Iveta Kokyová: Čendeš / O Čendeš

V malé vesničce na kopci u lesa, tam kde bydlí Romové, se jedné ženě narodil chlapeček. Když ho porodila, zděsili se všichni lidé hrůzou. Dítě mělo přední dva zuby, tři oči, tři nohy, ocas a celé tělo chlupaté. Pojmenovali ho Čendeš. Odmalička na něho všichni Romové plivali, někteří se mu smáli, jiní se ho báli. Nikdo se s ním nechtěl přátelit, nikdo ho neměl rád, jen jeho matka a otec, kterým dal Bůh jediného syna.

Čendeš rychle vyrostl. Mezi lidi nechodil, protože se za sebe styděl. Ze všeho nejraději četl, a tak byl velmi moudrý.

Jedné noci přemýšlel nad svým životem. Kladl si otázku: „Proč nemůžu žít jako ostatní lidé? Proč mě nikdo nemá rád? Proč jsou lidé tak zlí?" Došlo mu, že v rodné vsi štěstí nenajde. A tu noc se také oblékl a odešel z domu. Políbil svou maminku na čelo, slzy mu při tom stékaly po tváři.

Ráno ho všichni hledali. Čendeš už ale byl v hlubokém lese, a tak ho nikdo nenašel. Vybral si krásné místo u vody, kde si postavil dřevěný přístřešek. Večer chodil krást slepice, aby měl co jíst. Vysel žito, z žita vyrobil mouku, z mouky chléb. Každý den zasadil jeden stromek, aby poznal, jak dlouho žije sám v lese. Každý z nich mu byl bratrem nebo sestrou, s nimiž hovořil. Naučil se žít o samotě, a byl tak spokojený.

Jednou Romové z osady, zrovna když byli na dříví, zabloudili hluboko do lesa. A koho nezahlédli? Čendeše! Hned ho poznali a začali pokřikovat: „Čendeš je tu! A jak je ošklivý!" a rozutekli se. Všem Romům doma vyprávěli, koho v lese potkali. Nikomu se nechtělo věřit, že chlapec po tolika letech ještě žije. Každý si myslel, že dávno zemřel.

Když se tu zprávu dozvěděli Čendešovi rodiče, měli obrovskou radost. A hned se ho taky vydali do lesa hledat. Cestou jim ale docházely síly, byli už oba dost staří. Syna hledali dva dny a jen s pomocí boží ho nakonec našli.

Jakmile matka svého syna spatřila, rozplakala se, rvala si vlasy, líbala mu ruce a děkovala Bohu. Přemlouvala ho: „Pojď domů, synáčku, netrap mě. Jsem už stará, špatně se mi bez tebe žije." Čendeš ale odpověděl: „Maminko, sice se mi po tobě hrozně stýská, ale nikam s tebou nepůjdu. Nech mě tu zemřít. Zvykl jsem si na samotu. Tady na mě nikdo neplive a neposmívá se mi." Matce pukalo srdce, když syna poslouchala. S pláčem se tedy vrátila se svým mužem zpátky do osady. Otec to všechno trápení pro změnu držel v sobě.

Doma se Romové ptali, kdeže Čendeš je. Žena se neudržela a začala křičet: „Jen proto, že jste zlí lidé a vysmívali jste se mému dítěti, jen proto jsem svého jediného syna ztratila!"

Po nějaké době se Čendešovi zdál o matce sen. Zjevilo se mu, že umírá. Bez dlouhého otálení vyskočil z postele a běžel za ní. Byla tma, a tak ho nikdo z vesničky nezahlédl. Jakmile vešel do domu a spatřil v posteli umírající matku, rozplakal se jako malý kluk. Vzal ji za ruku a matka mu povídá: „Neplakej, chlapče můj, Bůh si pro mě přišel, musím odejít. Teď, když jsem tě viděla, bude se mi lehce umírat," a sotva to dořekla, vydechla naposledy. Čendeš svému otci neřekl nic, vyběhl z domu a běžel lesem jak šílený. Všechny stromy, co zasadil, pokácel.

Po půl roce z velkého žalu zemřel i on. Jen otec je všechny přežil. Ve vsi se už od té doby žádnému člověku nevysmívali.

 

 

O Čendeš

 

Andre jekh gavoro, upre paš o veš, kaj bešen o Roma, uľiľas jekha romňake čhavoro. Sar les anďas pro svetos, ta savore džene lestar daranďile. Ole čhavores has duj danda anglal, trin jakha, trin pindre, e pori the dzaralo has. Dine les o nav Čendeš. Ciknorestar pre leste savore Roma čhungarenas, varesave lestar asanas, varesave daranas. Ňiko leha na delas duma, ňiko les rado na dikhelas, ča leskri daj tho dad. O Del le manušen diňas ča jekhe čhavores.

O Čendeš sig bariľas avri. Na phirelas maškar o džene avri, ladžalas pes. Ča khere pes ľikerlas.

Jehk raťi gondolinelas pre peskro dživipen. Phučelas korkoro pestar. Soske našťi dživav sar aver džene? Soske man ňiko rado na dikhel, soske hine o džene ajse nalačhe? Odi rat pes urďas the odgeľas le kherestar.

Tosara les savore rodenas. Ňiko les na arakhľas. Odgeľas andro baro veš. Arakhľas peske šukar than paš o paňi. Kerďas peske le kaštendar cikno kheroro. Sikhľiľas te dživel korkoro. Raťenca phirlas te čorel le papiňen, hoj te avel les so te chal. Thoďas andre phuv dživ, olestar kerlas o jaro, le jarestar o maro. Sako ďives thovelas andre phuv jekh kašt, pal kada džanelas, keci ďivesa hino korkoro andro veš. Sako kašt has leskro phral the pheň. Lenca dživelas the delas peske duma.

Jekhvar o Roma pal e koloňija, sar has andro veš kaštenge, našľile. Kas dikhle? Le Čendešis! Minďar les prindžarde. Chudle te kerel vika the te denašel. Savore Romenge denas duma, kas dikhle andro veš. Ňiko na kamelas te paťal, hoj pal ajci berš mek dživel. Gondolinenas, hoj muľas.

Sar pes dodžanenas leskri daj tho dad, ta les gele te rodel andro veš. Na birinenas imar ajci te phirel, bo phure has. O Del diňas, hoj les arakhle. Sar peskre čhas dikhľas, ta e daj chudľas te rovel, vičinelas les khere. O Čendeš phenďas: „Daje, phares mange pal tu, aľe na džav tuha ňikhaj, mukh man adaj te merel. Sikhľiľom te dživel korkoro. Adaj pre ma ňiko na čhungarel, na asal mandar." Sar kada e daj šunďas, ta lakro jilo pukinelas. Rovibnaha geľas pale khere.

Jekhvar džalas o Čendešiske suno la daha. Andro suno pes leske sikhaďas, hoj e daj leske merel. Minďar ušťiľas upre the geľas pal peskri daj. Avľas andro kher the dikhľas peskra da andro haďos, sar merel. Rovlas sar brišind, chudľas la da le vastestar. E daj leske phenďas: „Ma rov, mro čho, o Del vaš mange avľas, mušinav te džal, feder pes mange merla, hoj tut dikhľom." The muľas. O Čendeš denašľas avri andal o kher. Le vešeha denašelas sar te diliňaľiľas. Savore kašta, so thoďas andre, ta tele čhingerďas.

Jepaše beršeha muľas the jov. Leskro dad savoren predžiďiľas.

 

 

Pohádka vyšla ve sbírce Otcův duch a jiné pohádky romských autorů.

Celou publikaci si můžete v PDF stáhnout zde.

Kindle verze ke stažení zde.

 

 



TOPlist