Andrej Giňa: O Romovi, co šel do světa

Bylo nebylo, sladký požehnaný Bože, byl jeden Rom. Ten Rom měl tolik dětí, jako je hvězd na nebi a snad ještě víc. Byl chudý jako všichni Romové, těžko byste někde našli chudobnějšího člověka. Jednou seděli doma a čekali na jídlo. Žena vařila gomboda s kyselým mlékem a k tomu pekla marikľa. Jindy u vaření brebentila, ale dnes je smutná, jako by oněměla.

„Tak co je to s tebou," ozval se její muž. „Jindy pusu nezavřeš, a dnes jsi ještě ani slovíčko neprohodila. Stalo se něco?"

„Tohle jídlo je úplně poslední, co máme doma k snědku. Nenajdeš tu už ani drobeček. Co budeme jíst zítra?"

„Vždyť takhle je to u nás pořád. Hned ráno půjdu do vsi a určitě něco přinesu."

Jak muž řekl, tak i udělal. Prochodil celou vesnici, ale nezavadil o žádnou práci. Jako naschvál nikdo nic nepotřeboval. Až v posledním domě ho nakonec nechali aspoň vyházet hnůj ze stáje. Dostal za to brambory, trochu mouky a slaninu.

„Nezbývá nic jiného, ženo moje milá, než se vydat do světa," povídá muž. „Jinak tu všichni pomřeme hladem."

Tak se taky stalo. Na druhý den vyrazil. Žena ho doprovodila až na samý konec vesnice. „Když nebudeš mít štěstí, vrať se hned domů. A opatruj se. Co bychom si počali, kdyby se ti něco stalo?" A s pláčem se rozloučili.

 

A tak putoval od vesnice k vesnici, od města k městu, ale štěstí jako by se před ním schovávalo. Ne a ne se někde uchytit, žádnou pořádnou práci ani službu nenašel. Chodil po trzích, po hospodách, kde si aspoň vydělal pár drobných na jídlo. V krčmách štípal dřevo a poklízel.

Tak tomu bylo snad každý den. Byl už z toho trmácení celý znavený. „No co, chodím od čerta k ďáblu, a nic z toho," a tak se chtě nechtě vydal zpět domů.

Šel a šel, až u lesa narazil na velké rozcestí. Byl už utahaný a vyhládlý, že by snědl snad cokoli. Naštěstí tam rostla košatá jabloň. Natrhal si pár jablek a hned mu bylo líp. Posadil se pod nejvyšší strom a usnul. Kdo ví, jak dlouho pospával, když vtom ho probudil nějaký hlas. Rozhlédl se, ale nikoho nespatřil. Pak se ale zadíval nahoru a vykulil oči. Přímo nad ním si štěbetali dva ptáčci.

„Tak kdepak jsi byl? A co jsi viděl?" ptá se jeden druhého.

„Přeletěl jsem osm řek a osm zemí. Čtyři princové se oženili a jedna princezna si vzala takové přihlouplé, ale tuze bohaté princátko. Jejich království je rozlehlé a bohaté. A ten král, který svou dceru takhle provdal, je na ně krátký. Nic dalšího jsem neviděl. A jak jsi dopadl ty?" ptá se ho.

„Já jsem proletěl nad devatero zeměmi, řekami a horami. Ve třetí zemi má král s královnou tak zlomyslnou dceru, že se jí všichni bojí. Celé dny ječí a všem nadává. Onehdá přišla do kuchyně, rozlila všechnu vodu a porozbíjela nádobí, které jí přišlo pod ruku. Další den zas v zahradě rozdupala všechno kvítí. Vypadá to, jako by jí přeskočilo. Všichni z ní mají strach a sám král s královnou si s ní nevědí rady. Tolik se kvůli ní trápí. V jiné zemi kus odsud zas těžce onemocněl princ. Král dal z celého světa zavolat nejzkušenější doktory, ale nikdo ho vyléčit nedokázal. Vypadá to, že má nemocné plíce. Kašle tak, až vyplivuje krev. Jen ujde kousíček, už nemůže popadnout dech, úplně se ztrácí před očima."

„No a dalo by se něco udělat s tou zlou princeznou a chudákem princem," zeptal se druhý ptáček.

„Té by pomohlo, kdyby ji někdo unesl daleko od lidí, aby se o sebe musela postarat sama. Nebo aby ji potkalo něco, co jí nedá pokoje a pořád ji to honilo do práce.

Pak by ji ty zlomyslnosti, co předvádí, rázem přešly. Ale kdo by unesl takovou potvoru? Jiná možnost je, že se co nejdříve vdá a její muž už jí přistřihne křidýlka."

„A jak by se dalo pomoct princi? Povídá se o něm, že je to dobrý člověk," zeptal se druhý ptáček.

„Byl jsem ve vedlejším království, kde stejnou nemocí trpěla princezna. Ani ti nejlepší doktoři si s ní nevěděli rady. Každý čekal jen na to, kdy zemře. Naštěstí se ale královna dozvěděla o staré Blaškaraně, co zná všechny byliny a umí z nich vařit odvary. Hned se za ní vypravila s prosbou, aby se přišla na dceru podívat. Blaškaraňa byla moudrá žena, dobrák od kosti. Vzala s sebou léčivé byliny a vyrazily společně na zámek. Král už se jich nemohl dočkat.

Blaškaraňa si princeznu prohlédla, poslechla si ji a pak povídá: „Škoda, že jste mě nezavolali dřív. Udělám všechno, co zmůžu, aby to dobře dopadlo." A hned poručila, aby oloupali mísu plnou cibule, rozdělili ji na plátky, dali do vlažné vody a namočili do ní prostěradlo. Žena do něj naskládala cibuli a obalila jím princeznu. Král s královnou jen valili oči, ale udělali vše, oč si Blaškaraňa řekla. Ta potom dala princezně vypít silný cibulový lektvar a na noc jí přichystala jiný, aby měla dobré spaní. Tak to opakovala po sedm dní. Za týden už to vypadalo, že je princezně o mnoho lépe, a za měsíc už byla jako rybička. Panovník se ženou nevěděli, jak se bylinkářce odvděčit. Dali jí peníze, zlato a bůh ví, co ještě všechno. Přemlouvali ji, ať s nimi zůstane na zámku. Brali ji jako vlastní matku, ale nedala si říct. Chtěla se vrátit zpět do svého domku. A tak ji královna nechala odvézt domů. Od té doby ji navštěvují a neustále ji zvou na zámek. Aby se tedy princ uzdravil, musí se co nejrychleji dojít pro Blaškaraňu," řekl první ptáček.

„A co jsi kde ještě viděl," ptá se.

„V jiné zemi spolu pořád válčí králové. Ten jeden je příliš důvěřivý, kdo co řekne, tomu uvěří. Hlavní generál si s ním dělá, co se mu zlíbí. Namluví mu třeba, že panovník ze sousedního království posílá do jeho země vojáky a zabíjí lidi, loupí a pustoší. No a tak tam vždy král pošle své vojsko, aby zjednalo pořádek. A tak se vojáci bijí a dělají, co řekne generál. Domlouvá za krále všecko všecičko. Má totiž rád bitvy a rabování. Tohle dělá snad každého půl roku. A ještě za to dostává od pána pochvalu."

„A to se nenajde nikdo, kdo by mu řekl, co je ten generál zač, že kvůli němu zbytečně umírají lidé? To ho nikdo nedopadne?" kroutí hlavou druhý ptáček.

Rom pod stromem to celé poslouchá. Když tu se jeden z ptáčků zadívá dolů a povídá: „Neměli bychom tolik mluvit, nejsme tu sami. Za rok se sem opět slétneme a popovídáme si." Na to se ztratili, jako by se do země propadli.

Muž zůstal sedět jako přikovaný, nevěděl, co si počít. Ale vtom jako by mu někdo napověděl. „Musíš něco udělat, nesmíš nechat umírat tolik lidí kvůli někomu, kdo se vyžívá ve válkách a zabíjení. A to ani nemluvě o princi. Musíš co nejdřív najít tu starou bylinkářku, jen ta ho může vyléčit." Jak kdyby mu až teď došlo, co slyšel a co má dělat. S princeznou ať si poradí sami, jakou si ji vychovali, takovou ji mají. Je ale třeba se co nejdřív dostat ke králi, povědět mu o generálovi a pak hned utíkat za starou Blaškaraňou. Nato se sebral a vyrazil do sousední země.

Šel a šel, až stanul na okraji hlubokého lesa. Kousek od něho stál malý domeček. „Snad tam seženu něco k snědku," pomyslel si a vešel dovnitř. Sotva se belhal, jak byl vysílený a vyhládlý. Dům byl otevřený a téměř prázdný ? uvnitř jen dvě postele, stůl sbitý z několika desek, lavice na sezení a kamna. Muž se rozhlédl, zdalipak tu nenajde něco k snědku, ale nikde nic. A tak si sedl na lavici a v mžiku usnul.

Zdálo se mu, že se objevil u královny, která měla nemocného syna, pověděl jí vše, co je třeba udělat a aby co nejrychleji vyhledala starou bylinkářku. „Když vše dobře dopadne a princ se uzdraví, dostaneš, cokoli budeš chtít. Přijď k nám do zámku a prokaž se těmito penězi," a na to mu královna vložila do dlaně dva zlaté dukáty.

V tu chvíli se Rom probudil a kouká, na kamnech stojí hrnec. „Jak to? Večer tu nic nebylo a teď, jak se tu vzal?" A šel se podívat, co je uvnitř. V hrnci byla polévka a na stole chléb a lžíce. Nasytil se a vydal se ke králi.

Šel a šel, až dorazil do velkého města. Ale jako by bylo mrtvé. Všude prázdno, nikde ani živáčka. Muž se podivoval. „Zajdu do hospody, tam se určitě něco dozvím," řekl si.

V krčmě seděli jen staří lidé – samí muži a ženy, jako by se odsud mladí ztratili. „Co se tu stalo?" ptá se hospodského. „Město je jak vymetené a nepotkal jsem ani jednoho mladého. Jak to, že jsou všichni tak skleslí?" „Král ze sousední země několikrát zaútočil na naše království. Všude se krade a rabuje. Na koho přijdou, toho zabijí. Taky unáší mladé ženy. Vojáci už nemají sil s nimi pořád bojovat. Naše země je mnohem menší a oni na nás posílají čím dál více vojáků. A tak jsme prohráli a oni si tu teď dělají, co se jim zlíbí," povídá hospodský. „Potřeboval bych se co nejrychleji dostat ke králi. Možná tuším, co se dá dělat, aby ta hrůza skončila." Jak to hospodský slyšel, jak kdyby do něho blesk uhodil. Hned mu nanosil jídlo a pití a jal se ho vyptávat, co s tím. „Poslouchej, krčmáři, to můžu říct jen královi a nikomu jinému. Ale neboj se, nezapomenu mu o tobě povědět."

Ještě toho dne se vydal za králem. Ale vše bylo jinak, do zámku ho nepustili. Jenže muž se nedal, nechal si zavolat hlavního sluhu a ten ho zavedl přímo k panu králi. Rom mu prozradil vše, jak se to má s generálem a jak mu panovník bezmezně důvěřuje. Ten vše vyslechl a pomyslel si: „No, jen počkej, víckrát už to neuděláš!" a povídá: „Když všechno dobře dopadne, bohatě se ti odvděčím. Pojď sem a přijmi ode mě malou zálohu," a podal mu pytlík zlatých dukátů. Muž pěkně poděkoval a vydal se do dalšího království za nemocným princem.

Král mezitím poslal deset vojáků rovnou za generálem. Zastihli ho zrovna, když spal. Spoutali ho, přes hlavu mu hodili pytel, aby nebylo slyšet, jak křičí. Hodili ho do kočáru, jako by to byl obyčejný kus klády, a vydali se do zámku. Cestou sebou generál házel, a tak mu jednu přidali, a hned byl klid. Tam ho vsadili do vězení.

Druhý den za ním přišel král s nejvyšším soudcem a ještě několika dalšími. „Tak to jsi byl ty, kdo tak ničil naši zem! Teď mi povíš celou pravdu, proč jsi to dělal?" Ale generálovi jak kdyby pusu zavázali. Neřekl ani slovíčko. „Tak ty nebudeš mluvit? Jak chceš! Dejte ho na mučicí lavici a navrch mu přidejte padesát ran karabáčem."

Generál jako by ho neslyšel, jen co ho ale kat přetáhl, hned spustil a pověděl na sebe úplně všechno. Jak králi lhal, že sousední království napadá jeho zemi, že tu cizí vojska rabují, kradou a zabíjejí lidi. „A proč jsi to dělal?" ptal se ho král. „Chtěl jsem ukázat, že jsem dobrý generál. Když jsem ale viděl, jak všichni mí vojáci vyhrávají, těšilo mě to. Cítil jsem, jakou mám moc, že mohu poroučet tolika vojákům a že mě poslouchá i samotný král." Nejvyšší soudce si zapisoval vše, co generál vypověděl, a pak mu dal list podepsat. Jak jinak, nejdřív se mu nechtělo, jen co ho ale kat opět vzal karabáčem, hned podepsal. „To máš za všechny ty, kteří kvůli tobě pro nic za nic zemřeli," pronesl král.

Druhého dne poslal panovník své dva nejlepší rádce, aby kopii sepsanou soudcem a podepsanou generálem odevzdali králi ze sousední země. Tam už mezitím po generálovi sami vyhlásili pátrání, ale nikdo nevěděl, kam se poděl a co se s ním stalo. Král se tuze podivoval, když za ním oba vyslanci přišli. Pověděli mu vše, co generál říkal, jak lhal a jak kvůli němu na obou stranách zbůhdarma umírali lidé. A že to byla pravda, předali mu jím a soudcem podepsaný list. Na králi bylo vidět, jak se stydí, že mu snadno uvěřil a nechal se jím tak ošálit.

Od té doby obě království žila v míru jako staří dobří sousedé. Generála už z vězení nepustili, a tak tam i zemřel.

 

Rom se mezitím dostal do té země, kde se nacházel nemocný princ. Tamní královna na jeho radu vyhledala starou Blaškaraňu a dovezla ji do zámku. Tam bylinkářka nemocného prohlédla, poslechla si ho, ale moc se neradovala. „Abych pravdu řekla, královno, chlapec na tom není právě dobře. Nemoc už postihla obě plíce. S léčením musíme začít co nejdřív." A hned nařídila oloupat mísu cibule a uvařit z ní silný odvar. Celého ho zabalila do prostěradla namočeného do lektvaru, a jak na něm vše uschnulo, dala mu čerstvý zábal a třikrát denně poručila pít silný cibulový odvar. Chlapec musel taky pořádně jíst, aby nabral síly.

O co Blaškaraňa požádala, to princovi přichystali. Za týden už bylo vidět, že je chlapci lépe. Přestali mu dávat zábaly a odvar už pil jen ráno a večer. Chlapec začal více jíst a po čase se zase cítil jako řípa.

Král s královnou nevěděli, jak té ženě poděkovat. Dali by jí peníze, zlato, cokoli by chtěla, ale ona nic nežádala. Chtěla jen zpátky domů, ke svým bylinkám. A tak ji taky král s královnou do její chýšky odvezli. Políbili jí ruce a vložili jí do nich pytlík dukátů. „Pošleme sem naše sluhy, aby vám koupili, co je třeba," a na to jí ještě jednou za syna poděkovali. „Máme vás rádi jako vlastní babičku, co nejdříve se za vámi zase přijedeme podívat," a se slzami v očích se rozloučili.

Královna nezapomněla ani na Roma. Naložila mu pytel plný zlaťáků, stejně jako král, který dal na jeho rady zavřít svého generála. A tak se muž, celý šťastný, vydal zpět domů k ženě a dětem.

Od té doby si žili náramně dobře. Muž ale nebyl žádná držgrešle, když k nim někdo přišel žádat o pomoc, udělal pro něj, co mohl. A pokud nezemřeli, žijí dodnes.

 

A co se stalo se zlomyslnou princeznou? Král jí vyhrožoval, že ji dá vsadit do vězení. Od té doby jak kdyby se znovu narodila. Všem dala pokoj, a když se provdala, byl z ní docela jiný člověk – přátelský a dobrosrdečný.

 

 

Pal o Rom, so geľa andre luma

 

Kaj has, kaj na has, guleja bachtaleja the mek Devla čačeja, has jekh Rom. Ole romes has ajci čhave, keci pro ňebos čercheňa, the mek jekh buter. Sar savore Roma, the jov has čoro, hoj le čoredere manušes phares varekaj avrether arakhlehas. Jekhvar bešenas savore khere u užarnas pro chaben. E romňi tavlas gomboda le šutle thudeha u paše pekelas marikľa. Masovar paš oda vakerlas, ale adaďives has smutno, sar te ačhiľahas bidumakero.

„Ta so tuha," diňa pes anglal lakro rom. „Masovar hin tut pherdo dumi u adaďives mek aňi o muj na phundraďal. Ačhiľa pes vareso?"

„Kada chabenoro, so akana tavav, oda ehin savoro, so amen hin andro kher. Na arakheha adaj ňikhaj aňi jekh krušinka. Tajsa imar na chaha ňič."

„Se avka dživas maj furt. Sig tosara džava andro gav u bizutnones vareso anava."

Sar phenďa, avka kerďa. Pophirďa calo gav, aľe ňisavi buťi na stradňa. Pre odi bibacht, ňikaske ňič na kampelas. Ča andro kher, so sas nekdureder lendar, les dine te čhivkerel o ganajos avri andal e stajňa. Vaš oda les dine o phuvale, čepo aro th'o balevas.

„Na ačhel ňič aver, mri kedvešno šukar romňi," phenďa o rom la romňake, „čak te džal andre luma. Te na anava varesave love, ta adaj savore meraha la bokhatar."

Sar phenďa, avka kerďa. Pr' aver ďives pes diňa andre luma. E romňi leha geľa dži pro agor gaveske. „Te tut na ela bacht, ta maj av khere. U merkin pre peste! So amen keraha, te pes tuha vareso ačhela?" pal kada pes le rovibnaha rozgele.

 

Avka o rom džalas gav gavestar, foros forostar, aľe e bacht sar te angle leste pes garuvelas. Džalas ta džalas aľe ňikhaj les na kamelas, ňisavi buťi aňi sogališagos na stradľa. Phirlas pal o tarhi, pal o karčmi. Odoj peske zarodelas varesave lovore pro chaben. Andro karčmi čhingerlas o kašta, pratinlas.

Kavka oda has maj sako ďives. Savorestar imar has zuňimen. „Ta so, phirav gav gavestar, foros forostar u ňič olestar," ta rado narado, mukhľa pes khere.

Džalas ta džalas, mindig na avľa pro baro križno drom maj paš o veš. O rom has zuňimen u bokhalo, hoj chaľahas maj chočso. Pre bacht has odoj bari phabaľin. Čhingerďa peske vajkeci phaba u maj leske has feder. Bešťa peske tel o nekbareder rukh u zasuťa. Ko džanel, keci sovlas, kana jekhvar les uštaďa varesavi duma. Rozdikhľa pes, aľe ňikas na dikhľa. Paľis dikhľa upre u poraďa avri o jakha. Upral leste peske vakerna duj čirikle.

„Ta kaj salas? U so dikhľal? phučľa ešebno čiriklo le avrestar.

„Urďom prekal ochto phuva the ochto bare leňa. Štar princi ile peske romňijen. Jekh princezna iľa peske princos, ajse čepo dilines, aľe igen barvales. Lengeri phuv hiňi igen bari u barvaľi. A kada kraľis, so leskera čha diňa le diline princos, hino prekal lende pro čoripen. Avres na dikhľom ňič. U sar dopeľal tu?" phučľa o dujto čiriklo.

„Me urďom upre eňa phuva, eňa bare leňa u but bare heďi. Andre trito phuv adarig le kraľis the la kraľovna ehin ajsi rikoňi čhaj, hoj latar sako daral. Sakoneske rakinel, calo ďives vičinel. Nadočirla geľa andre kuchňa, rozčhivkerďa lenge odoj o grati u čhiďa o paňi avri. Pre aver ďives geľa andre bar u uštarkerďa odoj sa o kvitki. Dičhol, sar te lake prechuťelas. Sako latar daral u o kraľis th'e kraľovna imar na džanen so laha te kerel. Hine latar sa bibachtale. Andre aver phuv adarik igen nasvaľiľa o princos. O kraľis vičinďa le nekfedere doktoren pal calo luma, aľe ňiko na džanelas, sar les te visasťarel. Dičhol, hoj o princos hino nasvalo pro buke. Chasal avka, ča čhungardel o rat. Te džal čeporo, imar našťik dichinel u tel o jakha našľol."

„U so pes delas te kerel kola rikoňa princeznaha u kale čore princoha?" phučľa o aver čiriklo.

„Lake žutinlas, te la vareko čorlas u iľa la dur le manušendar, hoj te peske mušinlas sa te kerel korkori. Abo, hoj te pes arakhelas vareso ajso, so la na delas smirom u furt la tradelas andre buťi. Ta bi la kala phujipena, so akana sikhavel pes avri, bizutnones maj predžanas. Aľe ko čorlas kajse benges? Aver goďi ehin, hoj te džal so neksigeder romeste u o rom hoj laha kerela porjadkos."

„U sar pes delas te žutinel le princoske? Vakerel pes pal leste, hoj hino lačhejileskero?" phenďa o dujto čiriklo.

„Me somas andre jekh phuv. Odoj has kavka nasvaľi e princezna. Aňi o nekbareder doktora na džanenas so laha te kerel. Imar čak sako užarlas, kana e čhaj merla. Pre odi bacht pes e kraľovna dodžanľa pal e phuri Bľaškaraňa. Oda ehin romňi, so džanel savore draba u džanel lendar te kerel teji. E kraľovna minďar geľa pal late u mangľa la, hoj te avel pre čhaj te dikhel. E Bľaškaraňa has igen lačhi u goďaver romňi. Iľa o draba, bešťa la kraľovnaha andre hintova u gele pre diz. O kraľis našťik doužarďa, kana avla e kraľovna la romňaha.

E phuri Bľaškaraňa la čha predikhľa, šunďa u paľis phenďa: „Zijand, hoj vaš mange na avľan sigeder. Kerava savoro, so birinava, hoj savoro mištes te doperel." Maj parančolinďa, hoj te kisitinen u te randen jekh čaro purum, te čhingeren la pro šajtki, anen la andro ľetno paňi u andr'oda bolel e lepeda. E romňi rozthoďa e purum andre lepeda u zapaťarďa laha la čha. O kraľis th'e kraľovna čak dikhenas, aľe kernas sa, so e romňi phenďa. Paľis la princezna diňa te pijel zoralo purumakero tejos u pre rat la delas aver tejos, hoj mištes te sovel. Kada kerlas e romňi calo kurko. Jekhe kurkeha imar dičholas, hoj la čhake feder u tel jekh čhon sa e čhaj sasťiľa. O kraľis th'e kraľovna na džanenas, sar la romňake te paľikerel. Denas la love, somnakaj u na džanav so aver. Prevakernas la, hoj te ačhel lenca pro diz. Ľikernas la sar peskera da, aľe joj na kamelas ňič. Kamelas te džal khere andre peskero kheroro. Avka la e kraľovna ľigenďa khere. Akorestar phiren odoj pal late u vičinen la furt andre diz. Hoj te sasťol o princos, ta musaj so neksigeder te džal pal e Bľaškaraňa," phenďa o ešebno čiriklo.

„U so aver mek dikhľal?" phučľa.

„Andre jekh phuv pes o kraľa čak furt maškar peste maren. O kraľis andal odi phuv hino igen paťangutno, ko so phenel, sokoneske paťal. Leskero nekbareder generaľis leha kerel, so kamel. Jov leske vakerkerel phenas, hoj o kraľis, leskero susedas, bičhavkerel peskere slugadžen andre leskeri phuv u jon odoj murdarkeren le manušen, čoren u sa phageren. Ta o kraľis bičhavel le slugadžen, hoj te thovel odoj savoro pro than. U avka o slugadža demen andre odi phuv, maren pes u keren oda, so vakerlas o generaľis. Ta pal peste sthovel pes savoro sa vaš o kraľis. Jov hino ajso, so pes kamel furt te marel u rabinkerel. Kada kerel maj sako jepaš berš. U o kraľis les vaš kada mek ašarel."

„U oda nane ňiko, ko bi phenelas le kraľiske, savo hino koda generaľis rikono? U sar hjaba angle leste meren o manuša? Oda pes na arakhľa ňiko, hoj les te chudel?" bonďarelas le šereha o dujto čiriklo.

O Rom čak šunlas. Paľis jekh čiriklo dikhľa tele u phenel: „Našťik buter vakeras, bo na sam adaj korkore. Le beršeha pes adaj zdžaha u vakeraha peske." Pal kale lava našľile, sar te andre phuv preperenas.

O Rom ačhiľa sar kašt. Na džanelas, so te kerel. Aľe paľis sar te leske vareko phenelas: „Mušines vareso te kerel. Našťik mukhes te merel kajci nipen angle jekh manuš, so dživel ča pro mariben the murdaripen. U pal o princos aňi na vakerav. Mušines so neksigeder te arakhel la romňa, la phura Bľaškaraňa. Čak joj les šaj sasťarel." Le Romeske sar te akana ča dodžalas, so šunďa u so kampel te kerel. La princeznaha peske mi keren so kamen. Sar la viľikerde, ajsi hiňi. Aľe so neksigeder pes mušinav te dochudel kijo kraľis u te phenel leske pal o generaľis u odarik maj denašel kije phuri Bľaškaraňa. Pal kada pes skidľa u diňa andre aver phuv pal o kraľis.

Džalas ta džalas, mindig na avľa andro baro veš. Odoj pašes lestar, maj pro agor vešeske, has cikno kheroro. „Talam adaj stradava vareso te chal," phenďa peske u geľa andre. Bokhalo has u zuňimen, hoj čak cirdelas pal peste o pindre. O kher has phundrado u čučo. Has odoj čak duj haďi, o skamind zmardo le deskendar, e lavka pro bešiben the šparheta. O Rom dikhelas pašal peste, či nane odoj varesavo chaben, aľe na arakhľa ňič. Avka peske bešťa pro haďos u takoj zasuťa.

Na ľikerďa but u džalas leske suno, hoj avľa andre diz kije kraľovna, so lakero čhavo has nasvalo. O Rom lake sa rozphenďa, so kampel te kerel u kaj so neksigeder te arakhel la phura Bľaškaraňa. „Te sa mištes doperla u o princos sasťola, chudeha sa, so čak kameha. Av k'amende andre diz u presikhaven pes kale lovenca," u thoďa leske andro vast duj somnakune dukati.

O Rom tosara ušťiľa u andro vast les has duj somnakune dukati. „Ta oda me čačes vakeravas la kraľovnaha. Čak te delas o Del, hoj te avel e romňi sig u le čhas te sasťarel avri." Pal kada ušťiľa u dikhel, pre šparheta has e piri. Sar oda? Raťi adaj na has ňič u akana, kaj pes adaj iľa? U geľa te dikhel, so andre hin. Has odoj e zumin u pro skamind o maro the roj. O Rom čaľiľa u diňa pes kijo kraľis andre aver phuv.

Džalas ta džalas, ča doavľa andre jekh baro foros. Oda foros sar te avelas mulo. Sa has čučo, ňikhaj na dičholas aňi džido voďi. O Rom čak dikhelas. „Džav andre karčma," phenďa peske, „odoj maj bizo dodžanava buter."

Andre karčma bešenas čak o phure – murša th'o džuvľija. O terne murša sar te našľilehas. „So pes adaj ačhiľa?" phučľa le karčmaristar. „O foros čučo sar te elas višulado u ňikhaj na dikhľom jekhe terne manušes. So pes ačhiľa, hoj san savore ajse pharejileskere?"

„O kraľis pal o aver phuv amendar mek buterval demaďa pre amari phuv. Čoren u rabinen adarig sa, so lačho. Paš oda murdarkeren sa džene, pre save aven. Denašen the le terne džuvľijen. Amare slugadža imar na birinen pes lenca furt te marel. Amari phuv hiňi but cikneder u jon bičhaven andro mariben mek sa buter slugadžen. Avka pes ačhiľa, hoj prekhelďam o mariben u jon peske olestar adaj keren, so kamen." „Mange kampelas so neksigeder te dochudel kije tumaro kraľis. Talam džanav, so te kerel, hoj kada džungipen te preačhel." O karčmaris sar šunďa, so o Rom vakerel, sar te andre leste vareko viľinďahas. Maj leske anďa te chal the te pijel u chudľa lestar te phučkerel avri, so te kerel oleha. „Šun, karčmarina, kada šaj phenav čak le kraľiske u ňikaske avreske. Aľe ma dara, na bisterava leske te phenel the pal tute."

Mek oda ďives geľa andre diz pal o kraľis. Kajča sar avres, andre les na mukle, aľe o Rom pes na diňa u vičinďa peske le nekbareder inašis. Jov les iľa kijo kraľis. O Rom leske sa rozphenďa, sar oda ehin le generaľiha u sar o kraľis leske savoro paťal. O kraľis čak šunlas. „Ta užar, buterval kada imar na kereha!" u phenďa le Romeske: „Ta sa mištes doperla, ta pes tuke barvales odpoťinava. Av adaj u le ajsi cikňi simaďi," u diňa les jekh gonoro somnakune dukati. O Rom leske šukares paľikerďa u diňa pes andre oki phuv pal o nasvalo princos.

Maškaroda o kraľis bičhaďa peskere deše slugadžen pal o generalis. Kana les chudle, sovelas, ta les sphandle, u hoj te na kerel vika, čhide pre leste o gono u pekle leha andre hintova sar le kotere kašteha u gejle andre diz. Le dromeha peha igen čhivkerlas, ta leske vajkeci prithode u maj has čit. Khere leha pekle andre bertena.

Pr'aver ďives avľa pal leste andre bertena o kraľis le nekbaredere sudcaha the mek avre sudcenca. „Ta oda tu, so kavka mosarehas amari phuv. Akana amenge pheneha žužo čačipen, soske kada kerehas?" Aľe le generaliske sar te elas o muj zaphandlo. Na phenďa aňi lav. „Ta tu na vakereha? Sar kames! Thoven les pro derešis u prithoven leske penda rani le korbačiha!"

O generaľis sar te len na šunelas, aľe sar les precirdľa o katos le korbačiha, maj chudľa te vakerel. Phenďa pre peste sa. Sar chochavlas peskere kraľiske, hoj o pašuno kraľis demel pre lengeri phuv, hoj o slugadža odoj rabinen, čoren, murdarkeren le manušen. „Soske kada kerehas?" phučľa lestar o kraľis. „Kamavas te sikhavel, savo som lačho generaľis, aľe sar dikhavas, sar mire slugadža vikhelen, mange kada kerlas igen mištes. Šunavas, savi man hin zor, hoj šaj parančolinav kajci slugadženge u hoj man šunel th'o kraľis u kerel oda, so me kamav." Kada savoro, so phenďa, o nekbareder sudcas irinďa u diňa leske te podirinel. Sar avres, ešeb na kamelas, aľe sar les o katos precirdľa le korbačiha, maj podirinďa. „Oda hin tut vaš kola, so hjaba perdal tute mule," phenďa o kraľis.

Pr'aver ďives bičhaďa o kraľis le duje peskere nekbaredere radcen, hoj te den o ľil, so irinďa o nekbareder sudcas u so podirinďa o generaľis, okle kraľiske andre aver phuv. Andre oki phuv imar le generaľis rodenas, aľe ňiko na džanlas, kaj hino u so pes leha ačhiľa. Igen pes čudaľinlas oka kraľis, sar pal leste o nekbareder inaša le susedastar avle. Sa leske rozphende, so o generaľis vakerlas, sar chochavlas u keci talam ezera manuša hjaba perdal leste mule pro so duj seri. Hoj oda sa sas čačo, predine leske o ľil, podpisimen le kraľistar, le generaľistar the le nekbaredere sudcastar. Dičholas pre leste, sar ladžal, hoj leske avka paťalas u hoj pes diňa avka te diliňarel.

Akorestar so duj phuva dživnas jekhetane bi o maribena sar lačhe susedi. Le generaľis imar šoha andal e bertena na mukhle the andre bertena muľa.

 

O Rom maškaroda pes dochudľa andre phuv, kaj dživlas o nasvalo princos. Pre odi bacht e kraľovna arakhľa la phura Bľaškaraňa u anďa la khere andre diz. Adaj e romňi obdikhľa le čhas, prešunďa les, aľe e bari loš la lestar na has. „Kaj tuke te phenav čačipen, mri kraľovno, o čhavo pre oda nane lačhes. O nasvaľipen imar chudľa so duj buke. Mušinas so neksigeder les te chudel te sasťarel avri. Maj parančolinďa te randel jekh čaro purum u te kerel zoralo purumakero tejos. Calones les zapaťarďa andre lepeda la purumaha u sar e purum pre leste šuťiľa, zapaťarďa les andre aver nevo u trival ďiveseste les denas te pijel zoralo purumakero tejos. O čhavo mušinelas lačhes te chal, hoj te chudel e zor.

So e phuri phenlas, oda le princoske kisitinenas. Jekhe kurkeha imar dičholas, hoj le čhaske feder. Imar les preačhile te paťarel andre purum u o tejos pijelas čak raťi the tosara. O čhavo mištes chalas u šunelas pes igen sasto sar mačho andre paňi.

E kraľovna th'o kraľis na džanenas, sar la romňake te paľikerel. Denas la love, somnakaj, sa so bi čak kamelas, aľe e romňi na kamelas ňič. Kamelas čak khere, andre peskero kheroro, ke peskere draba. Hjaba la prevakernas, hoj te ačhel paš lende. Avka la e kraľovna th'o kraľis ľigende andre lakero kheroro. Čumidle lake o vasta u thode lake andre len jekh gonoro somnakune dukati. „Amen adaj bičhavaha le inašen, hoj tumen te cinen u te keren sa, so kampel. Mi sa hin tumen, mi keren sa," mek jekhvar lake paľikerde vaš o čhavo the vaš peske. „San sar amari baba u avaha tumen so neksigeder te dikhel," pal kada pes le apsenca andro jakha rozgele.

E kraľovna na bisterďa aňi pro Rom. Diňa les jekh baro gonoro somnakune dukati u tiž oka kraľis, so diňa te zaphandel le generaľis. O Rom calo bachtalo geľa khere kijo čhave th'e romňi.

Akorestar peske dživnas mištes. O Rom šoha na sas chalo. Te vareko ke leste avlas u kampelas leske te šegitinel, šegitinlas leske sar čak birinlas. U te na mule, dži adaďives bachtales dživen.

 

U so pes ačhiľa la rikoňa princeznaha? O kraľis lake fest daraďa, hoj la phandela andre bertena. Akorestar sar mek jekhvar uľolas. Diňa smirom sakones u sar geľa pal o princos, ačhiľa latar sa aver manušňi – lačhejileskeri.

 

 

 

Pohádka vyšla ve sbírce Otcův duch a jiné pohádky romských autorů.

Celou publikaci si můžete v PDF stáhnout zde.

Kindle verze ke stažení zde.

 



TOPlist