16. září tohoto roku zemřela v Belgii Margita Reiznerová. Autorka básní, povídek a pohádek, výrazná postava romského literárního hnutí stojící u zrodu prvního romského nakladatelství, prvního sdružení romských autorů i prvních novodobých romských periodik u nás. Do Belgie odešla v obavě o bezpečí své rodiny ve vyhrocené atmosféře rasového násilí v polovině 90. let 20. století. Její blízká přítelkyně Milena Hübschmannová nikdy nepřestala doufat, že se jednoho dne vrátí, ale osud tomu chtěl jinak. Podle rodiny Margita Reiznerová nepřestala psát ani v emigraci.

 

Druhá báseň, kterou ve svém životě napsala, podle Mileny Hübschmannové demonstruje její touhu – a také touhu dalších Romů – mluvit, hledat identitu pomocí vakeriben.

 

 

Margita Reiznerová

 

Kamav te vakerel,

nane kaha,

kamav te dikhel,

nane pre soste.

Avela dareko,

ko o droma phuterela?

Ena manuša, so pes rado dikhena?

Ela phuv, so pes dela pre late te dživel?

 

Chci mluvit,

není s kým,

chci se dívat,

není nač.

Přijde někdo,

kdo otevře cesty?

Budou lidé,

kteří se budou mít rádi?

Bude země, na které bude možno žít?

 

(Romano džaniben ňilaj 2006)