Roman Michalčík: Virtuos Gejzík

V malé cigánské osadě žila rodina - otec Jura, matka Jolana a jejich malý syn Gejzík. Chlapec se už na první pohled od ostatních dětí lišil. Měl krásné lesklé kudrnaté vlásky, velké zelenkavé oči a barvu jako sametová čokoláda. Děvčátka v osadě mu říkala: „Gejzíku, ty až vyrosteš, vezmu si tě za manžela."

Gejzík měl od malička dar od Boha. Už jako pětiletý chlapec hrál krásně na housle. V osadě mu proto říkali „virtuos Gejzík". Nebyl den, aby je neměl v rukou. Ostatní děti si kolem něj sedaly a poslouchaly, jak hraje. Byl pro ně nejlepším umělcem na světě.

Jednoho dne, kdy hrál na housličky a jako vždy kolem něj seděli jeho kamarádi, se najednou všichni zvedli a nechali ho samotného. Děti utíkaly naproti přijíždějícímu autu. Zvědavý Gejzík všeho nechal a utíkal za nimi.

Z auta vystoupil velký Cigán. Měl na sobě přepychové oblečení, naleštěné boty, na hlavě klobouk a v ruce hůl. Když se na děti zasmál, oslnil je zlatý úsměv; měl tři zlaté zuby. Po chvíli začal mluvit k dětem: „Čhavale, já se jmenuju Berty a přijel jsem k vám do osady navštívit svého bratrance Jura." Gejzík okamžitě vykřikl: „To je můj táááta!" Berty prošel mezi dětmi až k němu, pohladil ho a řekl: „Tak to jsi ty, ten malý virtuos?" „Ano, to jsem já," odpověděl mu. Berty řekl Gejzíkovi, že vlastně přijel kvůli němu. Doslechl se, že jeho bratranec má syna, který když hraje na housle, tak Cigány v osadě dokáže i rozbrečet.

Gejzík dovedl Bertyho k otci. Ten ho uvítal, a i když neměli moc peněz, svého bratrance pohostil, jak se u Cigánů sluší a patří. Berty jim přijel nabídnout, že by mohl jejich syna prosadit a zařídit mu koncert mezi nejlepšími houslisty světa. Otec se bál, protože osadu nikdo z nich nikdy neopustil, ale po dlouhém přemlouvání nakonec souhlasil. S manželkou Jolanou si řekli, že se konečně podívají do velkoměsta a ukážou světu, jak mají nadaného syna.

 

Asi za týden se celá rodina vypravila s Bertym na cestu. Když přijížděli do města, byli všichni, a nejvíc Gejzík, doslova nalepení na oknech a prohlíželi si všechno, co dřív nikdy neviděli. Nevyšla z nich ani hláska a jen žasli nad tou krásou.

Když přijeli na místo, kde měl Gejzík vystupovat, Jura a Jolana byli velmi nervózní. Nebyli zvyklí na takový luxus. Sál, do kterého totiž vešli, byl plný lidí v nóbl šatech. Všichni sledovali, jak se rodina z osady blíží dopředu k jevišti. Berty usadil Juru s Jolanou do první řady a spolu s chlapcem vystoupil nahoru na pódium.

Malý Gejza dostal do rukou krásné housle a smyčec a Berty mu nařídil, ať se postaví doprostřed a začne hrát. Ten však Bertymu gestem naznačil, že se mu nechce. Rád hrál pro své kamarády, před kterými se nestyděl, ale nebyl zvyklý vystupovat před takovým množstvím diváků. Strýc ho opakovaně vyzýval, ať jde hrát. V sále stoupala nervozita, šepot byl hlasitý a nikdo nevěděl, proč malý Gejzík stále nezačíná. Berty očima přivolal otce, aby synovi domluvil.

Jura si k němu kleknul a ten mu něco pošeptal do ucha. Jura nařídil Bertymu, ať skočí do auta pro synovy staré housle, na kterých chyběla struna. Berty byl s houslemi hned zpátky. Jak je dostal Gejzík do rukou, pousmál se a bez jakékoliv trémy se postavil doprostřed pódia. V sále nastal naprostý klid a všichni nedočkavě čekali, až pětiletý chlapec začne hrát.

Gejzík hrál tak, jak nikdo z lidí v sále nikoho neslyšel hrát. Celý sál nevěřícně kroutil hlavou, jak je možné, že se v tak malém chlapci může skrývat tak obrovský talent. Lidé naslouchali ladným tónům, které z houslí vycházely. Někteří z nich zavřeli i oči a možná si představovali, co jim asi Gejzík svou hudbou chce říci. Jura s Jolanou byli v tu chvíli na svého syna moc pyšní.

Dohrál, uklonil se a čekal na reakce posluchačů. Chvíle ticha mu připadala jako věčnost. Pak ale nastal v sále takový rozruch způsobený aplausem, potleskem a vším tím, čím dávali posluchači najevo radost a uznaní, že Gejzík radostí zajásal. Rodiče se k němu rozeběhli, objali ho a dostal tolik polibků, jako nikdy.

Po vystoupení přešel Berty k mikrofonu a chlapci poděkoval. Prozradil posluchačům odkud hoch i rodina pochází, v jaké jsou situaci a v jakých podmínkách žijí. Vtom mu ale přebral mikrofon otec Jura. „Ano je to pravda, takhle žijeme, ale jsme šťastní. Jako rodina se milujeme a ta trocha, co máme, nám stačí. Nepotřebujeme přepych, bohatství, majetky. Máme jeden druhého a ještě k tomu syna, který nám dělá radost tak, jako udělal radost teď vám. Víme, že má velký talent, ale chceme, aby žil skromně. Velký svět by mu mohl ublížit a mohl by být nešťastný. Jeho neštěstí je i naším neštěstím. Proto se vrátíme tam, odkud pocházíme a budeme žít stejně, jako jsme žili doposud." Poděkoval za pozornost a předal mikrofon svému bratrovi. Jura svým proslovem rozplakal několik dam v sále a získal podobný potlesk, jako předtím Gejzík. Všechny dojala skromnost a láska, kterou bylo znát, že dávají jeden druhému vrchovatou měrou.

 

Berty dovezl rodinu zpět do osady. Jura s Jolankou poděkovali za nezapomenutelný den a odcházeli směrem ke svému domu. Gejzík se rozeběhl naproti dětem z osady. Tentokrát však nehrál, ale vyprávěl jim své zážitky. Naslouchaly s otevřenými ústy. Nikdy nic podobného neviděly a možná ani nikdy neuvidí.



TOPlist