Marian Olah: Toluen

Dvě debutové básně v próze Mariana Olaha z Klášterce nad Ohří, který se ve své tvorbě věnuje jak hledání smyslu lidské existence, tak reflexi aktuálních problému lidí ve svém okolí.

 

 

Naděje

Naděje je sníh co napadne a zase roztaje.

Uprostřed zimy, těšíme se na jaro,

v létě nám srdce žízní po kráse

a na podzim doufá ve staré listí.

Štěstí a lásku hledáme,

přitom v teplo věříme, že nás zahřeje.

A jednoho dne se v Nebeský Ráj

naše duše dostane.

To je víra v život, naše naděje.

 

Toluen

Není dneska,

není zítra,

co bude potom?

Ptáš se jen tehdy,

když je ti zima.

Zahřej své bloudící smysly.

Probuď se na konci cesty,

zastav před srázem.

Zeptej se sám sebe,

proč jsi zastavil?

Každý spadlý kámen tam dole

bude kousek z tebe, když nezastavíš.

Vše, co není tvoje, odhoď,

a přej si,

ať tě na konci spasí nový začátek.








TOPlist