Lenka Čenčová: Mám nůž na svém stole


To potom zabíjí se ženy


Ty jsi mne chloupkem z tchoře pohladil po vnitřní straně stehna

vyrostly mi tam oleandry

vím - že slabost máš pro Blanky, Eržiky a Sandry

a já mám oči šikmé po svém romském otci

(byl malířem - maloval nahé romské ženy)

ty obrazy mají teď nehorázné ceny

i já jsem jeho obrazem

živá - napůl Židovka a napůl Cikánka

(venku teď prší - přeháňka ženských slzí)

drahoušku - co dal jsi mi to za zkoušku

otrhat všechny galaxie z nebe

a v kufru přinésti je ke dveřím Tvého bytu

(já tohle udělala v šerosvitu)

a z trnoží vysvlékla jsem Tebe

dej si teď černou pásku přes oči

ať nevidíš - jak si řežu ruce

a jak se bodám sluncem do očí

 

když v mozku dráha přeskočí

a neurony začnou se tam prát

 

nastane zkrat - to potom zabíjí se ženy

 

a ze mne bude slunečnice

 

na zahradě Ti budu kvést

 

(i v zimě) - to bude pro Tě nejkrutější trest

 

a do smrti neochvějné břímě.

 

 

Mám nůž na svém stole


Snědla jsem vajíčka s cibulkou a slaninou

(už ani kouřit nedokáži)

mám nůž na svém stole

(na zápěstí už jeden zářez mám)

jsem podivná - jsem z šachů ta bělostná dáma

(ta černá mi stojí v ústrety)

to ona zlíbala tě na rety

to ona mi vedla při sebevraždě ruku

(v Bukové ulici roste na tisíce buků a jeden jilm)

já všechno smím)

(můj muž je dobrotisko)

já tolikrát jsem byla smrti blízko

(znám ji snad lépe - nežli život znám)

(otevřu si krám - tam budu prodávat svoji sbírku básní)

i smrt se při těch verších zasní

a já zase se jí dám

 

než život mám ji raději

(ona je dneska "v naději")

a proto nepracuje

 

zase jsem oslovila kamaráda Jirku

(aby mi zavolal - až budu státi u splavu)

 

abych si byla jistá - že až já zemřu

tak k němu doplavu

řekou širokou a nebo možná bídnou Svratkou

 

konečně setkám se já s kamarádkou Katkou

(co pustila si plyn)

 

a možná - možná přijde i Monroe Marylin

přijde i babička

 

a nebe zas bude plné sluníčka

 

já dobrý život žila

 

však "černá dáma" zvítězila.

 

 

Proč jsi mne tahal za vlasy


Jsem adoptivní

matka mne porodila - když jí bylo 15 let

byl to ten nejkrásnější květ na celém tomto světě

(já měla narodit se v létě)

ale na svět jsem přišla koncem září

jsem zaťatá v tom kalendáři

a básně bez veršů mne nebaví

 

i v Brně byly popravy

i v Brně se ženy padlé přivázaly ke kůlu

 

já jednou viděla jsem nestvůru

a dodnes miluji ji z celého svého pohlaví

 

měla ty oči mojí matky

čas - ten lze vrátit zpátky

ale nejde vrátit bezčasí

 

proč jsi mne tahal za vlasy a vláčel ulicemi Brna

 

byla jsem krásná jako němá prostitutka

a krásná jsem i nyní

 

v Brně jsou všichni vinní

za moje zrození

 

já neznám svého otce

(mám tatínka s úplně jinou krví)

 

ten ale - co byl prvý

se plouží Brnem tiše - abych ho nenalezla

jsem totiž holka vlezlá

 

a on dobře ví - že moje duše už ho polapila

jsem jinovatkou bílá (taky proto jmenuji se Lenka)

 

ach otče - proč jsi mne opustil

(proto já tolik zamilovala jsem si Krista)

jaká to totiž podoba

 

má matka - ta přenádherná nádoba

mne miluje a já ji taky

(dvě milují mne vlastně matky)

dvě matičky - dvě lůna této země

 

a duše otce - ta dříme jemně ve mně

po něm jsem básnířka a čarodějná slečna

 

dneska už spíše paní

 

pravda mne jenom vždycky zraní

a Bůh to ví

 

tu pravdu on mi nepoví

(mámím ji aspoň z Krista)

 

jsem jako pohár vína čistá

jsem odpustek

jsem černovláska

 

ach - otče - jaká je Tvá láska.

 



TOPlist