Karolína. Pocházela ze šlechtického rodu a její nejbližší nemohli přenést přes srdce, že nastávající manžel, není urozené krve.

Pavlíček tušil, že ho rodina nepřijímá, ale přesto se snažil s nimi vycházet. Připadalo mu, že příkoří vykoupí jeho láska ke Karolíně.

Probíhaly velké přípravy na svatbu. Rozeslala se svatební oznámení, nakupovalo se, peklo, vařilo a smažilo.

Přišel Štědrý večer, venku hustě sněžilo. Usedli společně za stůl a večeřeli. Pak si předali u stromku dárky. Pavlíček myslel na každého a měl velkou radost, když všechny obdaroval. Rodina Karolíny na nadcházejícího zetě také pamatovala, ale byl to dárek pouze ze slušnosti, nikoli od srdce. Pavlíček, v domnění, že už zítra se stane členem rodiny, chtěl zapůsobit a na oplátku se ujal úklidu. Umyl po večeři sváteční porcelán, který rodina používala výhradně jen o Vánocích, a šel vynést odpadkový koš.

V okamžiku, kdy vykročil z domu, ucítil, že ho tísnivá pouta a nepříjemná atmosféra Karolínina rodu opouští. Vyšel jen nalehko ve svátečním obleku – bez kabátu, čepice i rukavic. S každým krokem ze sebe shazoval tíhu. Zvedl oči k nebi a nechal si obličej zasypávat sněhovými vločkami. Pak se rozpomněl a obrátil koš do popelnice.

Hlavou mu vířily myšlenky a nohy ho namísto zpět do domu odvedly pryč. Jakoby ho někdo vedl, stanul na vlakovém nádraží. Bez rozmýšlení nasedl do prvního vlaku, který zrovna odjížděl. Bez lístku, bez toho aniž by věděl, kam jede. Seděl sám v kupé s odpadkovým košem, který mu dělal společníka. Hleděl z okýnka a navzdory všemu se usmíval. Poznání, že člověk, který srdcem a duší necítí přijetí druhých, má odejít, mu dodalo klidu a usnul.

Vzbudil ho až hlas: „Kontrola jízdenek." Otevřel oči a zjistil, že to není sen. „Promiňte, já lístek nemám." Průvodčí obrátil oči v sloup. „Jak je to možné?" Pavlíček pomalu převyprávěl celou historii, kterak se ocitl ve vlaku. Průvodčí s ním měl soucit. Nechal ho být a odešel.

„Tomu se říká potkat dobré lidi," řekl si v duchu černý pasažér a spal dál.

Na konečné v Bratislavě přestoupil na vlak domů. Bylo už ráno, Boží hod. Den, kdy měl říct své Ano.

Ptáte se, co stalo s odpadkovým košem, který mu nepatřil? Jeho poctivá povaha by mu nedovolila koš nevrátit. Proto jej zabalil a odeslal zpět s lístečkem, na němž bylo napsáno: „Děkuji za přijetí."

Nejdůležitější je, umět se v každé situaci obrátit o pomoc k nebesům.

 

 

 

Sar o Paľos šaj ačhiľas grofoske


„Laha vera, avaha veradune, maj pal e svato Viľija. Rado sal miroro?"

„Hi, rado som mirori."

Calkom običajno terno raklo, so pes vičinelas Paľos, pes zakamaďas andre na igen šukar rakľi, so pes vičinelas Karoľina. Has andal o grofiko fajta. La rakľakri fameľija, našťi preľidžalas perdal o jilo, hoj o terno, nane feder ratestar.

O Paľos džanelas, hoj les e fameľija na lela sar peskres, the avka kerelas, hoj te džal lenca avri. Čujinelas pes, sar te iľahas pre peste la dukhakre lanci perdal peskro kamiben.

Sa pes richtinelas pro bijav. Bičhaďas pes bijaveskro ľil, cinavlas pes, pekelas pes, tavlas pes.

Avri igen delas jiv, avľas karačoňakro časos. Avel e svato Viľija. Savore bešle pal o skamind the chanas raťakro chaben. Pal o chaben avľas ora pre savi savore užarenas, rozdine pes o darki. O Paľo mišľinelas pre savorende. Has igen rado, hoj savoren šaj vareso del. La Karoľinakri fameľija aščal kada, hoj džanelas te del paťiv na bisterďas aňi pro tajsaskro džamutro. O darunkos, so les diňas na sas jilestar. O Paľos džanelas, hoj tajsa avla imar andre fameľija, the hoj les čeporo ile, kamelas te del varesar pale, ta pratinďas. Pal o raťakro chaben thoďas avri o porcelanos, savestar e fameľija chalas ča pre Karačoňa, the geľas te čhivel avri o košaris.

Sarča pregeľas o prahos le kherestar, ta pes čujinelas slobodno. Urdo andro inepiko ancugos, bijo gerekos, čapka, rukavici. So krokos ta čujinelas lokeder, sar te čhivelas pharipen tele. Hazdľas o jakha kijo ňebos the o jiv leske perelas pro muj. Dogeľas kijo bočka the o pherdo košaris čhiďas avri.

Le šereha leske džanas o mišľi the o pindre les ľidžanas kije štacija, sar te les vareko tradelas. Bešľas pre peršo mašina, so pes kidelas te oddžal. Bijo ľiloro, bijo olestar hoj džanel, kaj džal. Bešelas korkoro andre filka the o košaris leske kerlas společnikos. Dikhelas avri perdal e blaka the bachtales asalas. Akor has slobodno. Sar leske dogeľas, hoj o manuš, so na čujinel le jileha the la voďaha, hoj les aver len, kampel leske te oddžal. Oda diňas leske aver čujibena, ta zasuťas.

„Kontrola ľilore" šunďas. Peršo peske mišľinelas, hoj pes leske le hangoha džalas suno. Phundraďas jakha. O suno oda na has. „Prebačinen, man nane ľiloro." O sprjevodcas visarďas o jakha upre. „Sar oda, hoj nane tumen ľiloro?" O Paľos paľis leske delas duma, sar pes arakhľas andre mašina. O sprjevodcas phenďas: „Kampľas mange tumen pre aver štacija tele te čhivel, aľe pro Karačoňa oda na kerava," the odgeľas.

„Kaleske pes phenel te arakhel pes le lačhe dženenca," phenďas peske o kalo pasažeris the sovlas dijader.

Bratislavate, oda has agorutno štacija, bešľas pre aver mašina khere. Imar has tosara, e svato Viľija. Ďives, kana sas te avel veraduno.

Phučen, so pes ačhiľas le košariha, so na has leskro? Leskri paťivaľi natura, bi leske na domukhelas o košaris te na del pale. Vaškada les zapaťarďas the bičhaďas pale la fameľijake le ľileha, has pre leste pisimen: „Paľikerav, hoj man iľan."

Nekbareder hin, te džanel te bičhavel pes andre sako situacija upre kijo ňebos!

 

 



TOPlist