Magdalena Gáborová: Jak Andriš přelstil lakomou selku

Bylo nebylo, kdo ví, jak to vlastně bylo. Já vám to ale neřeknu, já vám o tom napíšu tak, jak jsem to slyšela od svých prarodičů. O tom, jak se žilo Romům na Slovensku za druhé světové války.

Je tomu už mnoho let, když v Rozhanovci u Košic na Slovensku žil Andriš se svou ženou Frindžou. Oba byli dobří lidé. Frindža byla krásná a čistotná žena, Andriš pracovitý a milý muž. Měl u Romů přezdívku Korejas (Špekulant) a u gádžů Premiant. Pletl košíky, metly a kartáče a pak je chodil do vsi prodávat. Prostě žili a živili se, jak dovedli.

Jeho otec, říkali mu Pukľa, byl myslivec, hlídal lesy a pole. Když jednou přišel domů, vyprávěl, co nového v lese, a že tam viděl divoká prasata. Korejas jen poslouchal, ale svému otci na to neřekl nic. Své ženě jen poručil: „Udělej marikľa!" Korejas potom v noci vstal, vydal se do lesa, placky rozházel a čekal. Když se pak přišla prasata nažrat, spustil strašný povyk. Zvěř se rozutekla, ale on jedno sele chytil zezadu za nohy, rychle je ovázal a zabil. Přehodil si prase přes rameno a tradá domů.

Tam ho už čekala žena. Rychle divočáka rozporcovali, nandali do velkých hrnců, zalili vodou, přidali sůl a přikryli. Jeho otec se o tom, že je jeho syn pytlák, nikdy nedozvěděl. Myslel si totiž, jak je jeho rodina zámožná a přitom skromná.

Když maso došlo, nezbylo Andrišovi nic jiného, než uplést košíky a jít je zase prodávat po vesnici gádžům. Některé hospodyně mu za košíky dobře zaplatily, dostal za ně třeba vajíčka, slaninu nebo mouku.

Jen si poslechněte, co se stalo jedné vypočítavé selce. Byla moc bohatá, ale stejně tak lakomá. No nic. Korejas šel nabízet košíky i k ní. „Pekný košár! Kupim si od teba, Andriš, aľe urob ještě metli a pak ti zaplatím," povídá selka.

Andriš šel domů, udělal ještě další košťata a vydal se znovu za selkou. Ťuká na dveře, po chvíli vyšla děvečka. Vzala od něho košťata a řekla mu, aby přišel zítra, že mu selka zaplatí. Andriš tedy přišel další den, ale neotevřeli mu. A tak si Andriš pomyslel: „Nezaplatila jsi? Nevadí. Tak mi dáš celé prase!" Andriš totiž znal ve vesnici snad každého, možná ještě lépe než oni sami sebe a dobře věděl, kdo co vlastní.

Nu a tak se Andriš vydal do lesa nasbírat žaludy. V noci se vypravil k selce do maštale a jednomu praseti žaludy strčil do kopýtka. No a prase, jak nemohlo stát, přestalo žrát. Všimla si toho děvečka a hned to běžela povědět selce. Ta, když to uviděla, dostala strach, že je to slintavka nebo kulhavka, a tak dala prase zabít. „Nesmí se to nikdo dozvědět!" rozhodla selka.

Ale to už Andriš ťuká na dveře, aby mu zaplatila. A selka, když ho spatřila, říká: „To je dobre, že jsi tu! Zabili jsme sviňu, vem si ju celú domů pre dzeci." A to mu ještě na to prase půjčila trakař! Andriš už jede hrdě domů, ukazuje Frindže žaludy v kopýtku a hrozně se tomu smějí.

Pozdě večer šel Andriš z hospody domů a potkal dva cizí chlapce z vedlejší vesnice. „Kam jdete, kluci?" ptá se jich. „Ukrást gádžům slepice, nemáme co jíst." Andriš znal ve vsi všechny gádže a bylo mu jich líto, a tak varovně povídá: „Chraň vás ruka páně, tam nechoďte, to jsou hodní lidé!" „A k těmhle můžeme jít?" ukazují chlapci na vrata lakomé selky. A Andriš na to: „Tam můžete, tam snad ani nepoznají, že jim nějaká ta slepice chybí."

 

 

Sar o Andrišis sikhaďas goďi la izdraňa gadža


Kaj has, kaj na has, ko džanel, sar oda sas. Me tumenge na phenava, me tumenge pal oda irinava, sar o Roma dživenas pre Slovensko tel o dujto mariben.

Oda imar but berš, sar Rozgoňate (Rozhanovce) pašes Kašatar dživelas o Andrišis la Frindžaha. So duj sle lačhe manuša. E Frindža sas žuži romňi u o Andrišis sas buťakero rom. O Roma les vičinenas o Korejas u o gadže o Premijant. Kerlas buťi, khuvelas o košara, o metľi th'o kefi u phirelas len te bikenavel.

Leskero dad, o Pukľa, sas vešeskero, merkinelas o veš the o maľi. U sar avelas khere, vakerlas, so dikhľas andro veš, hoj dikhľas tiš dzive balen. O Korejas ča šunelas u peskere dadeske ňič pr'oda na phenďas. La Frindžake phenďas: „Ker but marikľa." Raťi ušťiľas, džalas andro veš, rozčhivelas o marikľa u merkinlas, kana o dzive bale avena te chal. Sar o bale avle te chal, kerlas ov ajci vika he pes o bale rozdenašenas, aľe o Korejas palunestar le jekheske chudľas o pindre, sig zaphandľas u murdarľas les. Thoďas le bales pro phiko u tradel khere.

Khere les užarlas e romňi. Sigo rozčhingernas o mas, thode andro pira, čhide andre o paňi the lon u imar len sas so te chal. U o Pukľa, leskero dad, pes ňikda na dodžanlas, hoj leskero čhavo chudelas le raskere džviren. Paťalas, hoj leskeri famiľija devleskeri.

Te o mas imar sas, o Korejas kerlas o košara u džalas pal o gadže pro gav len te bikenavel. Varesave raňija leske vaš o košara lačhes poťinenas, denas leske o jandre, o balevas, abo o aro.

Ča šunen, so pes ačhľas la gadžake! Sas igen barvaľi the hamižno, ta oda ňič. O Korejas geľas le košarenca the lake te bikenel. E gadži phenďas: „Pekný košík. Kúpim si ho od teba, Andriš, ale urob ešte metly a potom ti zaplatím."

O Korejas geľas khere, kerďas mek metľi u ľidžal len la gadžake. Durkinel pro vudar, avľas te phundravel e rakľori, so pal late sogalinelas. Iľa lestar o metľi u phenel: „Máš prísť zajtra." O Korejas avľas aver ďives, aľe ňiko leske o vudar na phundraďas. U avka phenel o Andrišis kija peske: „Sem tu mange vaš oda deha calo balo." O Andrišis džanelas sakones andro gav u može mek feder lendar džanelas, kas hin so.

Ta geľas andro veš, kidľas peske pendecha. Raťi geľas andre gadžakeri maštaľňa u thoďas jekhe baleske o pendech andre khur. Nu o balo imar na chalas, bo aňi mištes našťi terďolas. U sar oda dikhľas e rakľi, vičinďas la gadža u phenďas lake, hoj o balo ňič na kamel te chal u aňi mištes na ačhel pro pindre. E gadži daranďiľas u phenďas: „Nikto sa to nesmie dozvedieť. Hlavne aby to nebola slintačka krívačka!"

Diňas le bales te murdarel, aľe o Andrišis imar durkinel pro vudar vaš o love. Sar les e gadži dikhľas, ta phenel: „Jój, Andriš, to je dobre, že si tu. Zabila som sviňu, zober šebe celú domu pre dzeci." U mek leske diňas kejčen o tragačis. Khere avel barikanes le baleha u la romňake sikhavel o pendecha, so thoďas le baleske andre khur u igen oleske asanas.

Jekhvar raťi džalas o Andrišis andal e karčma matoro khere u dikhel duje romane čhaven andal aver gav. Phučel lendar: „Kaj džan?" „Kamas te džal kadaj te čorel le gadženge le papiňen. Nane amen so te chal." O Andrišis džanelas savore gadžen andal o gav, sa pal len džanelas, mek feder sar on korkore. Ta le čhavenge diňas goďi, bo len bajinelas: „O Del te arakhel, odoj ma džan, oda lačhe džene!" „U ke kale šaj džan?" O Andrišis lenge pre oda phenďas: „Odoj šaj džan, odoj talam aňi na prindžarna, hoj lenge varesavi papin našľiľas."

 

 

Pohádka vyšla ve sbírce Otcův duch a jiné pohádky romských autorů.

Celou publikaci si můžete v PDF stáhnout zde.

Kindle verze ke stažení zde.

 



TOPlist