Markéta Šestáková: Kamna

Venku je zima, obloha zasněžená a hustě padá sníh. Sedím u stolu a namáčím si marikľi do sosu. V hlavě se mi promítají vzpomínky na manželovu babičku - na útulný pokoj a praskající kamna. Ta byla stará a přes rozbitá dvířka, která sotva držela na jednom pantíku, bylo vidět praskající oheň.

Děda přikládal polínka a babička na rozpálený plech kamen kladla na palec tlusté marikle. Na velké pánvi pro nás upražila maso a k tomu uvařila černou meltu. Tu nalila do plechových hrnků a dala je na stůl. Doprostřed postavila pánev s osmahnutým masem a horké vonící marikle. Namáčeli jsme si je do mastnoty a občas k nim zakousli kus masa. Aby nám všechno líp klouzalo do žaludku, zapíjeli jsme maso s plackami horkou meltou.

Děda si pak sedl ke kamnům, zapálil si cigáro a přikládal dál. A protože už byla tma, a světlo ze čtyřicítky žárovky bylo slabé, šlo vidět, jak jsou pláty na kamnech červené. Babička si po chvíli taky zapálila a dala se do vyprávění - o válce a o tom, jak se tenkrát sloužilo u Židů. Zavrtala jsem se do velké peřiny a poslouchala, i když jsem už některé historky dobře znala.

Polínka v kamnech praskala a já pomalu usínala. Bylo mi jako v ráji. Když si na to dnes vzpomenu, cítím na duši takové krásno, že se nedá žádnými slovy popsat. Děkuji!

 

* marikľi je tradiční romská placka z mouky a vody pečená na plotně

 

 



TOPlist