Judita Horváthová: On je ten pravý - 22. kapitola

Když Brenda vešla do pokoje pro hosty, Julia ohromeně otevřela ústa. „Jsi nádherná, Brendo, moc ti to sluší.“

      „Děkuji vám, Julio, Kevin mi připravil nečekané překvapení.“ Julia spatřila její náhrdelník a náušnice a usmála se. „Vidím, že můj syn má vkus.“ Brenda si ulehčeně oddychla a vtom si všimla, že přijel Jason s Amandou. „Už je tu můj bratr,“ usmála se a vykročila k hale.

      Když vešli do domu, Jason pozdravil Julii a představil jí svou přítelkyni, potom pohlédl s obdivem na svou sestru a políbil ji na tvář. „Ahoj sestřičko, vypadáš úžasně.“

      „Děkuji, i vy vypadáte skvěle,“ usmála se na Amandu.

      „Podívej, Brendo, akorát přijíždí i tvá přítelkyně Emily,“ poznamenala Julia u otevřených dveří v hale.

      Emily s Todem vešli do domu a také se se všemi přivítali. „Moc ráda vás poznávám, paní Larussová,“ pozdravila Emily, když jí podávala ruku.

      „I já tebe, Emily.“

      „Tohle je můj přítel Tod Walker.“

      „Ano, rodinu Walkerových známe moc dobře. Tode, vítám tě tu u nás.“

      „Děkuji vám.“

      Brenda se obejmula s Emily: „Ani nevíš, jak jsem šťastná, Emily. Moc, moc ti gratuluju,“ stiskla jí ruku.

      „Děkuju, Bren, byla jsem tak překvapená!“ odpověděla.

      „To ti věřím,“ usmála se a pak pokračovala: „Chtěla bych ti představit Jasonovu přítelkyni Amandu.“ Emily se s ní přátelsky přivítala a všichni se přemístili do pokoje pro hosty. Julia jim nabídla pití a posadila se k nim. Jason a Tod nechali dámy o samotě; odešli za Jackem do pokoje.

      „Takže ty jsi, těhotná, Emily?“ zeptala se Julia.

      „Ano, jsem nadšená! Mám obrovskou radost,“ zářila Emily.

      „Tak to ti srdečně blahopřeji.“

      „Děkuji vám, paní Larussová.“

      „A už ti řekli, v jakém jsi měsíci, Emily?“ zajímala se Brenda.

      „To mi poví, až půjdu na ultrazvuk, ale podle mých výpočtů můžu být v jiném stavu tak dva měsíce.“ Brenda byla z té noviny radostí bez sebe.

      „A co vy, Amando? Plánujete s Jasonem rodinu?“

      „Ne, paní Larussová, ještě nejsme tak daleko, ale do budoucna bych určitě chtěla.“

      „Moc bych si přála, aby vám to spolu vydrželo, Amando,“ pohlédla na ni Brenda přátelsky.

      „Děkuju, Bren, vážím si toho.“

      „Jste mladá, děvčata, máte toho ještě spoustu před sebou, ale je pravda, že někdy stačí pouhý pohled, abyste poznaly, jestli je to ten pravý.“ Emily s Amandou přikyvovaly, jen Brenda se tvářila zamyšleně. Měla před očima chvíli, kdy poprvé spatřila Kevina. Potom se jemně pousmála a v duchu si říkala, jak je to všechno zvláštní. Tahle chvíle je opravdu výjimečná, řekla si, když se rozhlédla.

      „A co vy, paní Larussová? Poznala jste na první pohled, že váš Jim je ten pravý?“ ptala se jí zvědavě Emily.

      Julia se pousmála a přikývla. „Ano. Byla jsem si jistá hned.“

      „A jak jste se potkali?“ pohlédla na ni mile Brenda.

      „Chodili jsme spolu na Harvard. Často jsme se míjeli na školní chodbě, ale nikdy mě neoslovil. Vždycky se na mě díval, jako by mi chtěl něco říct, a když se párkrát odhodlal mě oslovit, vyrušili ho zase jeho kamarádi. Dlouhou dobu jsme po sobě jen pokukovali, byly to takové ty jiskřivé pohledy, určitě víte, co myslím.“

      „Ano, a co bylo dál? Jak vás oslovil?“ vyzvídala Brenda a pohlédla na své kamarádky, které se také tvářily nedočkavě. „Jim tehdy hrával americký fotbal a jednou po vítězném zápase přišel za mnou rovnou z hřiště a pozval mě na večírek. Bylo to nezapomenutelné. Tehdy jsem si v duchu řekla, že Jim je ten pravý, se kterým bych chtěla zestárnout, a také se tak stalo. Měla jsem a stále mám šťastné manželství. Jim je dobrým mužem, otcem i přítelem. Nikdy mě v ničem nezklamal.“ Všechna děvčata ji napjatě poslouchala.

      „Taky bych chtěla mít takové manželství. Jak to děláte, paní Larussová, že si spolu i po tolika letech stále rozumíte?“ zajímala se Emily. Julia se na ně znovu pousmála a zkušeně řekla: „Ničím jiným než láskou, důvěrou a tolerancí...pokud si ve vztahu určíte nějaká pravidla a dodržujete je, není potom důvod k hádkám. Nejdůležitější je komunikace. Já a Jim si máme celá ta léta stále o čem povídat, a když vám vydrží tohle, váš vztah se nikdy nerozpadne. Vždy je lepší si o každém problému v klidu promluvit než jednat unáhleně.“

      „Určitě to budu mít na paměti, paní Larussová,“ řekla Amanda a pohlédla na Brendu a Emily.

      „Myslím, že si s Jasonem budete dobře rozumět, Amando,“ řekla Brenda. „A jak to jde v obchodě, Emily?“

      „Skvěle, mám úžasné nové zboží, musíš se přijít podívat.“

      „Taky bych se přišla podívat, kdyby mě Brenda vzala s sebou.“

      „Ovšem, paní Larussová, moc ráda. Emily tam má opravdu moc hezký výběr.“ Dál si povídaly o Emilyině obchodě a její nové kolekci.

      Jim s Kevinem zatím čekali na letišti, kde přistávalo letadlo s Christopherem. Stáli v příletové hale a pozorně sledovali houf cestujících. Najednou zahlédli vysokého muže v černých kalhotách a černé kožené bundě, která zvýrazňovala jeho urostlá ramena. Černé vlasy měl vystříhané do ostrůvku jako voják, a když se zastavil a rozhlédl, Kevin vyhrkl: „To je on, tati,“ a rozběhl se za ním. Christopher se široce usmál a taky k němu pospíchal. „Bráško,“ vyslovil Kevin rozechvělým a radostným hlasem a obejmul ho. „Kevine, brácho, tak rád tě vidím!“ stiskli si ruce a znovu se objali. Vtom zahlédl za Kevinovými zády svého otce. Zadíval se mu upřeně do očí. Jim k němu natáhl ruku a pohnutě pravil: „Vítám tě, synu.“ Chris mu ruku stiskl a pak si padli do náručí. „Tati,“ vydechl dojatě Chris a udiveně se rozhlédl. „A maminka? Kde máte maminku?“

      „Čeká na tebe doma, už se nemůže dočkat.“

      „Ani já ne. Jsem tak rád, že jsem zase doma!“ Kevin ho šťastně chytil jednou rukou kolem ramen. „Tak vzhůru za mámou!“

      „Počkejte,“ zastavil se a otočil se za sebe. „Nepřijel jsem sám,“ dodal tajemně. Kevin s Jimem zahlédli, jak k nim kráčí hezká tmavovlasá dívka. Nesměle se culila a za sebou vezla kufřík na kolečkách. „Tati, bráško, chtěl bych vám představit svou přítelkyni Jennu Rinkovou.“ Jim neskrýval radostné překvapení: „Rád vás poznávám, Jenno.“

      „Děkuji. I já vás, pane Larusso.“

      „A tohle je můj bratr Kevin.“

      „Chris mi o tobě hodně vyprávěl,“ řekla Jenna.

      „Opravdu?“ Kevin se pousmál a pohlédl na svého bratra. „Tak teď už můžeme jet?“

      „Už se nemůžu dočkat.“

      Když Kevin projížděl kolem přístavu, Christopher udiveně pronesl: „Ale tudy nevede cesta domů.“

      „Já vím, Chrisi, jedeme nejdřív ke mně. Chtěl bych ti ukázat svůj dům.“

      „Tak fajn, to se těším.“ Když Kevin po chvíli zajížděl na svou soukromou cestu, Chris pohlédl potěšeně na svého otce. „Hm, můj bratr má vkus!“

      „Ano, to zdědil určitě po vaší matce.“ Kevin a Chris se rozesmáli.

      „Paní Larussová, už přijeli,“ oznámila jim služebná. Julia vstala rychle z pohovky a všichni se přemístili do uvítacího pokoje.

      Jim a Kevin tam zavedli Chrise a jeho přítelkyni, a když otevřeli dveře, Christopher překvapením ztuhl. „Vítej doma, Christophere,“ zvolala Julia s ostatními a vypustili balonky.

      „Páni, to je překvapení! Maminko!“ přikročili k sobě.

      „Synáčku můj, tolik se mi stýskalo,“ obejmula ho se slzami štěstí na tvářích.

      „I mně, mami,“ políbil ji a otřel jí z tváří slzy.

      „Moc ti to sluší, Christophere,“ znovu ho obejmula.

      „Jsem tak rád zase doma, mami,“ pohlédl na ni šťastně a dodal, „chtěl bych ti představit svou přítelkyni Jennu Rinkovou.“ Obejmul Jennu jednou rukou kolem pasu.

      „Ráda vás poznávám, paní Larussová.“

      „Vítej u nás, Jenno. Jsem velmi překvapená, ale šťastná, že jste tady.“

      „Děkuju, moc si toho vážím.“

      „Chrisi, chtěl bych ti představit naše přátele,“ pohlédl na něj Kevin. První radostně přikročil Jason: „Vítám tě, Chrisi.“

      „Děkuju, Jasone, rád tě zase vidím. Jak už je to dlouho?“

      „No pár let určitě. Dost ses změnil, ale sedne ti to, kamaráde.“

      Chris se usmál. „To víš, roky plné dřiny.“

      Jason přikývl a představil mu Amandu. Kevin stál vedle nich a spokojeně přihlížel. Brenda postávala opodál a divila se, jak důvěrně se Jason baví s Christopherem. Netušila, že se ti dva znají.

      „A tohle jsou naši přátelé, Tod a Emily.“

      „Moc nás těší, Christophere.“

      „Mě taky, rád vás poznávám. Tohle je moje přítelkyně Jenna,“ usmál se na ně, a zatímco se s nimi Jenna vítala, Chris pohlédl stranou na Brendu. „A kdopak je tahle půvabná dáma?“

      Kevin se zarazil. „Tahle dáma je moje...moje...“

      „Vidím, že je váš bratr vaší přítomností úplně zaskočen. Jsem jeho přítelkyně Brenda. Vítám vás doma, Chrisi,“ usmála se. Kevin zůstal stát jako opařený.

      „Takže moje budoucí švagrová? Tak jaképak vykání. Rád tě poznávám, Brendo, a děkuji za hezké přivítaní,“ políbil ji na tvář. Brenda pohlédla na Kevina a pak zpět na Chrise. Netušila, co mu má odpovědět, jen se nervózně usmívala.

      Moje přítelkyně? Řekla, že je moje přítelkyně, zaskočeně si pomyslel Kevin.

      „Bráško, potřeboval bych se umýt a převléct do něčeho slavnostnějšího, ale všechny věci mám u rodičů.“

      „Vůbec se tím netrap, nahoře máte s Jennou pokoj. Můžete se převléct, je tam všechno potřebné.“

      „Díky, Kevine. Udělal jsi mi radost,“ rozhlédl se dojatě.

      „Nemáš za co děkovat, jsem rád, že jsi doma. Ještě pro tebe mám jedno překvapení,“ pousmál se Kevin. „Ale to až u večeře.“

      „No dobře, jsem zvědav,“ prohlásil, když kráčel s Jennou nahoru po schodech. Kevin za nimi ihned poslal služebnictvo, aby jeho bratrovi poskytlo vše potřebné, a vrátil se zpět do pokoje.

      Jen co vešel, vydal se rovnou k Brendě. Stála u velkého okna a dívala se na něj. V jeho pohledu postřehla obdiv, pousmála se a sklopila oči k zemi. Kevin se postavil vedle ní a tiše vyslovil: „Vypadáš úchvatně.“

      „Děkuju, a taky za šaty a tyhle krásné šperky. I když si to-“

      „Ne. Rád jsem ti to koupil, Brendo,“ nenechal ji domluvit. Brenda se rozhlížela po pokoji a řekla: „Myslím, že se nám příprava podařila. Tvůj bratr vypadal hodně překvapeně.“

      „Ano, podařila,“ odpověděl a pokračoval, „chtěl bych ti poděkovat za tvůj milý takt, když jsi ho přivítala. Bylo to od tebe moc hezké, Brendo, v té chvíli jsem nevěděl, jak tě mám představit.“

      „To je v pořádku, přece jsem mu nelhala.“ Kevin žasl, ale Brenda ihned dodala: „Jsme přeci přátelé.“ Rozpačitě se pousmála.

      „Ano, to jsme, a doufám-“

      „Neruším vás, Kevine?“ přistoupil k nim Jim.

      „Ne, tati,“ podíval se na něj.

      „Vypadáte velmi šťastný,“ řekla Brenda.

      „To jsem. Návrat mého syna mě hřeje u srdce, Brendo.“ Brenda se na něj pousmála, a vtom si všimla Emily, která ji zvala k sobě. „Omluvíte mě? Půjdu za přítelkyní.“

      „Ovšem, jen jdi,“ přikývl Jim. Kevin z ní nespouštěl oči. „Synu...synku?“ Kevin se probral ze sna, pohlédl na Jima a usmál se. „Ano, tati?“ Jim se podíval stejným směrem jako on. „Brenda je úchvatná žena, Kevine, takhle jsem se kdysi díval na tvou matku, a víš, co jsem si v duchu říkal?“

      „Co, tati?“

      „Že víc štěstí už k životu nepotřebuju. Věděl jsem, že po boku tvé matky budu vždycky šťastný muž.“ Kevin se na něj podíval a řekl: „Víš, co je zvláštní, tati? Při každém pohledu na Brendu si říkám to samé.“

      „Tak z tebe bude šťastný muž, Kevine. Přál bych ti to, synu.“ Kevin ho chytil kolem ramen: „Díky, tati. Snad se tvé přání vyplní.“

      „Tak jak se cítíš, kamarádko?“ vyptávala se Emily Brendy.

      „Upřímně řečeno, zvláštně. Mám dost smíšené pocity, Emily.“

      „Musíš se trochu uvolnit a bude ti fajn, uvidíš.“

      „Pokouším se. Doufám, že mě ta nervozita opustí.“ Emily se na ni usmála a pohlédla ke dveřím. Do pokoje vešli Christopher a Jenna. „Sluší jim to, viď? Kevinův bratr je sympatický muž.“

      „Ano, to je. Jsou si dost podobní,“ prohlédla si ho. Chris měl na sobě Kevinovy bílé plátěné kalhoty a černou košili. Jenna se převlékla do elegantních modrých šatů, tmavé vlasy měla sčesané do volného stylového culíku. Na uších se jí houpaly zlaté řetízkové náušnice a její dekolt zkrášloval zlatý řetízek s přívěškem svaté madony.

      „Tak, mí milí, můžeme se přesunout do jídelny,“ oznámila Julia. Kevin Brendu doprovodil ke stolu a odsunul jí židli. „Prosím, madam.“

      „Děkuji,“ jemně se pousmála. Kevin se posadil vedle ní a znovu na ni pohlédl. Brenda se snažila tvářit vyrovnaně, ale cítila, jak jí buší srdce.

      Když všichni seděli u stolu, Jim zacinkal lžičkou o skleničku a řekl: „Dovolte mi, abych pronesl přípitek.“ Postavil se a se sklenkou šampaňského v ruce prohlásil: „Chrisi, jsem rád, že ses nám vrátil živý, zdravý a nabitý elánem. Je vidět, že armáda z tebe vychovala opravdového muže, jsem na tebe nesmírně pyšný. A jsem také rád, že sis našel přítelkyni, která tě určitě udrží doma.“ Pohlédl s úsměvem na Jennu, která souhlasně přikývla. „Doufám, že se takto budeme scházet i nadále,“ letmo každému pohlédl do očí a přizvedl sklenici. „Vždyť každý den je co oslavovat.“ Všichni se postavili a pozvedli sklenice. „Máš pravdu, tati. Na naše zdraví!“ přitakal Kevin. Chris se podíval na svého otce: „Děkuju, tati, jsem rád, že jsem zpátky.“ Všichni se napili. Kevin zvlášť mrknul na Brendu vedle sebe a znovu jí připil sklenicí. Brenda si všimla jeho upřeného výrazu a mile mu to oplatila.

      „Pověz nám, Chrisi, jak jste se s Jennou seznámili?“ zeptala se ho Julia při zeleninovém salátu. Chris dojedl kousek rajčete a řekl: „Jenna pracovala na naší vojenské základně na ošetřovně jako zdravotní sestra. Seznámili jsme se, když jsem tam přivezl postřeleného kamaráda. Zapovídali jsme se a já ji pozval na kávu.“ Pohlédl na ni a pousmál se.

      „A jakou máš hodnost? Byl jsi tam jako-?“ ptal se ho Jason.

      „Byl jsem kapitán a byl jsem tam jako ostřelovač.“

      „Ostřelovači mají těžké pověření, viď?“

      „To máš pravdu, Tode. Vidíš, co dokáže vykonat pouhé zmáčknutí kohoutku, že jediným pohybem vezmeš někomu život,“ zamyšleně mu odpověděl.

      „Hele, bráško, koukám, že ve volném čase jsi nezahálel,“ usmál se na něj Kevin. „Ta košile je ti pěkně upnutá.“ Chris se zasmál a zapumpoval svým objemným bicepsem: „Máš pravdu, něco tam je, asi to trochu vyrostlo.“ Všechny to pobavilo.

      Jim se naklonil pro košík s pečivem a při tom nadhodil: „Drahá, nechybí nám tu ještě někdo?“ Julia se na něj usmála. „Máš naprostou pravdu. Hned pro něj dojdu.“

      „Mám jít s vámi?“ nabídla se Brenda.

      „Nemusíš, drahá, zvládnu to sama.“ Brenda přikývla a pohlédla na Kevina, který se jí šeptem zeptal: „Matka šla pro Jacka?“

      „Ano,“ přikývla. Kevin byl blízko jejích rtů. Cítil, jak mu tluče srdce, a něžně se dotkl její ruky pod stolem a pohladil ji. Brenda reagovala zaskočeně, ale Kevin se jen pousmál a ruku jí pustil. „Kam odešla maminka, tati?“ zeptal se ho Christopher.

      „Hned přijde, synku.“ Chris se po chvíli podíval ke dveřím a užasl, když uviděl Julii s malým Jacobem v náručí. „A máme tu nejmladšího člena rodiny,“ postavil se nadšeně Kevin. Julia mu ho předala a on se s ním otočil ke stolu. „Chrisi, chtěl bych ti představit svého syna Jacoba.“ Chris se rozzářil. „Tak to je to tvoje překvapení? Stal jsem se strýčkem?“ přistoupil k němu. „Blahopřeju, bráško!“ Pohladil Jacka po tváři a usmál se na něj, pak pohlédl na Brendu a radostně řekl: „Máte krásného syna, Brendo.“

      „Děkuju, Chrisi.“

      „Je to naše sluníčko, které se nikoho nebojí. Říkala jsem, že to zdědil po tobě, Chrisi. Ty jsi byl stejně nebojácný,“ řekla Julia, když se Chris posadil zpátky ke stolu.

      „To je dobře, že bude nebojácný. Páni, mám z toho takovou radost,“ pohlédl Kevinovi zpříma do očí. Kevin držel Jacka na klíně a políbil ho na tvář; pak mu dal do pusinky kousek masa ze svého talíře. Brenda si všimla, jak se Kevin chová spontánně, že krmí malého a při tom si povídá u stolu s rodinou a s přáteli. „Ukaž, vezmu ho, Kevine, dojez si v klidu večeři.“

      „To je v pořádku, Bren. Jsem rád, že mu chutná, jen mi ho nech.“

      „Tak dobře.“

      Julia a Jim si všimli jejich vzájemných pohledů a usmáli se na sebe. „Jak to jde v nemocnici, Tode?“ zeptal se ho Jim, když odložil příbor. „Dobře, trochu rutina. Pacienti přicházejí a odcházejí, jen poslední týden jsem měl hodně operací.“

      „Tvá práce tě také stojí hodně úsilí. A jak se daří rodičům? Dlouho jsem tvého otce neviděl.“

      „Daří se jim skvěle. Otec má stále hodně práce na soudě a maminka odpočívá doma.“ Jim se pousmál.

      „Znám tvého otce spoustu let, je to správný, spořádaný muž.“

      „Děkuji, pane Larusso, jsem na něj hrdý.“

      „Tak mě napadlo,“ obrátil se Jim na Jasona, „nehodilo by se uspořádat nějaký pěkný ples?“

      „To je pravda, ples by se hodil,“ souhlasil ihned Christopher. Jason pohlédl na Brendu a usmál se. „Co na to říkáš, sestřičko, uspořádáme ples?“ Brenda pokrčila rameny. „To záleží na tobě, ale určitě nejsem proti,“ pousmála se. „Ani já ne,“ ozvala se Emily. „Tak ano. Uspořádáme veliký večírek. Souhlasíš se mnou, Kevine?“ řekl Jason a pohlédl na Kevina. „Jistěže. I když nemám večírky moc v lásce, na tvém jsem zatím málokdy chyběl.“

      „Jo, pamatuju si, že jsem tě musel vždycky přemlouvat,“ zasmál se na svého bratra Chris.

      Po nějaké chvíli všichni dojedli a Julia nakrojila třípatrový dort. „Tak, jako první dostane...“

      „Já,“ ozval se v žertu Christopher.

      „Hele, nechovej se jako malý, trochu zdvořilosti, bratře,“ peskoval ho Kevin.

      „Nezačínej s tím, ano? Pamatuješ si na ten dort na tvých narozeninách?“ nadhodil Chris.

      „Jistě. Celý jsi mi ho snědl.“ Všichni se zasmáli.

      „Je vidět, že vy dva jste si vždycky rozuměli,“ okomentovala to s úsměvem Jenna.

      „Ano, něco jako Laurel a Hardy. Na co jsme sáhli, to jsme pokazili,“ zasmál se zase Kevin.

      „Brendo, podáš mi malého? Dám mu taky trochu ochutnat,“ poprosila jí Julia.

      „Ano, ale moc mu toho nedávejte teď na večer.“

      „Jen ať si dá, když mu chutná. Alespoň z něj bude pořádný chlap, viď, rošťáku?“ štípnul ho Jim lehce do tvářičky. Brenda se pousmála a posadila se zpět ke stolu.

      „Dobrou chuť, miláčku,“ poznamenal tiše Kevin. „Děkuju, i tobě,“ překvapeně odpověděla a pohlédla mu na moment do očí. Zpozorovala v nich uličnický výraz, který ji donutil se pousmát. A když pohlédla ke stolu, všimla si Jasonova lehkého pobavení. Musela sklopit oči k talíři s dortem, jinak by na něj musela gestikulovat, aby se svými úsměvy a pohledy přestal, ale přesto se cítila po celou večeři příjemně.

      Když dojedli, navrhl Jim pánskou konverzaci v salonku. Tod, Jason a Chris s Kevinem souhlasili a zvedli se od stolu. Než Kevin odešel, pohlédl znovu na Brendu a políbil Jacka na tvářičku. Jeho pobavený úsměv na tváři ji vyvedl trochu z míry. Co tím vším Kevin sleduje? Pozval mě na významný den s rodinou a přáteli. Koupil mi šaty a cenné drahokamy. Celý den mě jen překvapuje svým náhlým obratem nálady. Je tak vyrovnaný a spokojený. Že by to jen předstíral, zaváhala Brenda. Ale jeho zvláštně okaté chování jí usnadnilo rozhodnutí. Zamyšleně seděla u stolu. Julia měla Jacka pořád na klíně a kladla Jenně různé otázky. Brendě uniklo několik jejích odpovědí, a tak se snažila se opět přenést do dámské společnosti. Julia se vyptávala, čím se bude Jenna dál zabývat. „Přemýšlela jsem o tom celý let sem. Chris si přeje, abych nějakou dobu byla doma a odpočívala, ale nevydržím dlouho bez práce. Studovala jsem na zdravotní škole, asi bych se vrátila ke své práci.“

      „Takže bys chtěla být lékařkou?“ podivila se Julia. „Za nějaký čas,“ přikývla Jenna s úsměvem. „To je báječné, tak nakonec budeme mít v rodině dvě dívky ve zdravotnictví!“ Jenna se na ni dívala nechápavě, až Brenda doplnila: „Taky jsem pracovala v nemocnici. Tady v Detroitu. Byly jsme s Emily zdravotní sestřičky na dětském oddělení. Ale nedávno jsem si podala žádost na lékařskou fakultu, chtěla bych to taky dotáhnout na doktorku.“

      „Opravdu? To je skvělé,“ zajásala Jenna a pohlédla na Amandu. „A čímpak se zabýváš ty, Amando?“

      „Já jsem Jasonova asistentka. Děláme do akcií,“ odpověděla jí Amanda.

      „To musí být hezké, pracovat se svým přítelem.“

      „Ano, to je. Mám ho celý den na očích, ale když má Jason kupovat akcie, raději odejdu z kanceláře. Už jsem přišla na to, kdy potřebuje být při práci sám. Někdy jsou to opravdu nervy, než se zadaří dobře nakoupit nebo prodat.“

      „To věřím,“ řekla Emily. Jenna se pousmála a podívala se na Jacoba. „Je to moc šikovný a chytrý chlapeček.“ Jack si všiml, že se na něj Jenna usmívá a také se usmál. „Ty jsi sluníčko,“ žasla. „Přátelštější dítě neexistuje, je to naše zlatíčko,“ pyšnila se Julia a usmála se mile na Brendu. „Tak mě napadlo, Jenno, zkusím se zeptat Toda, jestli by pro tebe nebylo nějaké místo u něj.“ Jenna pohlédla překvapeně na Emily:

      „Opravdu? To bys to pro mě udělala?“

      „Ano, proč ne? Kdyby se uvolnilo nějaké místo, řeknu Todovi, ať ti ho podrží.“

      „Tak to ti moc děkuju, Emily. Opravdu si toho vážím.“

      „Není za co, ráda pomohu.“ Julia je poslouchala, a když pohlédla na Jacka, rozesmála se. Měl celý obličej od šlehačky. „Proboha, nezašpinil vás?“ postavila se Brenda. „To je v pořádku. Podívejte se na něj,“ usmívala se dál Julia. Brenda mu otřela obličej a také se musela smát. Jacob tleskal ručičkami a vesele povykoval. „Ty jsi ale uličník, Jacku. Podívej se, co jsi provedl. Zašpinil jsi babičce sukni,“ ukázala prstem na malou skvrnu. „Netrap se tím, Brendo, to nevadí, hlavní je, že si pochutnal, drobeček,“ pohladila ho po tvářičce, když se s ním Brenda posadila vedle ní. „Asi bych ho měla odnést Elizabeth, aby ho převlékla a umyla.“

      „Dobře, jak myslíš,“ přikývla Julia.

      „Můžu jít s tebou, Bren?“ zeptala se Emily. Brenda přisvědčila a odešly spolu do hlavní haly. Tam si všimly pootevřených dveří do salónku a mrkly na sebe.

      „Je všechno v pořádku, dámy?“ vykoukl ze dveří nečekaně Kevin. Brenda se zaskočeně otočila. „Ano, musím jen převléct Jacka, je celý umazaný od šlehačky.“

      „To vidím. Tak dobře, za chvíli se přemístíme do pokoje.“ Brenda jen přikývla. Kevin zůstal stát malý moment mezi dveřmi a pak se vrátil zpět do salónu.

      „Všimla jsem si, jak je k tobě Kevin pozorný a jak si tě u večeře prohlížel. Je z tebe úplně na větvi, Brendo.“

      „Myslím, že přeháníš, Emily,“ namítla Brenda, když vyšly schody.

      „Ty víš, že nikdy nepřeháním. Je to na vás vidět, kamarádko.“

      „Co myslíš?“

      „No ty vaše pohledy a ty nenápadné úsměvy...“ šťouchla ji s úsměvem do ramene.

      „Přestaň, Emily, to není pravda, už zase fantazíruješ.“

      „Opravdu?“ Brenda zavrtěla hlavou, ale při tom se usmívala.

      „Tenhle úsměv jsem už jednou viděla a vím, co asi znamená,“ podívala se jí Emily do očí.

      „Tak si to nechej pro sebe, ano?“

      „Víš, že mi můžeš důvěřovat,“ usmála se a dodala, „moc ti to přeji, Bren. Ani nevíš, jak jsem ráda, že po té dlouhé cestě, kterou jsme spolu zažily, jsme teď tady spolu.“

      „Taky jsem za to ráda, Emily. Prošly jsme si spolu tím nejlepším i nejhorším. Měla jsi pravdu, je to asi osud.“

      „Tak vidíš. Pro změnu teď filozofuješ ty,“ pousmála se a pokračovala, „ale ne, vážně jsem šťastná, Brendo. Za nás obě.“

      Do pokoje vešla Elizabeth. Brenda ji požádala, aby malého převlékla a umyla ho. „Můžete klidně jít, slečno Adamsová. Až budeme hotoví, přinesu vám Jacka dolů.“

      „Děkuju, Elizabeth,“ usmála se na ni Brenda. Pak chytla Emily pod paží a vedla ji s sebou z pokoje. „Pojďme dolů, určitě na nás čekají.“

      Když spolu vešly do uvítacího pokoje, byli tam už všichni. Seděli na pohovkách a vesele se bavili. Kevin zbystřil, položil sklenku s whisky na stůl a propletl si prsty na kolenou. Emily se posadila k Todovi. Tak, a co teď, řekla si Brenda v duchu, když se rozhlédla. Kevin si všiml její váhavosti a pohledem jí dal najevo, aby se posadila vedle něj. Jeho výraz pochopila, nic jiného jí nezbylo, a tak se k němu posadila. „Jacob je s Elizabeth?“ pohlédl na ni. „Ano, až ho převlékne, přinese ho,“ odpověděla a opřela se o opěradlo. „Můžu ti nabídnout něco k pití?“

      „Dám si trochu vína.“ Kevin se naklonil ke stolu a nalil jí bílé víno. „Chrisi, už sis prohlédl fotografie na transparentu?“ zeptala se ho Julia. Kevin odvrátil svůj pohled od Brendy a řekl: „Vybral jsem jen ty nejpamátnější.“ Chris se postavil a přešel blíž, aby se podíval na fotky. „To ano, jsou to samé hezké vzpomínky. Kevine, pamatuješ si na tyhle Vánoce?“ ukázal na fotku a otočil se na něj s úsměvem. Kevin se také usmál a přikývl. „Jistěže se pamatuju. Bylo to nezapomenutelné.“

      „Jaké máte na mysli?“ zajímalo Jima. Chris se podíval na všechny kolem sebe a se sklenkou v ruce jim začal povídat ten samý příběh jako Kevin Brendě, když jí tu fotografii ukazoval. Všichni mu naslouchali s pobavením. „A co se stalo, když jste tu vázu slepili?“ chtěl vědět Jason. Chris se usmál a pohlédl na svou matku: „To, co jsme s Kevinem nečekali.“ Dál vyprávěl o tom, jak o ni Jim zakopl a váza se rozbila. Všichni se smáli a ptali se Jima, co na to říkal. A Jim jim prozradil, že o tom věděl a o vázu zakopl schválně, aby to bylo na něj.

      „To jsi nám nikdy neřekl, tati!“

      „No vidíš, Chrisi, kdyby ses nepřiznal, nikdy by se na to nepřišlo!“ opět se všichni rozesmáli. „No vidíš, nakonec to bylo celé obráceně,“ otočil se Kevin vesele na Brendu.

      I Brenda se poddala dobré náladě: „A co veverky, Chrisi? Kevin mi vyprávěl, jak jste je spolu zachraňovali.“

      Chris se podíval na Kevina a předstíral vážnost.

      „A řekl ti celou pravdu?“ zahrozil prstem na Kevina.

      „To nevím,“ pousmála se.

      „Kevin po nich totiž nejprve střílel prakem a pak si hrál na doktora.“ Salon se otřásl novým veselím. Kevin se na něj legračně ušklíbl. „Ale nikdy jsem jim neublížil.“

      „Jo, s veverkami mám zkušeností dost,“ připojil se Tod.

      „Taky jsi po nich střílel?“ zajímal se Chris.

      „Ne ne, jako malý jsem jezdíval k babičce. Měla dům kousek od lesa. Jednou jsem našel zraněnou veverku a odnesl jsem si ji domů, staral jsem se o ni a vyléčil jí zranění. Myslel jsem si tehdy, jak se mi to všechno v dobrém nevrátí, ale mýlil jsem se. Když jsem veverku pustil z klece, skočila po mně a kousla mě do ruky. Doteď tam mám jizvu. Proto říkám, že s veverkami jsem nadobro skončil.“

      „Tak to ti věříme, Tode, ještěže to tak není s tvými pacienty,“ konstatoval pobaveně Kevin a opět pohlédl na Brendu vedle sebe. Seděla jen malý kousek od něj, v jedné ruce držela sklenici s vínem a druhou měla položenou na klíně. Měl velké nutkání ji pohladit a přitisknout ji k sobě. Byl velmi rád, že je tam s ním a sdílí s nimi radost a rodinnou pohodu.

      Dál se všichni hezky bavili, vyprávěli si různé historky, smáli se a užívali si hezké atmosféry. Pokaždé, když se Kevin hlasitě zasmál a dal najevo radost a dobrou náladu, měla Brenda stejné nutkání jako on. Chtěla ho mít těsně vedle sebe.

 

 

 

 



TOPlist