Recenze a rozhovor v nezávislém horrorovém magazínu Howard

Nezávislý horrorový magazín Howard se ve svém červnovém čísle (35/2020) věnuje komiksové horrorové tvorbě a horrorové ilustraci. Velký prostor věnoval představení knihy O mulo! Povídky o duchách zemřelých, která ho zaujala nejen po vizuální stránce, ale i svým obsahem. Vydání obsahuje recenzi, rozhovor s editorkou knihy Karolínou Ryvolovou a kompletní otisk povídky Ilony Ferkové Mrtvý, nebo živý? i s romským originálem!

Děkujeme! Časopis je zdarma ke stažení na http://www.howardhorror.cz/.

 

Se svolením publikujeme ukázku z recenze redaktora a editora vydání Honzy Vojtíška

 

(...) Kniha však nezaujme jen svým pestrým obsahem. Je velmi krásně graficky zpracovaná i s několika milými a potěšujícími detaily (maličké ilustrace ve spodních rozích knihy, s nimiž se nějakou dobu zabavíte dětskou hrou jejich rozpohybováním).

      Povídky doprovází velmi povedené a nádherné ilustrace Martina Zacha kombinující černobílou kresbu s červeným laděním. Obzvláště ilustrace k povídce Já si vybral tebe má až pohlcující atmosféru. (...)

      Protože ať už v ně věříte nebo ne, pořád tato kniha zůstává výbornou a hezky zpracovanou sbírkou zajímavých, tajemných a mrazivých příběhů, která potěší vaši touhu po čtení. A bude se hezky vyjímat ve vaší knihovně.

 

Nezávislý horrorový časopis Howard, str. 20–21. Více zde

 

 

A publikujeme také úryvky z rozhovoru redaktora Honzy Vojtíška s editorkou knihy Karolínou Ryvolovou (na str. 22–28):

 

 

Co bylo počátečním popudem k vytvoření knihy? Co znamená její název?

 

Kniha se jmenuje O mulo!, což lze volně přeložit jako Pozor, duch! Mulo znamená v romštině mrtvý nebo mrtvola, ale přeneseně se jedná o přízrak mrtvého, který se vrací na zem a navštěvuje, obvykle ve snu, své blízké. Mulové živé straší, škrtí nebo zalehávají, shazují předměty, bouchají dveřmi nebo vyluzují nejrůznější zvuky. Mohou mít fyzickou podobu (většinou bez tváře), ale často jsou to jen stíny, oblaka páry nebo prostě jen vědomí jejich přítomnosti. Jejich návštěva obvykle znamená, že nemají klid a přišli si vyřídit účty. Mohou se ale vracet i jako ochránci, aby své milované varovali před nebezpečím, anebo aby se zkrátka ještě jednou rozloučili. Vše ostatní o jejich různých podobách a jak se před nimi chránit se čtenáři dozví v knížce.

      Hledali jsme látku, která by romské autory dostatečně inspirovala a motivovala. Žánr vyprávění o mulech je mezi Romy stále živý a my jsme doufali, že i ti váhavější a nejistější budou na takovou výzvu reagovat pozitivně. Náš zájem ale nebyl primárně folkloristický, nechtěli jsme konzervovat staré tradované příběhy, naopak jsme doufali, že tato látka poslouží jako východisko moderních povídek a že s ní autoři budou nakládat volně a kreativně. To se do značné míry naplnilo.

 

 

Byla kniha jednorázovým dílem nebo se uvažuje o nějakém pokračovaní či podobném projektu?

 

Snažíme se, aby knihy lákaly nejen svým hávem, ale i obsahem. Povídkový cyklus o Kaštánkovi i povídky o duchách mrtvých jsou určeny širokému čtenářstvu, jsou vtipné, strašidelné i jímavé, a to záměrně, aby svou přístupností přilákaly co nejvíce nových fanoušků romského psaní. Není proto pravděpodobné, že bychom se v blízké budoucnosti opět věnovali žánru horroru, budeme hledat jinou, další přitažlivou formu, jak „prodat“ romskou literaturu. Nabízí se třeba romantické love story, anebo aktuálně reflexe doby koronavirové. Netvrdím, že se v budoucnosti neobjeví romský autor, který se bude výhradně věnovat tomuto tématu, a my jeho knihu uveřejníme. V této podobě, jako výbor textů na společné téma, se však jednalo o jednorázový projekt.

 

 

O mulo! je svým zpracováním i obsahem zajímavá a ojedinělá kniha. Existují i další knihy, v nichž se dají podobně laděné romské strašidelné a temné příběhy objevit nebo je vaše sbírka první žánrovou vlaštovkou?

 

Téma návratu mrtvých a jejich komunikace se živými se už v moderní romské literatuře objevila. Nepřehlédnutelnou zástupkyní tohoto žánru je Erika Olahová, jejíž dvě sbírky – Nechci se vrátit mezi mrtvé (2004) a Matné zrcadlo (2007) – vydalo nakladatelství Triáda. Olahová tento tradiční žánr používá ke zkoumání současných společenských jevů; její psaní lze označit za feministické. Hned zkraje 90. let vyšel také útlý svazeček strašidelných povídek Gejzy Demetera O mule maškar amende (Mrtví mezi námi), ta však vyšla pouze romsky. Dvě z nich se posléze objevily v antologii romské prózy Čalo voďi / Sytá duše (Muzeum romské kultury 2007) v českém překladu.

      Kher vznikl v roce 2012 jako elektronické nakladatelství s myšlenkou vytvořit virtuální prostor, kde se budou moci uplatnit romští autoři, kteří se v konkurenčním prostředí většinových nakladatelství obtížně prosazují, a kde bude jejich tvorba snadno a bezplatně přístupná především romským čtenářům. Zhruba poslední tři roky jsme však obrátili kormidlo a rozhodli se vrátit k tradičnímu vydávání papírových knih. Rozhodli jsme se tak proto, že kromě romských čtenářů cílíme také na většinovou populaci, která dokáže krásnou knihu, vyjímající se na jejích poličkách, ocenit. Bibliofilské vydání s bohatými ilustracemi má přitáhnout pozornost nejen k naší produkci, ale samozřejmě hlavně k romské literatuře jako fenoménu, o kterém stále řada lidí vůbec neví. Jsme především romisté, a teprve sekundárně vydavatelé knih.

      První takovou knihou byla sbírka deseti povídek Ilony Ferkové Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny (Kher 2018) a k jejímu zpracování jsme přizvali výtvarníka Martina Zacha. Ukázalo se, že Zach a Kher se výborně doplňují, protože Zach pouze neplnil zadání, ale přicházel s řadou skvělých neotřelých nápadů a stal se vlastně kreativní součástí týmu. Pro naše literární čtení, která jsou velmi oblíbená a hojně navštěvovaná, vymyslel originální formát živého ilustrování: autor/ka čte ze svého díla a Martin Zach v reálném čase kreslí ilustrace, které se čtenářům promítají na plátno, takže zážitek je sluchový i vizuální. Navíc nejde o reprodukce už použitých kreseb, ale o ad hoc vytvořená dílka, která se už příště nebudou opakovat. To podtrhuje neopakovatelnost zážitku.

 

 

Závěrem máte prostor pro ještě několik slov o vaší sbírce nebo romských strašidelných příbězích obecně na která jsme se nezeptali.

 

Možná by někoho zajímal původ našeho názvu. Kher v romštině znamená dům, domov, byt i pokoj a ve vztahu k našemu nakladatelství jej vnímáme jako domov romské literatury. Povídky obsažené ve sbírce patří k neformalizovanému žánru ústní slovesnosti, kterému se romsky volně říká vakeribena pal o mule, vyprávění o vracejících se duchách mrtvých. My jsme je ale pracovně nazývali hororky nebo mulenky (odvozeno od slova mulo – mrtvý), což se poměrně dobře ujalo, byť se nejedná o terminus technicus. Když už byla sbírka strašidelných příběhů O mulo! na spadnutí, ukázalo se, že v daném roce dostaneme na svůj provoz mnohem méně peněz, než o kolik jsme žádali. Sebrali jsme odvahu a spustili jsme crowdfundingovou sbírku na její vydání, přičemž jsme neměli tušení, zda se nám vůbec vrátí vstupní investice do profesionálního videa. Zbytek probíhal svépomocí, především prostřednictvím kampaně na sociálních sítích. Odezva čtenářů, romských i neromských, byla fantastická a ukázala nám, že jsme podcenili náš potenciál, že o romské psaní je zájem a že máme spoustu fanoušků, kteří nás rádi podpoří nad rámec našich představ. Sbírka byla úspěšná, knihu jsme za značného zájmu médií vydali a získali jsme sebevědomí, posunout naše nakladatelství zase o krok dál.

 

Nezávislý horrorový časopis Howard, str. 22–28. Více zde

 

 

 

 



TOPlist