Emil Cina: Želízko / O Trastoro

Je to už nějaká doba, co Romové žili v osadě při městě Bartva na Slovensku. Kovařinu tehdy dělal každý z nich.

Já jsem se kdysi dávno zastavil u jednoho chudého Roma, který byl také kovářem. Měl dva syny, jeho žena čekala třetího. A co se nepřihodilo? Žena při porodu zemřela. Muž nevěděl, co dál, zůstal se třemi chlapci sám. Ještěže nedaleko bydlela teta, která malého kojila, protože sama měla malé děti. Ženu pohřbili, muzikanti ze vsi jí zahráli. Rom neměl ani korunu, a tak k nim někdo přinesl dvě lahve pálenky. Muzikanti pili, Rom s nimi a potom se dal do pláče. Tři děti! Jednomu říkali Thulo, druhému Bango a tomu třetímu dali po dědečkovi jméno Šaňis.

Jaro zase střídá zimu a Šanimu jsou už dva roky. Brzy ráno chodívá za otcem do dílny, aby mu pomáhal. Jednoho dne vzal Šanis do ruky podkovu. „Co je to, táto?" A táta mu odpověděl: „Železo, želízko." Celý den potom za otcem chodil a pořád dokola opakoval: „Želízko, želízko..." A to mu už zůstalo. Nikdo mu neřekl jinak.

Želízko rostl a rostl a stal se z něj krásný snědý chlapec. S otcem se živil kovářskou prací. Dokázal takové věci, že za ním do dílny chodili i gádžové. Vydělat peníze, to tedy uměl. Běhaly za ním romské i gádžovské dívky, nesmírně po něm toužily. Chlapec se tomu jen smál, žádná z nich mu k srdci zvlášť nepřirostla.

Bratři otci nikterak nepomáhali. Thulo se zajímal jen o jídlo a Bango by akorát tak chodil po Romech, měl všude spoustu řečí a kde nic, tu nic.

Jednoho dne jim někdo ze závisti podpálil dům. Oheň vzal půlku stavení. Co naplat? Trastoro se dal do stavby nového, Romové z osady mu za trochu jídla vypomáhali. Za měsíc už stál dům ještě krásnější, s větší kovářskou dílnou. Thulo se odstěhoval k dědečkovi, aby nemusel nic dělat, a Bango se ztratil někde mezi Romy. Jakmile Želízko stavbu dokončil, pravil otci: „Táto, vydám se do světa, abych zjistil, jak žijí ostatní." Otec o tom nechtěl ani slyšet, ale Želízko trval na svém. A tak mu dal do mošny černý chléb, slaninu a dvě jablíčka.

Toho dne venku lilo jak z konve. Želízko se cestou zastavil u dědečka. Jakmile vnuka spatřil, zaradoval se. „Koukej si ze sebe sundat ty šaty a usuš si je," houkl na něj dědeček. Thulo mu mezitím prošacoval brašnu a už přežvykuje. Dědeček si Želízkovi stěžuje: „Já jsem z něj úplně na nervy, nevím, co s ním. Ani mi s ničím nepomůže."

Chlapec s Thulem nepromluvil ani slovo. Přespal u dědečka, a když se chystal ráno vypravit na cestu, mošna byla prázdná! Thulo všechno snědl! Želízko dal dědečkovi ještě před odchodem pár dukátů. „Šťastnou cestu," volá za ním dědeček.

Déšť ne a ne ustat. Ještě že do města není daleko. Ale kam jít? Nikoho tam nezná. Rozhlíží se, dokud nezahlédne kostel. A tak se do něj celý promočený schoval. Třásl se zimou, až z toho chudák usnul.

Farář se v noci diví, kdo že to v kostele spí. Přistoupil k chlapci a probudil ho. Ten se celý vyděsil. Svatý otec ho rázem zpovídá, co tam dělá. „Hledám práci." Farář na něj hledí a po chvíli praví: „Nějaké místo už ti najdu. Ráno se uvidí."

Druhý den začal chlapec pracovat v kostele, kováře tam bylo právě potřeba. Farář byl šťastný, že našel takového chlapce, který umí všechno opravit. Zůstal tam asi měsíc. V onom městě objevil i jednu kovářskou dílnu, ve které bydlela stará osamělá gádžovka. Muž jí už zemřel. Slovo dalo slovo a Želízko se hned v dílně otáčí. Navalilo se na něj tolik práce, že chudák ani nestačil všechnu zastat, kolikrát si musel najít někoho na výpomoc. Zato ale dobře vydělával.

Kolem kovárny chodila dívka, která sloužila u jedné gádžovky, protože sama už nikoho neměla. Chodívala na trh, kde prodávala jablka. Dívka se kolikrát před dílnou zastavila a pozorovala ho. On si jí ale pro samou práci ani nevšiml.

Jednou se Želízko vydal na tržiště a koho nevidí? Tu černovlasou dívku s černýma očima jako uhel! Styděla se, a on z ní nemohl spustit oči. Zbystřila je jedna stařena a povídá: „To je naše Kaľi." Chlapec vzal do ruky jedno z jablek a ptá se, kolik stojí. Dívka neví, jak má odpovědět.

Není potřeba chodit kolem horké kaše ? oba dva se do sebe prostě zamilovali. Vídali se každý den. Jednoho dne jí pravil: „Musím domů za tátou." Kaľiny oči se v tu ránu zalily slzami. „Co... co budu dělat?" šeptala. Želízko se jen smál a po chvíli řekl: „No půjdeš přece se mnou, jestli se ti teda bude chtít." Takový úsměv svět ještě neviděl. A jak silně se tiskli za ruce!

A tak Kaľi od gádžovky utekla. Želízko jí nakoupil šaty, to jste neviděli, jak jí to všechno slušelo! Chlapec ženě, u které pracoval, vysvětlil, že se potřebuje vrátit domů. Nevěděla, co si počít. Ale naštěstí jí tam zůstali dva Romové, kteří v dílně pracovali spolu s Želízkem. Gádžovka mu navíc věnovala koně, který jí po manželovi zůstal.

Jak si to tak oba společně s koněm míří domů, cesta je zavedla k dědečkovi. Jakmile je uviděl jeho bratr Thulo, špinavý od hlavy k patě, okamžitě se schoval. Želízko dědečkovi přinesl lahůdkovou slaninu. Oči se mu zalily dojetím a nechtěl je pustit pryč. Oni ale pokračovali domů.

Když je zahlédl otec, nemohl uvěřit svým očím. Byl neskutečně šťastný, že se vrátili. Chudák ani nevěděl, co samou radostí dělat. Želízko příští den koupil krávu a Kaľi se pustila do úklidu. Celý dům najednou prokoukl. Želízko se také zeptal, kde že je jeho bratr Bango. „Ten se štítí práce, jenom by chodil po lidech. Nikdy z něj nic nebude!" opáčil otec.

A jestli pak vás napadá, čeho se ještě Želízkovi nedostává? – No přeci dětí, aby je naučil kovařině. Jako by Kaľi jeho myšlenku vytušila, prozradila mu, že se už brzy dočkají.

 

O Trastoro

 

Imar oleske but berš, kana o Roma dživenas pre Slovensko andro gav paš o foros Bartva. Charťika buťa dikhenas všadzik maškar lende.

Me pes zaterďiľom paš jekh čoro Rom, so esas tiž charťas. Les esas duj muršora, e romňi leskeri užarelas trito. U so pes ačhiľa? Kana e romňi perelas, paš oda muľa the ačhiľa pal late o muršoro. O Rom na džanelas, so te kerel, trine čhavenca ačhiľa korkoro. Mek mištes, hoj nadur bešelas e bibi, so le ciknes delas koľin, bo la esas tiž cikne čhavore. La romňa parunde, o lavutara andal o gav lake bašade. Le romes na esas koruňica, vareko ke lende anďa duj cakľi paľenki. O lavutara pijenas, o Rom lenca tiž, paľis chudňa te rovel. Trin čhave! Jekheske phenenas Thulo, avreske Bango the oda trito muršoro dorešľa o nav Šaňis pal o papus.

Polokes o čhona džan u le Šaňiske imar duj berš. Pal o dad sig tosara phirel andre šmikňa, kamel leske te pomožinel. O Šaňis jekhvar chudňa andro vast o petalos. „S´oda, dado?" phučľa lestar. O dad leske phenďa: „Trast, trastoro." Calo ďives paľis phirelas pal o dad u vakerelas: „ O trastoro, o trastoro..." Oda lav leske ačhiľa u ňiko leske inakšeder na phenelas ča o Trastoro.

O Trastoro polokes bariľa avri. O čhavo šukar kalosegno. Le dadeha kerelas charťika buťa. Jov, o Trastoro, dokazinďa ajse buťa, kaj pal leste phirenas o gadže andre šmikňa. Te zakerel o love jov džanelas. Phirenas pal leste tiž o romane čhaja the gadžikane rakľija, bo pal leste merenas. O čhavo lenge ča asalas, ňisavi paš o jilo leske na ačhiľa.

O phrala le dadeske na pomožinenas. O Thulo ča o chaben rodelas the aver phral, o Bango, phirelas pal o Roma, všadzik bare dumi u ňikhaj ňič.

Te so duj džene, o dad le Trastoreha, pes thode pro pindre, vareko lenge le hamišagoha labarďa raťi o kher. Jepaš kher iľa e jag. So te kerel? O Trastoro chudňa te kerel o kher, o Roma vaš o chaben lenge tiž pomožinenas. Vaš jekh čhon o kher šukareder the šmikňa bareder. O Thulo geľa ko papus, kaj ňič na kerelas u o Bango našľiľa varekaj ko aver Roma. Sar o Trastoro sa dokerďa, phenďa le dadeske: „Dado, džav te dikhel, sar dživen o aver manuša." O dad na kamelas pal oda aňi te šunel, aľe o Trastoro ačhelas pre leskero. Ta andre torbica leske o dad diňa kalo maro, balevas the duj phabora.

Oda ďives delas baro brišind. Le dromeha zaterďiľa ko papus. Sar les o papus dikhľa, esas igen lošado. „Čhiv tele o renti the šuťar len," vičinďa e dad pre leste. Maškaroda o Thulo leske rodelas andre torbica u imar chal. O papus phenel le Trastoreske: „Me som lestar dilino, na džanav, so leha. Ňisoha mange na pomožinel!"

O čhavo le Thuleha na vakerelas. Presuťa ko papus. Tosara imar gejľa u andre torba na ačhiľa ňič! Sa chaľa o Thulo! O Trastoro diňa le papuske paru lovore. „Dža Devleha!" phenďa leske o papus.

O brišind na preačhiľa. Mek mištes, hoj o foros na dur. Kaj te džal? Ňikas odoj na džanel. Dikhel ta dikhel, andr'da dikhľa e khangeri. Takoj pes andre late garuďa. Izdralas šilestar, polokes čoro zasuťa.

O rašaj raťi ča dikhel, ko sovel andre khangeri. Aviľa paš leste, kaj les te ušťavel. O čhavo daranďiľa. O rašaj lestar takoj phučel, so odoj kerel. „Rodav buťi," odphenďa leske. O rašaj pre leste dikhel u paľis leske phenel: „Varesavi buťi tuke arakhava. Tosara dikhaha."

Pre aver ďives o čhavo chudňa te kerel andre khangeri, charťiko buťi odoj kampelas. O rašaj esas lošado, hoj chudňa ajse čhas, so džanelas savoro te prikerel. Jekh čhon kerelas pre khangeri. Andre oda foros arakhľa jekh šmikňa, so odoj bešelas jekh phuri gadži korkori, bo lakero rom imar muľa. Lav diňa lav u o Trastoro imar kerel andre odi šmikňa. Ajse but buťa leske avile, hoj jov čoro na birinelas te kerel, kecivar peske mušinelas te arakhel varekas, ko leske pomožinelas. O čhavo peske mištes zarodelas.

Pašal e šmikňa phirelas jekh čhaj, savi sogalinelas paš jekh gadži, bo la ňiko imar na esas. Phirelas pro tarhos, kaj bikenavelas o phaba. E čhaj kecivar zaterďiľa paš e šmikňa u dikhelas pre leste. Jov vaš e buťi la aňi na dikhľa.

Jekhvar o Trastoro geľa pro tarhos u so jov na dikhel? E čhaj le kale balenca, o jakha kale sar angara. E čhaj pes ladžalas u jov pre late ča dikhelas. Jekh phuri romňi oda dikhľa u phenel: „Ta oda amari Kaľi." O čhavo iľa andro vast jekh phabaj u phučel, keci mol. E čhaj našťi odphenďa.

Na kampelas buter te vakerel, so duj džene pes andre peste zakamle. Sako ďives pes dikhenas. O čhavo lake kerďa rupuňi angrusťi. Jekh ďives lake phenďa: „Mušinav khere ko dad." La Kaľake o apsa pes andro jakha ispidenas. „So, so me kerava?" cichones vakerľa. O Trastoro ča asalas u paľis phenďa: „Džaha manca, te kameha." Mek ajso asaben na dikhľan, chudle pes vastestar la zoraha.

Ta e Kaľi la gadžatar denašľa. O Trastoro lake cinďa pherdo uraviben, mek na dikhľan, sar lake savoro iľinelas. O čhavo la gadžake, so paš late kerelas buťi, phenďa, hoj kampel te džal khere. Joj na džanelas, so te phenel. Ačhile lake mek duj Roma, so odoj kerenas. E gadži leske diňa le grajes, so lake ačhiľa pal lakero rom.

So duj džene imar džan khere, o graj lenca the le dromeha avile ko papus. Leskero melalo phral, o Thulo, sar len dikhľa, takoj pes garuďa. O Trastoro le papuske anďa fajno balevas u diňa leske varesave love. Le papuske gele o apsa andro jakha. Na kamelas len te mukhel. Džan ta džan khere.

Sar len o dad dikhľa, paťalas, hoj na dodikhel lačhes jakhendar. O dad sas igen lošado, hoj avile pale khere. Čoro na džanelas, so te kerel. O Trastoro pre aver ďives cinďa gurumňa, e Kaľi pes mukhľa andro pratišagos. O kher sas takoj aver. O čhavo phučľa le dadestar, kaj o Bango, leskero phral. „Na kamel te kerel buťi, ča phirel rom romestar, ňigda lestar ňič na ela," odphenďa leske o dad.

U so pro agor le Trastoreske mek kampel? Ta čhave na! Kaj len te sikhavel te kerel charťiko buťi. E Kaľi sar bi džanelas leskero gondoľišagos, phenďa leske, hoj ena.

 

 

Pohádka vyšla ve sbírce Otcův duch a jiné pohádky romských autorů.

Celou publikaci si můžete v PDF stáhnout zde.

Kindle verze ke stažení zde.

 



TOPlist