Judita Horváthová: On je ten pravý - 23. kapitola

Po nějaké chvíli vešla do pokoje Elizabeth a oznámila Brendě, že Jacka umyla a převlékla, ale že jen co se otočila, usnul. Brenda se polekala. „Usnul? Ale co teď?“ podívala se na Kevina.

      „To přeci nevadí, byl unavený. Jen ať spinká,“ ujistil ji Kevin.

      „Ano, nechte ho spát, kdybyste ho probudili, byl by určitě hodně mrzutý. Jen mě mrzí, že jsem se s ním nerozloučila,“ podotkla Julia mile. Brenda se nervózně napila vína a opřela se. Skvělé; usnul. To jsem zvědavá, jak pojedeme domů, pomyslela si v duchu. Představa, že by měla zůstat přes noc v Kevinově domě, ji znejistila.

      „No nic, synku, my už pomalu pojedeme,“ prohlásil po nějaké chvíli Jim a postavil se.

      „Kam byste jezdili, tati? Myslel jsem, že zůstanete všichni tady. Byl bych moc rád.“

      „Jsi moc hodný, synku, ale víš, že jsme s maminkou zvyklí spát doma.“

      „Dobře, chápu. Jsem moc rád, že jsme se všichni sešli a užili si díkuvzdání a návratu mého bratra,“ přistoupil k matce a políbil ji na tvář. Oba rodiče se rozloučili s přáteli a domluvili se s Chrisem, který u Kevina zůstal, aby přijeli ráno s Jennou k nim. Potom se hezky rozloučili s Brendou. Ještě od dveří se na ni Julia ohlédla a mrkla na ni. Brenda tušila, co to asi mělo znamenat, a pousmála se. Kevin si jejich pohledů všiml a dumal, o co jde. Doprovodil své rodiče ke dveřím, a když se vrátil zpět, pohlédl na Toda a Emily. „Vy už taky odcházíte? Můžete tu klidně zůstat, Tode, místa je tu dost.“

      „Moc si tvé pohostinnosti vážíme, Kevine, byl to opravdu moc hezký večer, ale budeme už muset jet. Ráno mě budou brzy čekat v nemocnici.“

      „Dobře, jsem rád, že jste tu byli s námi,“ usmál se.

      „Tak ahoj, kamarádko,“ přistoupila Emily k Brendě.

      „Škoda, že už odcházíte,“ podívala se jí do očí. Emily ji chytila za ruku, a když ji obejmula, šeptla jí do ucha: „Drž se, Bren. Hodně štěstí.“ Brenda se nadechla a přikývla. „Díky.“

      Ještě se rozloučili s Jasonem a s Amandou a podali si ruce s Christopherem a s Jennou. Znovu poděkovali Kevinovi a odešli.

      „Dáte si ještě víno, dámy?“ zeptal se jich Chris, když naléval do sklenek whisky. Amanda s Brendou a Jennou přikývly a povídaly si.

      „Jasone, doufám, že ty a Amanda nepojedete domů a zůstanete tady,“ nadhodil po chvíli Kevin. Jason se pousmál, když si všiml Brendina zaskočeného výrazu. „Rádi zůstaneme, díky, Kevine.“ Brenda zkameněla. Zůstaneme tady? Proboha, co si teď počnu, řekla si v duchu. Kevin si přiťukl s Chrisem a Jasonem a napil se. Společně se hezky bavili a asi po hodině se Chris zvednul. „No nic, bratříčku, jsem už docela unavený. Půjdeme si s Jennou lehnout, co říkáš, zlato?“ pohlédl na ni. „Ano, taky jsem unavená,“ přikývla.

      „Dobře, nahoře máte pokoj. Hezky se vyspěte.“

      „Díky, uvidíme se ráno.“

      „Tvůj bratr je prima chlap, Kevine,“ řekl po chvíli Jason. „Hodně se změnil od doby, co jsem ho viděl naposledy.“

      „Ano, změnil se. Je starší a urostlejší,“ pousmál se. „Ale je pořád stejně vtipný. Je na něm vidět, že je opravdu rád zase doma. Muselo to být pro něj v Afghánistánu kruté. Po tom, co mi vyprávěl, mi naskakovala husí kůže.“

      „To ano. Je to silný chlap. Prožil si svoje,“ Jason přikývl a pohlédl na Amandu. „Nejsi už taky unavená, miláčku?“

      „Trochu ano,“ odpověděla mu Amanda po pravdě.

      „Jestli si už chcete jít lehnout, nahoře je připravený pokoj.“

      „Děkuji ti, Kevine, za pozvání i pohoštění. Vážím si toho.“

      Kevin se k němu naklonil a pošeptal mu do ucha: „Budoucímu švagrovi nemusíš za nic děkovat, Jasone.“ Jason se pousmál: „Nemohu se dočkat, až to švagrování nebude jen mezi námi.“

      „Drž mi palce,“ spiklenecky špitnul Kevin. Jason přikývl a postavil se. Brenda prudce vtáhla vzduch a přivřela na vteřinu oči. Jason stiskl rty a omluvně se na ni usmál. „Tak dobrou noc, sestřičko.“

      „Dobrou noc, Jasone.“

      „Doprovodím vás,“ řekl Kevin a ohlédl se na Brendu. „Počkáš tu chvíli, Bren?“

      „Jistě,“ přikývla, a když odešli, znovu se zhluboka nadechla. Bože, dej mi odvahu a sílu. Naklonila se ke stolu a napila se trochu vína.

      Po malé chvíli se Kevin vrátil do pokoje. Posadil se vedle ní a pohlédl na ni. „A co my dva? Půjdeme si taky lehnout?“ šibalsky se na ni pousmál. Brenda se na něj zaskočeně podívala. „Dělal jsem si legraci. Je tu spousta volných pokojů, samozřejmě si můžeš vybrat, který budeš chtít,“ nabídl jí vážně, ale uvnitř zklamaně.

      „Dobře, děkuju, jsem už taky docela unavená.“

      „Chceš si jít už tedy lehnout?“ Brenda přikývla a postavila sklenku s vínem na stolek. V pokoji najednou zavládlo úplné ticho. „Tak pojďme, taky půjdu spát,“ vyslovil neochotně a postavil se. Brenda k němu zvedla oči, díval se přímo na ni, v tom okamžiku se jí zatajil dech. Sklopila svůj pohled a také se postavila. Kráčeli spolu po schodech a ani jeden z nich nevěděl, jak se mají chovat. Dívali se na sebe a Kevin se pousmál. „Jsi na mě naštvaná?“

      „Naštvaná? Ne, proč bych měla být?“

      „Když Jason souhlasil s mojí nabídkou, aby tu zůstal přes noc, všiml jsem si tvého výrazu. Myslel jsem, že se na mě budeš kvůli tomu zlobit.“

      „Nezlobím se, jen mě to překvapilo. Nepočítala jsem s tím,“ opáčila úsečně, když vyšli schody.

      „Nechci, aby sis myslela, že jsem to udělal schválně, jen abys tu zůstala. Mám Jasona rád a vážím si ho.“

      „Taky si tě váží a nemyslím si nic takového. Byl to hezký, dlouhý večer.“

      „To ano, jsem rád, že jsi tu se mnou trávila celý dnešní den, Brendo, a sdílela s mou rodinou radost. Hodně to pro mě znamenalo.“

      „Bylo to moc příjemné,“ přiznala. Stáli spolu v přítmí chodby a hleděli si do očí. Cítila, jak se jí zrychluje tep, Kevin se nadechl, jeho nutkání se jí dotknout bylo neuvěřitelně silné. „Můžu si vybrat pokoj?“ vyslovila tišším hlasem. „Ano,“ přikývl a vedl ji dál chodbou. Zastavil se uprostřed a ukázal na dveře naproti Jackově pokoji. „Vezmi si tenhle. Je nejblíž k Jackovi.“

      „Dobře, děkuju,“ vypravila ze sebe přes vyschlé hrdlo. Kevin strčil jednu ruku do kapsy u kalhot, sklopil pohled k zemi a stroze vyslovil: „Tak dobrou noc, Brendo.“ Pohlédl na ni. „Dobrou noc,“ odpověděla a rychle vešla do pokoje. Když zavřela dveře, opřela se o ně zády a přivřela utrápeně oči. Přes dlouhé tmavé řasy jí na tváře stékaly slzy. „Kevine!“ vyslovila v duchu jeho jméno. Kevin pár vteřin postál na chodbě, měl nutkání na ni zaklepat a říct jí spoustu věcí, ale neodvážil se a pomalu kráčel do své ložnice o pár pokojů dál.

      Brenda se posadila na postel a několik minut hleděla do prázdna. Hlavou se jí honily všelijaké myšlenky, vysvlékla si šaty a uvědomila si, že nemá žádnou noční košili. Pohlédla na skříňky v pokoji a napadlo ji, že by si mohla něco půjčit. Nakonec se neodhodlala a lehla si do postele jen ve spodním prádle. Kevin už také ležel, nemohl unést představu, že je Brenda jen o pár pokojů vedle. V duchu ji viděl v šatech, které jí koupil. V uších se mu ozýval její smích, promítal si v hlavě celý jejich společný den. Bože, takhle nikdy neusnu. Brendo, má lásko! Posadil se a opřel se o polštář. Něco ho napadlo.

      Brenda hleděla do stropu, také nedokázala usnout. Myslela na něj, měla ho před očima. Představovala si, jaké by to asi bylo, kdyby spolu bydleli a sdíleli společnou ložnici. Převalila se neklidně na bok. „Bože, co jen mám dělat?“ vyslovila nahlas, když vtom jí zazvonila na telefonu zpráva. Udiveně se pro něj natáhla k nočnímu stolku. Pohlédla na telefon, a když uviděla Kevinovo číslo, usmála se.

      „Už spíš?“ přečetla si. Přiložila si telefon k ústům a s tlukoucím srdcem se usmívala. „Ne, nemůžu usnout, a ty?“ odeslala mu. „Taky ne. Mám hlavu plnou myšlenek,“ poslal jí.

      „Na co myslíš?“

      „Na tebe, lásko.“ Brenda se zarazila. Napsal mi 'lásko'? Překvapeně hleděla na displej telefonu a znovu si ho přiložila ke rtům. Přivřela oči a hluboce se nadechla. „Odkdy jsem tvá láska?“

      „Od chvíle, kdy jsem tě spatřil. Nikdy jsem po nikom tak netoužil jako po tobě.“

      „To myslíš vážně?“

      „Nevěříš mi?“ Brenda se zamyslela, už nedokázala nic předstírat. „Věřím ti.“

      „Brendo, chci tě.“ Brenda se kousla do rtu, netušila, co mu má na to odepsat a přišla jí další sms. „Myslím to vážně, chtěl bych tě cítit vedle sebe, už dlouhou dobu mám na srdci pár slov.“ Brenda se posadila a napsala mu: „Tak mi to napiš.“

      „Nemůžu. To, co ti chci povědět, ti musím říct do očí. Přijdeš za mnou?“

      „Teď?“

      „Ano, budu na tebe čekat.“

      Brenda položila telefon vedle sebe. Mám jít za ním? Postavila se a usmála. Pohlédla ke dveřím a vykročila k nim. Uvědomila si, že je jen ve spodním prádle a rychle nahlédla do skříně. Našla v ní pár pánských košil, tak si jednu oblékla a vydala se na chodbu. Potichu kráčela ke Kevinově ložnici a zastavila se přede dveřmi. Cítila, jak se jí zrychluje tep, váhala, jestli má vejít nebo zaklepat. Nakonec dveře otevřela. Kevin seděl na posteli jen v kalhotách, a když vešla, prohlédl si ji a usmál se na ni. „Pojď dál.“ Brenda za sebou zavřela dveře, cítila, jak se jí trochu třesou ruce, a zůstala za nimi stát. „Půjčila jsem si něčí košili.“

      „Je moje. Sluší ti,“ postavil se a pomalu k ní kráčel. Musela polknout. Pod světlem lampy sledovala jeho polonahé mužné tělo. Upřeně ji sledoval a při tom mluvil: „Už dlouhou dobu ti chci něco říct, Brendo.“ Zastavil se necelý metr před ní a pokračoval: „Od chvíle, kdy jsem tě spatřil, jsem věděl, že mě už žádná žena tak neokouzlí jako ty.“ Odmlčel se a nahlas se nadechl: „V tvé přítomnosti jsem se vždycky cítil sám sebou. Vnesla jsi do mého života smysl, který mi chyběl, a uvědomil jsem si, co je v mém životě důležité, otevřela jsi mi oči, Brendo. Nikdy jsem po ničem netoužil tak jako po tobě.“ Hleděl jí do očí a přistoupil k ní ještě blíž. Cítila, jak jí buší silně srdce. „Už to nemohu dál skrývat, už nechci na nic čekat. Miluju tě, Brendo, celou dobu jsem tě miloval.“

      „Kevine,“ vyslovila se sevřeným hrdlem. Kevin jí hleděl do očí a dotkl se dlaněmi jejích tváří. „Nezastírejme dál naše city...vždyť ty jsi pro mě vším,“ vyslovil něžně. Brendě stekly slzy po tvářích do jeho dlaní. Přitiskl ji k sobě a políbil ji. Smyslně a se vší vášní se ujal jejích rtů. Brenda už se neovládla a obejmula ho. „Taky tě miluju, miluju tě, Kevine!“ pohlédla na něj. Kevin ji k sobě přitiskl a zabořil svůj obličej do jejích vlasů, přivřel oči a vydechl: „Lásko, odpusť mi.“ Pak se jí zpříma podíval do tváře: „Odpusť, že jsem ti ublížil. Slibuju, že už nikdy nezklamu tvou důvěru. Už nikdy!“

      Nic víc si nepřála než jeho náruč. Jeho polibky a doteky. Vzplanula mezi nimi touha, která je tak spojovala. Pomalými kroky s ní ustupoval k posteli. Položil ji do saténového povlečení, svými polibky a něžností jí dával najevo svou touhu a lásku. Pohlédl jí vážně do očí a jedním dechem znovu vyslovil: „Miluju tě, Bren.“ Brenda měla svou dlaň na jeho tváři. Dívala se mu do tmavých očí, ze kterých vycítila jeho upřímnost. „Taky tě miluju, Kevine,“ usmáli se na sebe. Kevin ji vzal do náručí, obdařil ji smyslnými polibky i doteky. Společně tak naplnili svoji touhu a lásku.

      Brzy ráno probudili Kevina sluneční paprsky, otevřel oči a měl před sebou Brendinu tvář. Ležela na boku a spokojeně spala. S láskou v očích si ji prohlížel a pohrával si s pramenem jejích vlasů. Brenda se probudila a pousmála se. „Dobré ráno, nechtěl jsem tě vzbudit.“

      „To nevadí, stejně jsem jen podřimovala.“ Kevin se k ní přisunul blíž, obejmul ji rukou kolem pasu a pohladil ji po zádech. „A jak ses vyspala?“

      „Hezky, a ty?“

      „Já taky,“ přiblížil se ještě blíž a políbil ji na odhalené rameno. Pomalu svými polibky postupoval víš, až k jejímu krku. Převalil se na ni půlkou těla a pohlédl na ni. „Jak se cítíš, Brendo?“ Brenda se na něj podívala a upřímně vyslovila: „Neuvěřitelně.“

      „A?“

      „Spokojeně.“

      „A dál?“ Brenda se pousmála. „Proč ty otázky?“

      „Chci vědět, jak se cítíš. Je to důležité.“

      „Upřímně?“ Kevin jí přikývl. „Ano, upřímně.“ Brenda mu ovinula ruce kolem krku a řekla:

      „Jsem šťastná.“

      „To jsem chtěl slyšet, chci, aby ti tenhle pocit vydržel až do konce našeho společného života, protože já jsem taky šťastný.“ Brenda ho pohladila po vlasech a přitáhla ho k sobě, aby ji políbil. „Už žádné přetvářky?“ podíval se na ni důrazně, ale s láskou. „Ne, už k tomu není žádný důvod.“ Kevin zabořil obličej do jejích vlasů, přivřel oči a s radostí na srdci ji políbil. Cítila se nádherně a byla šťastná za své rozhodnutí.

      Poté si společně došli pro Jacka a vydali se do jídelny. Pozdravili Christophera a Jennu.

      „Dobré ráno přeji!“ zářil Kevin.

      „Dobré, bratříčku, jak jste se vyspali?“ zeptal se jich Chris.

      „Skvěle, už jste snídali?“ posadil se. Chris odpověděl, že ano, a pohladil Jacka po vláskách. „Ahoj, synovečku.“ Brenda ho držela v náruči a posadila se vedle Kevina. „Co si dáš k jídlu, zlato?“ pohlédl na ni. „Dám si croissanty,“ odpověděla mu nenuceně. Stále jí to přišlo neuvěřitelné.

      Kevin si dal vejce a pečivo, povídal si s Chrisem a při tom si prohlížel Brendu. Jeho štěstí mu zářilo z očí a úsměvu. „Dobré ráno,“ pozdravili Jason s Amandou, když vešli také po chvíli do jídelny. Posadili se k nim a také se nasnídali. Jason si ihned všiml Kevinova pohledu a jeho dobré nálady a pohlédl na Brendu. Všiml si jejího spontánního chování a neobvyklého výrazu v jejích očích. V duchu se zaradoval a doufal, že se ve svém pozorování nemýlí. Dávno si přál, aby byla jeho sestra šťastná.

      „Po snídani pojedeme k našim, Kevine?“ zeptal se ho Chris. Kevin se napil kávy a přikývl. Vtom mu zazvonil telefon; rozesmál se. „Už volá.“

      „Ahoj, tati.“

      „Ahoj, Kevine, přijedete, jak jsme se domluvili?“

      „Jasně, tati, přijedeme.“

      „Doufám, že s tebou přijede i Brenda s naším vnukem, už nám chybí.“

      Kevin se pousmál. „Přijedou.“

      „To jsem rád. A Jason se svou přítelkyní jsou ještě u tebe?“

      „Ano, jsou.“

      „Tak jim pověz, že jsou také zvaní, společně spolu poobědváme. Maminka chce ještě trochu oslavovat, tak připravuje na zahradě gril.“

      „To zní lákavě. Fajn, za chvíli jsme tam.“

      „Čekáme vás, ahoj synku.“

      „Ahoj, tati,“ ukončil hovor a usmál se na Chrise. „Maminka pro nás připravuje grilování.“

      „Tak to se těším, půjdeme se připravit?“ zaradoval se Chris.

      „Ano, a Jason s Amandou jsou taky zvaní,“ pohlédl na něj kamarádsky Kevin.

      „My taky?“ podivil se Jason.

      „Ano, doufám, že pojedete s námi.“ Jason pohlédl na Brendu, která se tvářila neutrálně, a s úsměvem přikývl. „Tak ano, moc rád.“

      „Super, tak se pojďme připravit, ať brzy vyjedeme,“ postavil se s Jackem v náručí a ještě dodal, „Jackovi se tam bude líbit, táta mu koupil houpačku a nějaká auta, už se ho nemůžou dočkat.“ Brenda se pousmála. „Vím, když jsme byli na obědě, říkal mi o tom.“ Kevin se na ni ohlédl, v očích mu spatřila šťastné jiskřičky a na rtech se mu rozzářil spokojený úsměv.

      Když kráčeli všichni nahoru do patra, Brenda šla vedle Amandy. Naklonila se k ní a tiše řekla: „Moc vám to sluší.“

      „Co?“ pohlédla na ni nevinně Brenda.

      „Nepovíš mi, co se stalo?“ pozvedla zvědavě obočí Amanda.

      „Nic se nestalo,“ usmívala se Brenda a dodala, „jsem šťastná, Amando, ale zatím je to jen mezi námi, ano?“

      „Samozřejmě. Moc ti to přeju, Bren.“

      „Děkuju ti, švagrová.“

      „Zatím jen budoucí.“

      „Věřím, že už brzy opravdová,“ mrkla na ni Brenda. Amanda se jemně pousmála. Velmi by si přála, aby se Brendina slova vyplnila.

      Když vešli Brenda s Kevinem do ložnice, Kevin k ní přistoupil, aby ji políbil, bez zábran a spokojeně ji k sobě přitiskl a upřel na ni své tmavé oči. „Nesmírně tě miluju, Brendo. Mám pocit, že víc už k životu nepotřebuju.“

      Brenda ho držela kolem pasu a dívala se mu do očí: „Jsi si jistý vším, co jsi mi právě pověděl?“

      „Copak? Ty máš snad nějaké pochybnosti?“

      „Nemám,“ řekla s vážným pohledem.

      „Tak proč mám dojem, že mi něco tajíš?“ Brenda se nesměle pousmála. Na chvíli pocítila něco zvláštního, ale bylo to jen intenzivní štěstí, které ji tak vyplašilo. Přestala skrývat své city, beze slov se ke Kevinovi přitiskla a políbila ho. „Nesmírně tě miluju, Kevine. Mám pocit, že už víc k životu nepotřebuju.“ Kevin se na ni udiveně podíval: „Ale to jsou má slova.“

      „Já vím, ale takhle je to lepší. Cítím to stejně jako ty, nic před tebou netajím.“ Kevin pohlédl krátce k zemi a chlapecky se pousmál. Pohlédl jí opět do očí a vášnivě ji políbil. „Už bychom se měli připravit, nebo nás budou podezřívat,“ vyslovil po dlouhém polibku.

      „A proč jsme jim to vlastně neřekli?“ zeptala se. Kevin jí odpověděl polibkem: „Protože chci, aby to bylo překvapení.“ Pohlédl na ni a vykročil ke skříni, aby se převlékl. „Rodiče budou velmi rádi, až jim povíme naši novinu,“ konstatoval, když si oblékal tmavě modrou košili, černé plátěné kalhoty a stylové černé sako. Brenda si upravila vlasy, a když byla celkově připravená, odešli spolu ven.

      Venku nasedl Kevin s Brendou a Jackem do svého bentley a Christopherovi půjčil jaguára. „Kevine, jeďte první, já tam s Jennou přijedu později,“ zavolal na něj u auta Chris.

      „Dobře. A kam jedeš, Chrisi?“

      „Musím si něco zařídit, do hodinky budu zpět.“

      „Tak fajn, my zatím jedeme,“ přikývl Kevin a odjel. Jason je následoval ve svém audi.

      „Jsem trochu nervózní, Kevine,“ svěřila se mu Brenda, když se blížili k příjezdové cestě Larussových.

      „Žádné obavy, lásko. Moji rodiče tě mají rádi a malého velmi milují. Beztak na nic jiného nečekají,“ chytil ji za ruku a pohladil ji. Brenda se usmála a rozhlížela po zahradě. V tom okamžiku si vzpomněla na chvíli, kdy tam byla naposledy, ale veškeré nehezké vzpomínky ihned zaplašila a pokusila se uvolnit.

      Když Kevin zastavil u domu, pohlédl na ni a políbil ji. Ihned ji opustily veškeré zbytečné pochyby, a když se u v chodu vítali, spadla z ní nervozita a s úsměvem a radostí vešla do domu. Julia si vzala do náručí Jacka a vedla je všechny na zahradu. Byl tam připravený veliký stůl se slunečníkem, zahradními pohovkami a židlemi. Jim stál u grilu a radostně je vítal. Předal grilovaní Julii a vzal si do náručí Jacka. Vesele mu ukazoval okolní pozemek a při tom mu povídal, jaké ho do budoucna čekají hezké věci. Brenda s Kevinem stáli vedle něj a s úsměvem na tvářích naslouchali Jimovi, s jakým nadšením mu to vypráví.

      Po více než hodině se k domu rodičů blížil Chris se svou přítelkyní a za nimi jela dodávka.

      „Vítáme tě doma, Chrisi,“ usmívali se na něj rodiče a pohlédli k autu, které zastavilo u domu. „Tati, potřeboval bych otevřít bránu, koupil jsem Jackovi dětské hřiště a chci, aby ho tam hned rozložili,“ řekl nadšeně Chris.

      „Ovšem synu, hned.“

      Chris vešel na zahradu a zavolal k sobě Kevina. „Co jsi to koupil, bráško?“ zeptal se ho překvapeně Kevin.

      „Hřiště pro Jacka, budou tam různé prolézačky, houpačky a autodráha.“

      „Ale to si přeci-“

      „Ale ano, musel. Je to můj první synovec, dělá mi to radost, Kevine.“

      „Je to od tebe moc milé, bráško, díky.“

      Chris ukázal mužům místo, kde mají začít stavět.

      Když to bylo hotové, všichni se z Chrisova překvapení radovali. „No jo, ale na některé prolézačky je Jack ještě moc malý,“ strachovala se Julia, když se rozhlížela po velikém hřišti plném prolézaček, houpaček a kolotočů. „To nevadí, mami, Jack přeci roste,“ namítl významně Chris s Jackem v náručí.

      „Děkuju, Chrisi, je to od tebe moc hezké.“

      „Není zač, Brendo, rád jsem svému synovci udělal radost. Podívej, jak je šťastný, měli jste pravdu, je to roztomilé sluníčko,“ předal jí ho do náručí a přemístili se k zahradnímu stolu.

      „Podáš mi pečivo, bráško?“ požádal Chris Kevina při obědě.

      „Ovšem,“ podal mu košík.

      „Brendo, dáte si s Amandou ještě víno?“ ptala se jich Julia s dobrou náladou.

      „Už ne, je moc horko, mohlo by mi to stoupnout do hlavy,“ poděkovala Brenda.

      „Já už taky ne, děkuju,“ řekla Amanda.

      „Tak je tu ledový čaj nebo minerálka,“ Brenda si nalila a při tom si všímala podezíravých pohledů svého bratra. Jason se na ni i na Kevina usmíval a ledabyle vyslovil: „Přemýšlel jsem o tom včerejším návrhu, a tak mě napadlo, že bych mohl ještě dnes začít s přípravami na uspořádání plesu.“ Chris píchl vidličkou do grilovaného masa a pohlédl na něj: „To je skvělý nápad, Jasone. Stále je pořádáš ve svém domě?“

      „Ano, mám dvě křídla a v jednom z nich pořádám večírky,“ odpověděl Jason.

      „Na tvé poslední slavnosti se mi moc líbilo, Jasone, byla tam velmi příjemná atmosféra,“ podotkla uznale Julia.

      „To ano, byl to velmi významný večer,“ připojil se Kevin a pohlédl vedle sebe na Brendu. Usmál se na ni a chytil ji za ruku. „Mám pravdu, miláčku?“ Po jeho větě se všichni zarazili, kromě Chrise a Jenny, kteří o jejich vztahu nic netušili. Brendin úsměv značil její souhlas. Kevin si všiml překvapených výrazů svých rodičů a s úsměvem na tváři prohlásil: „Máme pro vás s Brendou malé překvapení.“

      „Povídáš 'malé'?“ nevěřícně vyslovil Jim.

      „Je to to, co si myslím, Brendo?“ zeptala se Julia s očekáváním v očích. Brenda se šťastně usmívala a přikývla. „Ano, paní Larussová, usmířili jsme se.“

      „Blahopřeji, jsem tak šťastná, Brendo!“ Julia k ní přistoupila, aby ji mohla obejmout.

      „Mám velikou radost, synku. Moc vám to přeju,“ Jim stiskl Kevinovi ruku. „Teď se z tebe stal šťastný muž,“ dodal ještě s nadšeným výrazem v obličeji.

      „Děkuju, táto, všechno už je za námi,“ Jason se také postavil a obejmul Kevina. „Tušil jsem to,“ zaradoval se a pokračoval, „blahopřeju vám, Kevine, nebo už švagře?“ Kevin se nadechl. „Brzy, Jasone, už brzy.“ Jason potom pohlédl na svou sestru a s jiskrou v očích ji pevně obejmul. „Jsem za vás moc šťastný, sestřičko, přeju vám to z celého srdce.“

      Chris přihlížel jejich radostným úsměvům a stiskl Kevinovi ruku. „Neměl jsem tušení o tom, jak to mezi vámi bylo, ale jsem rád, že jsi šťastný, Kevine.“

      „Jednou ti o tom povím, bráško, jsem moc rád, že jsi v téhle hezké chvíli s námi.“

      „Já také,“ usmáli se na sebe. „Tak teď už opravdická moje budoucí švagrová,“ pohlédl s úsměvem na Brendu Chris, obejmul ji a políbil na tvář. Jenna i Amanda jim také poblahopřály k usmíření a v tom Jim otevřel šampaňské a nalil všem do sklenek. Pohlédl na všechny u stolu a dojatě vyslovil: „Připijme si na tuto krásnou chvíli. Přeju si, aby se naše cesty nikdy nerozešly, abychom byli navždy šťastní a drželi vždy při sobě. Na zdraví nám všem!“

      „Na zdraví!“ přiťukli si a Kevin k sobě přitiskl Brendu a políbil ji. U stolu zazněl potlesk a výskot od Jasona a Chrise. Brenda se cítila neuvěřitelně, tahle chvíle překonala všechny její sny. Smáli se na sebe a v očích jim zářila vzájemná láska.



TOPlist