Judita Horváthová: On je ten pravý - 24. kapitola

V den, kdy svoje usmíření oznámili rodině, se Brenda nastěhovala ke Kevinovi. Celé odpoledne trávili společně v domě a užívali si svého štěstí, kterým pro ně byl Jacob.

      Když Brenda uložila malého ke spánku, posadila se s Kevinem v obývacím pokoji. Kevin si ji přitáhnul blíž a řekl: „Brendo, před chvílí jsem měl telefonát a budu muset jet do přístavu.“

      „Teď večer?“ podivila se.

      „Ano, mám velmi dobrou nabídku koupit od jednoho známého loď a chtěl bych, abys jela se mnou a řekla mi svůj názor.“ Můj názor? To je zvláštní, podivila se v duchu. „Myslíš, že by Elizabeth zůstala přes noc, aby nám mohla hlídat Jacka?“

      „Určitě ano, ale opravdu mám jet s tebou?“ stále se divila.

      „Samozřejmě, chci abys mi poradila.“

      „Tak dobře, půjdu se rychle převléct,“ usmála se na něj.

      „Počkej,“ přidržel ji a políbil. „Pospěš si, miláčku, počkám na tebe v hale.“

      Když přijížděli do South Havenu, Brenda se rozhlédla po přístavu. Před očima se jí hned začaly odvíjet nezapomenutelné vzpomínky. Kevin jí otevřel dveře u auta, podal jí ruku, jemně ji stiskl a vedl ji s sebou k molu. Byla teplá, příjemná noc, nebe zářilo hvězdami a měsíční světlo se odráželo na mořské hladině.

      „Kdepak je ten tvůj známý, Kevine?“ Brenda se otáčela po prázdném přístavu a molu. Kevin se jemně pousmál. „Není tu. Víš, chtěl jsem tě překvapit.“ Brenda mu vážně odpověděla: „Říkáš překvapení? Ty jsi mi jednoduše lhal?!“ pousmála se. Kevin si ji k sobě přitáhl a pohlédl jí do očí. „Slíbil jsem, že už ti nikdy nebudu lhát a svůj slib nikdy neporuším. Chtěl jsem nám jen trochu zpříjemnit večer návštěvou mé lodi,“ ukázal na svou třistametrovou loď. Brenda se ho držela kolem pasu a pohladila ho po zádech: „A copak jsi hezkého připravil?“

      „To je překvapení, pamatuješ?“ Brenda se zamyšleně zadívala do jeho tmavých očí a přikývla. „Pamatuju.“ Oběma se v té chvíli vybavil stejný moment a usmáli se na sebe.

      Kevin ji v té zasněné chvíli nečekaně zvednul do náruče. „Co to děláš?“ rozesmála se.

      „Unáším tě,“ taky se rozesmál a kráčel s ní na loď. Na palubě ji pustil a oba zůstali stát. Kevin si všiml jejího zamyšleného výrazu. „Věříš mi, Bren?“ Udiveně k němu vzhlédla.

      „Věříš mi?“ zopakoval.

      „Ano, věřím. Proč se ptáš?“

      „Tak zavři oči.“

      Brenda se na něj usmála. „Zavři je,“ řekl znovu a přistoupil k ní. Brenda zavřela oči. „A co teď?“ Kevin se jí postavil za záda a obejmul ji kolem pasu. „Teď spolu pomalu půjdeme k mému překvapení, ale neotvírej oči a poslouchej můj hlas, ano?“

      Kevin s ní začal pomalu kráčet a při tom vyprávěl: „Asi před dvěma lety jsem tě sem na tuto loď pozval jako obyčejný údržbář, ale ve skutečnosti jsem byl někdo jiný. Skrýval jsem před tebou spoustu věcí, Brendo. Svou pravou totožnost, své hmotné zabezpečení a významné postavení, ale celou tu dobu, co jsme se vídali, jsem nepředstíral jednu věc.“ Odmlčel se a zašeptal jí do ucha: „Víš jakou?“ Brenda zavrtěla hlavou.

      „Mé city,“ odpověděl, políbil ji na tvář a pokračoval: „Teď tě sem vedu opět já, ale tentokrát před tebou nic netajím, jen bych ti chtěl vynahradit tu noc, která ti mou sobeckou hloupostí zlomila srdce.“ Brenda s pohnutím poslouchala jeho příjemný hlas. „Když jsem tě tenkrát poprvé uviděl v přístavu, pocítil jsem něco, co ve mně zůstalo celé ty dva roky. Věděl jsem, že už nikdy to s žádnou ženou nebude jako s tebou. Ty jsi má spřízněná duše, Brendo.“

      „Já...jsem dojatá, Kevine, nevím...“ ohromeně vyslovila.

      „Nic neříkej, lásko, už můžeš otevřít oči.“ Překvapená Brenda před sebou uviděla ozdobenou část paluby podsvícenou tlumeným modrým světlem. Bylo tam nejméně dva tisíce červených růží naaranžovaných kolem malého stolečku, na kterém stála láhev šampaňského s dvěma skleničkami a svíčkami.

      „To je krása, Kevine,“ vyhrkla se slzami v očích. Kevin ji stále držel kolem pasu a významně pokračoval: „Vím, že jsem tě zklamal a obelhal právě takovými chvílemi, jako jsem pro tebe připravil dnes, a proto bych to chtěl napravit, Brendo. Upřímně a s láskou, kterou k tobě cítím a kterou jsem cítil i v těch chvilkách, které pro tebe byli lží.“ Brenda se k němu otočila a pohlédla mu do očí. „Už je to všechno za námi, miláčku. Já ti důvěřuju, miluju tě....“

      Kevin se ztratil v něžné hloubce jejích modrých očí a políbil ji. Jeho polibek byl krátký, ale smyslný. Potom ji vzal za ruku a vedl ji ke stolku. „Chtěl bych si s tebou na něco připít, Brendo,“ sáhl pro lahev a otevřel šampaňské. „Tato chvíle, každá vteřina s tebou je pro mě výjimečná,“ odmlčel se, když naléval do sklenic šampaňské, a pak pokračoval: „Chtěl bych si připít na naši společnou budoucnost. Přeji si, abychom na vše zlé, co nás potkalo, zapomněli, připijme si na naší novou cestu, ve které nás budou čekat jen samé krásné věci.“ Pozvednul sklenici. „Na důvěru a naši lásku.“ Brenda si s ním přiťukla a s upřeným pohledem pronesla: „Na nás,“ a oba se napili. Kevin k ní přistoupil, položil svou sklenici na stolek a vzal i její. „Jsme šťastní?“ vyslovil, když ji objal rukama kolem pasu. „Ano, jsme,“ řekla s neskutečným pocitem na srdci. Kevin se pomalu přibližoval k jejím rtům, a když se jich dotkl, zmocnil se jich s touhou, kterou k ní cítil. Po nějaké chvíli spolu odešli do kajuty, a když se Brenda rozhlédla po ložnici, ve které se mu poprvé oddala, vzpomněla si na tu kouzelně neobyčejnou noc. Kevin ji s něžnými polibky vedl k posteli, pohlédl jí do očí a řekl: „Mám pro tebe ještě jedno překvapení. Vydrž, hned budu zpátky.“

      Brenda přikývla, a když odešel z kajuty, posadila se celá radostně zaskočená na postel. Je to všechno skutečné? Není to jen sen? ptala se sama sebe. „Už jsem tu,“ oznámil slavnostně Kevin, když vešel do kajuty. Brenda seděla na posteli a prohlížela si jeho radostný výraz. V jedné ruce držel šampaňské a v druhé dvě úzké broušené skleničky. „Copak budeme ještě oslavovat?“ zeptala se překvapeně. Kevin se k ní pomalu blížil: „Mám pro tebe, Brendo, jeden velmi cenný dárek.“ Zastavil se před malým nočním stolkem a položil na něj láhev a skleničky. Sledovala jeho tajemný výraz. Potom se posadil vedle ní a vytáhl z kapsy malou černou krabičku. Brenda pohlédla překvapeně na jeho dlaň. Rozbušilo se jí srdce a s očekáváním mu pohlédla do očí. Kevin jí položil krabičku do ruky a něžně řekl: „Mé překvapení, lásko.“ Brendě se zachvěly prsty a opatrně krabičku otevřela. K jejímu překvapení uvnitř leželo klubko nití. Nejdřív se zatvářila zaskočeně, ale pak se na něj usmála: „K čemu je to?“

      Kevin si vzal z krabičky klubko a podíval se jí do očí. Všimla si, jak se jeho výraz najednou změnil, když vážně prohlásil: „Víš, s Jill jsem učinil náhlé rozhodnutí a pak jsem se podle něj musel zachovat. Prostě to k tomu dospělo.“ Odmlčel se a dál upíral svůj pohled do jejích modrých očí, prsty si pohrával s klubkem nití a pak pokračoval: „Ale já myslím, že když se dva lidi milují, pokud jsou si skutečně oddáni, tak to musí být...musí to být z jejich vůle. A ti dva lidé by měli ctít to rozhodnutí každý den, i když přijdou těžkosti a chtělo by se jim to vzdát,“ znovu se odmlčel a pohlédl Brendě do dlaní. „Je třeba dodržet to rozhodnutí,“ důrazně dořekl.

      V rukou stále držel nit, ze které uvázal smyčku. Provlékl ji a zavázal na Brendin prst. Brenda napjatě sledovala, co Kevin s nití dělá. Klubko stále držel v ruce a pomalu nit od smyčky na jejím prstě natáhl k sobě. Pohlédl jí opět do očí a pokračoval: „Zavázat se toho druhého milovat, i když by poutala jen vážně slabá nitka. A já už jsem jednou tu nitku přetrhl a podruhé nechci,“ řekl s rozvahou. V dlani skrýval prsten, který pustil po nitce a pomalu sklouzl na Brendin prst. Brenda údivem vydechla a dojatě se usmála.

      „Vezmeš si mě?“ vyslovil s pohledem upřeným do jejích očí.

      „Ano,“ vyslovila se slzami štěstí na tvářích. Kevin se také šťastně usmál, přiblížil se k jejím rtům a zopakoval: „Ano?“

      „Ano, vezmu si tě, miláčku.“ Obejmul ji a vášnivě ji políbil. Byla to pro ni nádherná chvíle a na srdci i v celé své duši pociťovala omamný pocit, kterému plně věřila. Společně se spolu uložili do hebkého modrého sametu. Se šťastnými pohledy a s láskou v očích se oddali své touze. Noc na lodi naplnila vášeň, cit i jejich společné sny, po jejichž naplnění tak toužili.

      „Tati, mami, máme pro vás s Brendou překvapení,“ řekl jim Kevin, když vešli s Brendou do domu jeho rodičů. Jim i Julia se na ně usmívali a s nedočkavými pohledy na ně hleděli. Brenda přistoupila k Julii a ukázala jí ruku, na které měla nasazený snubní prsten s diamantem. Julia si překvapením zakryla ústa: „Blahopřeju, Brendo, jsem za vás velice šťastná,“ vyslovila dojatě a obejmula ji. „Děkuji vám, paní Larussová, taky jsem šťastná.“ Julia držela Brendiny ruce ve svých dlaních a s upřímným pohledem ji vyzvala: „Od této chvíle už žádná paní Larussová, říkej mi, prosím, mami. Jsi pro mě jako moje dcera, Brendo, vím, že jsi neměla nikdy opravdovou rodinu, a proto bych si přála, abys ji viděla v nás. Mám tě velmi ráda.“ Brendě se zalily oči slzami, pohlédla se šťastným úsměvem na Kevina a obejmula se znovu s Julií.

      „Děkuju, moc ráda vás přijmu za svou rodinu.“ Julia se s úsměvem podívala na Kevina. „Synku, moc vám to přeju, mám takovou radost!“ obejmula ho. „Děkuju, mami,“ usmál se radostně. „Mohu také obejmout svou novou dceru?“ pohlédl Jim na Brendu. Brenda s radostí přikývla. „Přeju vám moc štěstí, Brendo.“ Pak pevně obejmul svého syna a stiskl mu ruku. „Jsem na tebe hrdý, synu. Věřím, že spolu budete šťastní.“ Kevin se na něj usmíval. „Ano, jsem šťastný, tati. Děkuju ti,“ odpověděl mu s přesvědčením.

      Brenda se opřela o Kevina, který ji objal kolem boku, a radostně se zamyslela nad tím, jaké ji to potkalo štěstí. Najednou se neutápěla ve falešných nadějích a snění, obklopovala ji jen skutečná láska rodiny a muže, kterého si hodlala vzít.

      Další den ráno navštívil Kevin Jasona v jeho domě. Když vešel do jeho pracovny, Jason ho přátelsky uvítal: „Posaď se, můžu ti nabídnout něco k pití?“

      „Ano, Jasone, a nalij rovnou i sobě. Máme spolu co zapít.“

      „Opravdu? Tak povídej, to jsem zvědav,“ řekl, když naléval do dvou sklenic skotskou. Kevin se pousmál. „Nejprve bych se tě chtěl zeptat, jak jsi na tom s pozvánkami na ples. Už jsi je rozeslal?“ Jason podal Kevinovi sklenici se skotskou s ledem a odpověděl mu, když se posadil zpět do svého pracovního křesla. „Právě se chystám. Pročpak?“ Kevin se opřel předloktím o roh křesla a nadšeně pokračoval: „Super. Jen bych tě chtěl požádat, abys pozměnil text oznámení.“

      „Jak to myslíš?“ podivil se Jason.

      „Z plesu na svatební hostinu.“ Jason se zatvářil překvapeně. „A kdo se bude vdávat?“

     „Tvoje sestra,“ usmál se a pokračoval, „požádal jsem Brendu o ruku.“ Jason se rozzářil. „Vážně? Páni, to je mi radostná zpráva!“ vyskočil od stolu, aby mohl Kevina obejmout. Vzal si do ruky sklenici a radostně vyslovil: „Tak proto ten přípitek, švagře. Gratuluju!“

      „Děkuju, Jasone, jsem moc šťastný.“

      „Já taky, za vás oba,“ přizvedl k němu znovu sklenici. „Na zdraví!“

      „Na zdraví, Jasone.“ Přiťukli si a Jason nadnesl: „Takže jestli jsem to pochopil správně, chtěl bys uspořádat oslavu tady?“ Kevin mu přikývl. „Ano, přál bych si, abychom se vzali co nejdříve. Pokud by ti to nevadilo.“

      „Blázníš? Bude mi ctí to pro vás uspořádat. A co hosté?“ Kevin se zamyslel a řekl: „Všichni jsou naši přátelé a rodina, můžeš odeslat své stálé pozvánky.“

      „Dobře. Hned to všechno zařídím,“ přikývl nadšeně Jason.

      „Díky, příteli, chci, aby to byla výjimečná událost.“

      „Věřím, že bude,“ odpověděl Jason a dál se spolu domlouvali na přípravách.

      Celkovou přípravu se Kevin snažil stihnout do týdne, ale jejich pohádkové přípravy přece jen trvaly o pár dní déle. Kevin poslal své soukromé letadlo pro Marii Clarence, kterou si Brenda i Jason přáli mít v té nejšťastnější chvíli svého života u sebe. Hostina i obřad se připravily v největším křídle Jasonova domu. Julia s Marií Clarence se postaraly o veškerou výzdobu v obřadní místnosti, kterou zaplnily překrásné květiny a svatební dekorace. Emily, Amanda a Jenna pomáhaly s úpravou nevěstě a Jason s Christopherem a s Todem zase Kevinovi.

      „Jsi nádherná, Brendo, strašně ti to sluší,“ vydechla Emily, když jí upravovala závoj. Brenda na sebe hleděla do zrcadla a otočila se na své přítelkyně. „Děkuju vám, nevím, co bych si bez vás počala.“ Všichni se na sebe usmívali a Brenda nervózně vyslovila: „Už jsou tu všichni hosté?“

      „Myslím, že ano,“ odpověděla Amanda. Brenda přikývla a zhluboka se nadechla. Emily pozorovala její nervózní pohled a usmála se na ni. „Jsem moc šťastná, Brendo, od prvního dne, kdy jsme se spolu projely na Kevinově lodi, jsem věděla, že on bude pro tebe ten pravý, ať se mezi vámi stalo cokoliv, stále jsem tomu věřila.“ Brenda se na ni pousmála. „Tvá intuice, viď?“ obě se na sebe zasmály. Emily k ní přistoupila a obejmula ji. „Mám tě moc ráda, Brendo.“

      „Já tebe taky, Emily, i vás,“ pohlédla na Amandu a Jennu. „Pojďte také za námi,“ dodala dojatě. Všechny se obejmuly a Jenna žertovala: „Hlavně žádné slzy, Brendo, rozmazala by sis make-up. Platí?“

      „Platí. Mám vás strašně moc ráda.“

      „No tak, Bren, to už stačí. Musíš se usmívat, dnes je tvůj šťastný den, už žádné emoce, nebo se taky rozpláču,“ řekla Amanda. Všichni se zasmáli a Brenda dodala: „Ano, máte pravdu. Až půjdete, zavoláš mi, Emily, mojí maminku?“

      „Jistě. A myslím, že už je čas, abychom odešli za ostatními,“ přikývla Emily a políbila ji na tvář. „Hodně štěstí, kamarádko moje. Zasloužíš si ho.“

      „Děkuju, Emily,“ usmála se na ni s dojetím v srdci. „I já ti přeju moc štěstí, budete s Kevinem ten nejšťastnější pár,“ řekla Jenna. „Ano, a také nejkrásnější,“ usmála se Amanda. „Přeju ti jen to nejhezčí a nejlepší, Brendo,“ ještě dodala Amanda a obejmula ji. „Děkuju vám, holky. Uvidíme se za chvíli dole.“ Než odešly, Emily se za ní ještě ohlédla a mrkla na ni.

      „Tak, Kevine, je čas,“ vešel za ním do pokoje Jason.

      „Už?“ nadechl se Kevin, který si upravoval motýlka.

      „Ano, jsi nervózní?“

      „Jsem, Jasone, netušil jsem, že mě to tak sebere.“

      Jason se usmál. „To prý ženichové mívají. Za chvíli to z tebe spadne, švagříčku, uvidíš.“

      „Doufám. Jak vypadám?“ otočil se k zrcadlu. Měl na sobě černý smoking a sněhobílou košili. „Perfektně. Jako pravý gentleman,“ pochválil ho Jason.

      „Tak půjdeme?“

      „Ano, za chvíli ti přivedu nevěstu. Ani nevíš, jak jsem rád, že se to mezi vámi urovnalo, Kevine. Věřím, že spolu budete velmi šťastní.“ Kevin přikývl. „Vím, že budeme, Jasone. Naše cesty se už nikdy nerozdělí, chci mít uspořádaný a spokojený život. Starat se o rodinu, jak jsem si vždycky přál.“ Jason mu podal ruku a obejmul ho. „Máš srdce na pravém místě, Kevine.“

      „To má,“ usmíval se ve dveřích Chris. Jason se otočil a taky se usmál. „Pojďme, Chrisi, oženíme tvého bratra.“ Chris hleděl Kevinovi radostně do očí a vešel do pokoje, aby ho obejmul. „Mám neuvěřitelnou radost, bráško. Můžeme jít?“ Kevin přikývl. „Můžeme, už se nemůžu dočkat.“ Chris ho obejmul paží kolem ramen a vedl ho s sebou do obřadní místnosti.

      Brenda se prohlížela v zrcadle. Měla prošívané šaty se střihem kolem prsou, úzké na bocích a decentně volné až ke kotníkům. Na zádech byly celé krajkové a závoj jí sahal pod lopatky. Vlasy, pečlivě smotané do svatebního drdolu, jí zářily barvou slunce. Na uších se jí leskly diamantové náušnice barvy moře, která splývala s jejíma výrazně nalíčenýma očima. Zhluboka se nadechla. Najednou jí před očima problesklo celých čtyřiadvacet let jejího života. A pomyslela si, že nejhezčí chvíle pro ni byla, když poznala Kevina. To on jí ukázal, jaký je nebo může být vlastně svět, do kterého se nezkušeně sama vydala. Ale nechápala, proč na to všechno myslí v té nejvzácnější chvíli svého života . Že by kvůli svým uskutečněným snům? „Ne. Tohle není sen,“ vyslovila sama pro sebe, „ale skutečný smysluplný život plný lásky. Život, který povedu po boku svého milovaného, se kterým budu šťastná do konce svého života.“ Zachvělo se jí srdce.

 

Do pokoje vešla Marie Clarence a s úsměvem na tváři si ji prohlížela. „Jsi překrásná, dcerko.“

      „Děkuju, mami, jsem tak ráda, že jsi tu se mnou.“

      „Já taky, jsem za tebe velmi šťastná, zlatíčko. Víš, celé ty dlouhé roky jsem se modlila, abys měla krásný život. Abys netrpěla a našla lásku, pro kterou jsi odešla. Když jsi dospívala, často ses mě ptala, jestli nelituji svého rozhodnutí stát se jeptiškou. A já ti vždy odpověděla, že nelituji, ale důvod jsem ti nepověděla,“ pohladila ji po tváři a pokračovala, „ty jsi ten důvod, dcerko. Vnesla jsi do mého života lásku, kterou jsem mohla opětovat. Starost a trpělivost. Štěstí a vděčnost Bohu, že jsem tě našla. Vnesla jsi do mého života smysl, který nám oběma změnil osud.“

      „Maminko moje, budu ti do konce života za všechno vděčná. Bez tebe bych tu nemusela být, mám tě strašně moc ráda.“

      „Já tebe taky, dcerko,“ obejmuly se. „Dáš mi své požehnání, mami?“ řekla se slzami na tvářích. „S velkou radostí,“ a Brenda ve svém srdci ucítila ochranu a boží lásku.

      Poděkovala své matce, a když odešla, zůstala stát ve dveřích a čekala na svatební melodii. Po malé chvíli zaslechla Brenda hudbu a vydala se po chodbě ke schodům. Překvapila ji spousta květin po stranách schodiště a pod nimi její bratr, který na ni čekal, aby ji odvedl k oltáři. Brenda se se před ním dojatě zastavila. „Sluší ti to, sestřičko,“ pošeptal jí obdivně. „Jsi připravená?“ nabídl jí rámě. „Ano, jsem,“ přikývla a společně vykročili do sálu. Pomalu se nesla uličkou mezi přáteli a rodinou, a když pohlédla před sebe, střetla se s Kevinovým milujícím pohledem. Usmála se na něj a jeden druhého si prohlíželi s jiskrou v očích. Srdce jí bilo štěstím a láskou. Když k němu došli, Jason pohlédl na Kevina a řekl: „Kevine, předávám ti svoji sestru. Věřím, že ji učiníš tou nejšťastnější ženou na zemi. Cti ji a miluj.“

      „Slibuji, Jasone. Navždy.“ Jason se na ně pousmál, s dojatým výrazem v očích políbil svou sestru na tvář a odešel se posadit.

      Brenda opětovala Kevinův upřený pohled, a zatímco je kněz poučoval o manželství a o slibech, Kevin ji chytil za ruku a jeden druhému četli z očí své city.

      „Berete si, Brendo Adamsová, Kevina Michaela Larussa za svého právoplatného manžela? Budete ho ctít v dobrém i ve zlém? Ve zdraví i v nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?“

      „Ano,“ vydechla s pohledem do jeho očí. Kevin se na ni pousmál, a když kněz zopakoval svou otázku, nemohl se dočkat, až odpoví: „Ano.“ A když si navlékali prsteny, oba cítili, jak se jim chvějí ruce. Naplnili tím své pouto, které spojilo jejich vysněné přání. „Můžete políbit nevěstu.“

      Kevin ji něžně uchopil dlaněmi za tváře a se vší láskou se ujal jejích rtů. Všichni jim začali tleskat a radostně jim blahopřát. Viděli šťastné úsměvy přátel a rodiny, každému upřímně poděkovali a sdíleli s nimi nadšení a radost. Kevin pak vzal do náruče svého syna a políbil ho. Obejmul Brendu kolem pasu a pohlédl ji šťastně do očí. Byl to pohled, který ji hřál na srdci.

      Po nejkrásnější chvíli dne se přemístili do sálu a oslavovali své šťastné manželství. Při krájení dortu měli u sebe svého syna a s chutí a s radostí se společně krmili. Svými úsměvy a pohledy si dávali najevo city a štěstí, které pociťovali. Christopher pronesl krásný přípitek s legrační historkou, a když odešli tančit svůj první tanec, odnesl ji Kevin na parket v náručí. „Jak se cítíte, paní Larussová?“ zeptal se s úsměvem na rtech během tance. „Nádherně, šťastně. Nedá se to ani slovy vyjádřit.“

      „Vím, jak bys mi to mohla vyjádřit,“ zašeptal jí do ucha.

      „Opravdu? A jak?“ usmívala se. Kevin ji lehce zaklonil v zádech a vášnivě ji políbil.

      „Ať žijí novomanželé!“ zavolal s nadšením Christopher, zazněl potlesk a výskot přátel. Kevin se jí podíval do očí a oba se na sebe šťastně zasmáli. „Miluju tě, Bren. Miluju...miluju,“ obejmul ji kolem pasu a zatočil jí ve vzduchu. Byla to pro ni překrásná chvíle. Když ji pustil na zem, držela se stále jeho mužných ramen, usmívala se a políbila ho. „Taky tě miluju, Kevine,“ její srdce se zaplnilo obrovskou láskou až po okraj.

      Na líbánky odpluli spolu se svým synem na lodi, která jim vyplnila jejich společné sny.

Když s nimi loď odplouvala, stáli na přídi, šťastně se usmívali a mávali svým přátelům a rodině.

Kevin držel v jedné ruce Jacka a druhou objímal Brendu kolem pasu. S láskou si pohlédli do očí a oba věděli, že jiskra, po které vzplála jejich srdce, zůstane navždy v jejich vzájemných pohledech.

 

 

 

 



TOPlist