Tera Fabiánová: Av manca čhajori

Letos by se devadesátky dožila básnířka a prozaička Tera Fabiánová. Na stránkách časopisu Románo ľil v letech 1970-1973 byla průkopnicí psané romštiny. Vynikala schopností vyjádřit to, co ostatní Romové jen cítili, i mimořádnou obrazotvorností a básnivostí. Stala se vzorem a inspirací desítkám svých současníků i následovníků a je právem považovaná za jednu z nejvýznamnějších českých romských spisovatelek vůbec. Báseň Av manca čhajori mezi Romy téměř zlidověla a má své jedinečné místo v historii romské literatury. Ke vzniku básně se pojí krásný příběh přátelství mezi Terou Fabiánovou a Milenou Hübschmannovou. Když spolu na konci sedmdesátých let cestovaly navštívit Teřina syna do vězení, „vykřikla“ Tera v autě verše, které chtěla Hübschmannová okamžitě zaznamenat. Tera si však prý stála na svém, že to není báseň, že je to její sen. I později často svoje básně charakterizovala jako čačipen (pravdu, skutečnost, náhlé vnuknutí). Na naléhání Mileny Hübschmannové jí přeci jen báseň téměř identicky nadiktovala a ta ji zapsala.

 

 

Tera Fabiánová

 

Av manca čhajori

 

Av manca, čhajori, odoj, kaj miri daj bešel,

k?amende o Roma sako rat paramisa phenen.

Av manca, ma dara, me tut na mukhlava,

bibacht aňi ladž tuke na kerava.

Sar o Roma dikhena, hoj me tut anav,

takoj o lavuti lačharena.

Amen na sam čore, te nane kaj te sovel,

pre dvora hin phuri pendech – o prajta zelene,

odoj tuke than kerava, sar avla rupuňi rat,

tel tute lačharava miro jekhfeder gad.

A te tut ela šil, vičinav o ňebos,

kaj tut te zaučharel.

Ko rašaj na džaha – jekhetan´amen dela

amaro gulo Del.

Te manca aveha, te manca dživeha,

kamaha pes amen

sar odi kaľi phuv le kale mareha.

 

 

Pojď se mnou, má milá

 

Pojď se mnou, má milá, tam, kde žije má matka,

u nás si Romové každou noc vyprávějí pohádky.

Pojď, neboj se, já tě neopustím,

neudělám ti hanbu ani žal.

Až muži uvidí, jak si tě přivádím,

hned housle naladí.

Co na tom, že jsme chudí a nemáme kde spát?

Na dvoře stojí stará ořech – listí zelené,

pod ním si ustelu, až přijde stříbrná noc,

rozprostřu pod tebe svoji nejlepší košili

a nebe zavolám,

aby tě přikrylo.

Oddá nás náš sladký Bůh –

k faráři nepůjdem.

Pojď se mnou, budem spolu žít,

budeme se milovat

jako s černým chlebem černá zem.

 

(Romano džaniben, ňilaj 2006, přeložila Milena Hübschmannová)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



TOPlist