Lucie Kováčová: E Dar / Strach

E Dar


Avel polokes.

Šunas ča izdraviben.

Sar te bonďaľonas le čiriklenge phaka o luftos.

Šunas, ča na dikhas.

Hin la but parsuna,

chochaďi the čačikani.

Na dikhel pre manušeskeri cipa,

phirel pal e caľi luma.

Hin jekh sostar ačhel,

chudel u imar na mukhel.

Na del goďi mištes.

Ča kamel, te savoro dikhas kales.

Prindžaren oda šundo?

O jilo kikidňol...

„Džan, khatar avľan!

Ma keren buči, ta ma chan!"

Imar avel!

Našťi chudas luftos,

amenca pes bonďarel o svetos!

Našťi čalavas pen!

Ča užaras, so šaj keras?

Phurdas andre... phurdas avri.

Le šereha rovnones vičinas:

„Amen pes ma daras!"

 

 

Strach


Přichází pomalu.

Cítíme jen chvění.

Jako by ptačí křídla vířila vzduch.

Cítíme, ale nevidíme.

Má mnoho tváří,

falešnou i pravou.

Nedělá rozdíly mezi lidmi,

je všude, kde jsme my.

Je jedno, z čeho vzniká

chytne nás a nepustí.

Není dobrým rádcem,

nechce, abychom viděli srdcem.

Znáte ten pocit?

Srdce se svírá...

„Jděte, odkud jste přišli!

Nepracuješ, nejíš!"

Už přichází!

Nemůžeme popadnout dech,

vše se s námi točí!

Nemůžeme se hnout!

Jen čekáme, co můžeme dělat?

Nádech...výdech.

S hlavou rovně vztyčenou zakřičíme:

„My se nebojíme!"

 

 



TOPlist