Judita Horváthová: On je ten pravý - 19. kapitola

Odpoledne byla Brenda připravená a čekala s Jackem venku na zahradě na Jasona. Byla velmi zvědavá na jeho přítelkyni. Když zahlédla auto, postavila se a kráčela je přivítat. Z dálky si ji prohlížela jeho přítelkyni: na první pohled jí byla sympatická a také byla velmi hezká, přesně tak, jak jí Jason popisoval.

      „Ahoj,“ pozdravila je s vřelým úsměvem.

      „Ahoj, Brendo, rád bych ti představil svou přítelkyni Amandu. Amando, tohle je má sestra Brenda.“ S úsměvem si podaly ruku. „Moc mě těší, Brendo.“

      „Mě také, ráda tě poznávám.“ Ihned si padly do oka. „Tak co jsi vymyslel, Jasone?“ Jason se podíval na Amandu a pak na Brendu: „Říkali jsme si, že je dneska dost horko, a tak by mohla přijít vhod návštěva aquaparku. Určitě by se tam líbilo i Jackovi. Co myslíš?“

      „Ano, výborný nápad, hned dojdu pro malého a můžeme vyrazit,“ souhlasila Brenda.

      „Amando, tak tohle je náš Jacob, můj roztomilý synoveček,“ představil pyšně Jason nejmladšího člena rodiny, když ho Brenda přinesla v náručí.

      „Máš překrásného chlapečka, Brendo.“

      „Děkuju. Je to můj mazlíček,“ usmály se na sebe a pak všichni společně nasedli do auta.

      V aquaparku si vypůjčili lehátka a slunečníky, převlékli se do plavek a vzali s sebou Jacka hned do vody. Všichni společně dováděli a věnovali veškerou svou pozornost nadšenému Jacobovi, který radostně výskal a plácal rukama i nohama ve vodě. Jason měl v rukou míč, a když ho hodil Amandě, Jack začal výskat a majetnicky se po něm natahovat. „Podívejte na malého, jak mává ručičkama. Jasone, dej mu ten míč, ať má radost!“ pobídla ho Amanda. Jason připlaval blíž.

      „Tak pojď ke mně, ty uličníku,“ vzal si ho od Brendy k sobě.

      „A my bychom se mohly jít na chvíli něčím dobrým osvěžit, co říkáš, Amando?“ navrhla Brenda. „Zvládneš to tu chvíli sám, Jasone?“ otočila se na bratra.

      „Jasně, vezmu Jacka na klouzačku. “ Jack byl usazený v nafukovacím kruhu a ožužlával míč, který držel na klíně. Jason se musel smát.

      Brenda a Amanda si objednaly ananasový džus a posadily se vedle sebe na lehátka. „Jacob je úžasný, jak je šikovný a vnímavý!“ řekla Amanda.

      „Ano, rychle se učí. Je to moje zlatíčko.“ Amanda pohlédla na Brendin rozzářený úsměv. „Je vidět, že svého syna moc miluješ. Taky bych jednou chtěla takového chlapečka.“

      „Přemýšlíš o rodině?“

      Amanda se na ni nesměle usmála. „Ano, chtěla bych manžela, který mě bude milovat; muže, se kterým bych byla šťastná. Víš, měla jsem jen jeden vážný vztah a hodně jsem se zklamala. Myslela jsem, že už nikdy nebudu žádnému muži důvěřovat, ale mýlila jsem se, Brendo. Život nejde tak, jak si ho naplánujeme. Právě ve chvíli, kdy jsem úplně ztratila naději, se objevil on.“ Brenda upíjela džus a hleděla při tom na Jasona. „Máš tím na mysli mého bratra?“

      Amanda se na ni stydlivě podívala: „Ano. Jason je úžasný, strašně pozorný a laskavý, asi jsem se do něj zamilovala, Brendo.“

      „Jason tě má taky moc rád. Jsem ráda, že si našel ženu, která ho učiní šťastným. Zaslouží si to, Amando. Velmi mi na něm záleží, je moje jediná rodina.“

      „Rozumím ti, Brendo, a chci, abys věděla, že mým úmyslem není mu ublížit, ale naopak. Je to poctivý muž s dobrým srdcem.“ Brenda pozorovala Amandin výraz v očích: dívala se na Jasona, jako by to byl jediný muž na světě, a když se podíval on na ni, viděla mu v očích to samé. Hřálo ji to u srdce. „Moc vám to přeju, Amando. Věřím, že s mým bratrem budeš ta nejšťastnější žena pod sluncem.“ Amanda její upřímnost cítila tak silně, že ji chytila za ruku a řekla: „Máte s Jasonem stejně vřelé oči a úsměv.“

      „Jsme přece dvojčata,“ usmála se Brenda.

      „Je fajn, že má sestru, myslím, že si budeme dobře rozumět,“ řekla Amanda a lehla si na lehátko. „Taky si myslím,“ usmála se na ni Brenda a pohlédla zpět na Jasona, jak si hraje s Jackem. Je vidět, že to mezi nimi začíná být vážné, řekla si. Představila si ho s vlastní rodinou, s dětmi a se ženou. Jak je šťastný a spokojený. Co když si ji Jason vezme? Najde v ní svou spřízněnou duši? Nemohu s ním dál bydlet v jeho domě. Bude mít svůj život. Ale jaký čeká mě? Budu se někdy dívat na nějakého muže se stejným obdivem jako Amanda? Před očima jí vyvstal Kevin. Rozbušilo se jí srdce. Uvědomila si, že ten samý pohled už jednou v očích měla. A když se jí Kevin vrátil zpátky do života, vrátily se s ním i všechny vzpomínky a city, které v sobě celou dobu ukrývala.

      „Brendo, pojďte už do vody!“ vyrušil ji z myšlenek rozdováděný Jason.

      „Půjdeme na tobogán, Brendo?“ posadila se Amanda.

      „Půjdeme!“ řekla odhodlaně; cítila, že se potřebuje trochu odreagovat.

      Celé odpoledne strávili v aquaparku. Brenda s nimi sdílela dobrou náladu a užívala si dne jako nikdy předtím. Když ji Jason odvezl s Jackem domů, rozloučila se přátelsky s Amandou a usmála se na Jasona. „Tak ahoj, byl to perfektní nápad. Tak jako dneska jsem se dlouho nepobavila.“

      „Jsem rád, že jste si to užili. Podívej na Jacoba, jak je utahaný.“

      „Ano, bude spát jako dudek.“

      „Tak pa, sestřičko, uvidíme se asi až ráno.“

      Brenda je obejmula pohledem. „Užijte si hezký zbytek večera.“

      „Ráda jsem tě poznala, Brendo,“ usmála se Amanda. Jason byl rád, že si dívky rozumějí, políbil malého na tvářičku, nasedli do auta a odjeli.

      Když Brenda uložila Jacka ke spánku, sedla si na pohovku a četla si. Zachumlala se do deky, hleděla na stránku v knize, ale myšlenkami byla úplně někde jinde. Co se to se mnou stalo, řekla si s povzdechem. Její nedočkavost byla čím dál tím větší. Pohlédla na telefon, který měla položený vedle sebe, jako by čekala na telefonát. Po malé chvíli ho vzala do ruky a prohlížela si seznam hovorů, až najela na neuložené telefonní číslo, ze kterého jí volal Kevin. Najednou ji něco napadlo. Dnes se mi neozval, řekla si v duchu. Držela mobil v ruce, jako by měla nutkání mu zavolat. Stačilo by jen stisknout tlačítko. Ale co si pomyslí? Jak to bude vypadat? Několik minut váhala a přemýšlela, ale nakonec se neodhodlala, položila telefon zpátky na pohovku a snažila se dál číst. Přepadla ji však únava a usnula, ani nevěděla jak.

      Když se ráno probudila, překvapeně si uvědomila, že spala celou noc na pohovce v Jackově pokoji. Jako každé ráno odešla do jídelny, ale Jasona už ho nezastihla. Škoda, chtěla jsem se ho zeptat na Amandu, řekla si a přemýšlela, jak vyplní čas až do poledne, než bude mít schůzku s Larussovými. Nakonec na nic neobvyklého nepřišla, věnovala se tedy Jacobovi, a když byl vhodný čas, začala se připravovat. Požádala Jasonova šoféra a odjela na River Walk, kde se s nimi měla setkat.

      Larussovi na ni čekali v parku, kde se setkali poprvé, a radostně se s ní a Jackem přivítali. „Tolik jsi nám chyběl, Jacku,“ řekla Julia a naklonila se nad něj, aby ho políbila na tvářičku. Jim ho pohladil a pohlédl na Brendu. „Souhlasila bys s dobrým obědem, Brendo? Mohli bychom si zajít tady naproti do restaurace.“

      „Ano, ráda. Ještě jsme nejedli,“ přikývla.

      Vydali se do elegantní restaurace určené jen pro smetánku. Jim vybral stůl u velkého okna s výhledem na park. Posadili se a přišla k nim obsluha. „Dobré odpoledne, co vám mohu nabídnout k pití?“ Jim pohlédl na ženy. „Tak co si dáte, dámy?“

      „Já bych si dala bílé víno, co říkáš, Brendo?“ navrhla Julia.

      „Ano, ráda,“ odpověděla.

      „Takže pro dámy dvakrát bílé víno a já si dám campari,“ objednal Jim.

      „A budete si přát něco k jídlu?“ ptal se dál číšník.

      „Dámy, souhlasíte s prvním obědovým menu?“

      „Já ano,“ přikývla Julia a pohlédla na Brendu.

      „Nejsem proti,“ přikývla.

      Jim přisvědčil a řekl: „A já bych si dal menu číslo dvě.“

      Julia na něj vyčítavě pohlédla: „No tak, Jime, snad by sis nedal ten hovězí steak s hranolky? Takových kalorií, co tvůj cholesterol?“

      „Dobrá tedy, beru to zpět, dám si to samé.“ Brenda se na něj zasmála a uklidňovala při tom Jacka, který začal být neklidný.

      Číšník zopakoval objednávku: „Tak ještě jednou pro kontrolu. Jako předkrm salát Caprese, dále zeleninová polévka a jako hlavní chod dary moře s mořskými řasami a chřestem. A jako dezert panna cotta.“

      „Ano,“ odsouhlasil Jim a dodal, „a pro batolata byste tu něco měli?“

      „Samozřejmě, můžeme mu rozmixovat zeleninu s kuřecím masem.“

      „Co myslíš, Brendo?“ - „Ano, jistě. To má Jack rád,“ přikývla.

      Konečně si začali všichni společně povídat. Brenda se s nimi cítila velmi příjemně a na všechny jejich nevtíravé otázky jim ochotně odpovídala. Když dojídali polévku a přešli k hlavnímu chodu, Brenda nakrmila nejprve Jacka. Julia si na Brendě všímala každého detailu a nenacházela nic, co by jí mohla vytknout. Bylo vidět, že je Brenda pořádná a opatrná, že jí na svém synkovi velmi záleží a už odmala ho vede k slušnému chování tak, jak se u malého dítěte patří.

      „Jak trávíš celé dny, Brendo?“ zeptala se Julia, když si vzala malého na klín a krmila ho dezertem. „Ničím neobvyklým. Chodím s Jackem na procházky nebo si hrajeme na zahradě. Jason mu tam nedávno nechal udělat malé dětské hřiště. Také často navštěvuji svou dobrou přítelkyni Emily. Má v centru města obchod s moc pěknými oděvy.“

      „Opravdu? Někdy se tam zajdu podívat. A jak se daří Jasonovi?“

      „Jason je typ, který se nerad nudí. Pořád vymýšlí nějakou zábavu,“ usmála se. Jim si všiml, že se Jack začal ošívat a vzal si ho k sobě. „Ukaž, drahá, podej mi ho. Pojď k dědečkovi, maličký, projdeme se spolu trošku?“ vstal s ním od stolu a postavil ho na zem. Držel ho při tom za ručičky a vedl ho před sebou. „Podívejte, jak je šikovný, myslím, že nám začne brzy chodit!“ nadšeně k nim vzhlédl.

      „Ano, je to pašák. Kevin začal chodit až v roce a půl,“ odpověděla Julia. Když Brenda zaslechla Kevinovo jméno, ihned zbystřila. „Zato náš Christopher udělal své první krůčky už v deseti měsících. Víš, že má Kevin staršího bratra?“ podívala se nejistě na Brendu. „Ano, vím. Kevin se mi o něm zmínil. Je prý už dlouhou dobu v armádě.“

      „Letos to budou čtyři roky. Často jsme si volali, ale když ho před rokem poslali do Afghánistánu, přestal se ozývat. Velmi jsem se o něj strachovala, dokud nám neposlal dopis, že je v pořádku, ale i tak o něj mám velké obavy. Každý den se modlím, aby se mu nic nestalo.“

      „To vám věřím, Julio. Určitě bych se cítila stejně, kdyby mi měl Jack odejít do války. Nedokážu si to ani představit,“ soucítila s ní Brenda.

      „Chris byl bojovník už odmalička. Muselo být ve všem po jeho. Trochu jsem ho rozmazlila, ale byl zase šikovnější než Kevin,“ pousmála se a pokračovala, „Jack něco zdědil i po Chrisovi, nemyslím podobu, ale zdravou činorodost.“ Brenda pozorovala Jima, s jakým nadšením a radostí se věnuje Jackovi.

      „A co tvé přihlášky, Brendo? Už se ti ozvali?“ zeptal se jí Jim, když se s Jackem posadil.

      „Zatím ještě ne, abych pravdu řekla, nemohu se dočkat. Celé ty dlouhé dny strávené sama v domě mě už moc nebaví. Chybí mi práce.“

      „Podle mého názoru, Brendo, bys nemusela pracovat. Nic ti nechybí. Abys mě správně pochopila, chci, abys věděla, že se na nás můžeš v čemkoliv spolehnout. I když nejste s Kevinem spolu, my tě považujeme za člena naší rodiny. Jsi matka našeho vnuka, proto si tě budeme vždycky vážit a byl bych rád, kdyby ses přestala ostýchat a taky nás s Jackem navštívila v našem domě. I Kevin by to jistě rád uvítal.“

      Brenda byla jeho slovy velmi zaskočená: „Moc si vaší ochoty a upřímnosti vážím, pane Larusso, děkuji vám za to, ale nedokážu si představit život bez práce. Strašně bych se nudila,“ pousmála se. „Ale je pravda, že je Jack ještě malý na to, abych ho nechávala na starosti chůvě. Chci jen lepší školu a vyšší vzdělání, chtěla bych být dobrou lékařkou.“

      Jim i Julia nad ní žasli. „Nebylo by špatné mít v rodině lékaře. Je vidět, že máš ve svých plánech jasno. Přejeme ti to.“

      „Děkuju,“ odpověděla jim. Jim si s Jackem hrál paci paci pacičky. „Tak, Jacku, tvá maminka nás brzy navštíví. Už se těším, až ti ukážu tvou novou houpačku, kterou jsem včera koupil. A až povyrosteš, nechám ti na zahradě postavit velikou autodráhu, kde budeš jezdit v motokáře.“ Brenda je dojatě pozorovala a všichni u stolu se rozesmáli, když Jack zatleskal.

      „Jako by tomu, co jsi mu právě říkal, rozuměl, Jime!“

      „Jistěže mi rozuměl, drahá. My si rozumíme každé slovo, nemám pravdu, Jacku?“ žertoval Jim.

      Berou mě jako člena rodiny, to je neuvěřitelné, říkala si v duchu. Cítím se s nimi tak hezky. Ale jak to mohu brát vážně, když nevím, jak to mezi mnou a Kevinem dopadne? Vtom si všimla na Juliině tváři rozzářeného úsměvu. „Podívejme, kdo to přichází? No to je překvapení, Kevine!“ Brenda ztuhla. Kevin se k nim blížil za jejími zády, nevěděla, jestli se má otočit nebo jen nehybně sedět. Když došel ke stolu, pozdravil: „Ahoj, tati. Mami,“ přikročil k ní a políbil ji na tvář. Pak se podíval na Brendu. „Ahoj, Brendo,“ zadíval se jí do očí. „Ahoj,“ odpověděla mu přes vyschlé hrdlo. Cítila, jak jí silně buší srdce.

      „Kdypak jsi přijel?“

      „Před chvílí, volal jsem Jasonovi a on mi řekl, že vás najdu tady.“

      „A jak se ti vedlo? Co obchody?“

      „Dobré, povíme si to doma, tati, chtěl bych si nejdřív pochovat synka.“ Nahnul se pro něj a když ho držel ve své náruči, patřil mu celý svět. „Jakpak ses měl, chlapíku?“ usmíval se na něj. Brenda celá znervózněla, snažila se tvářit a chovat přirozeně, ale ovládal ji zmatek. Tolik mu to slušelo, když se usmíval.

      Chtěl se s Jackem posadit, podíval se na volné místo, které bylo vedle Brendy, a váhavě přistoupil k židli. Posadil se, pohlédl na ni a jemně se usmál. „Jakpak se vám všem dařilo?“

      „Dobře, Kevine. Nemáme si na co stěžovat, podívej na ten úsměv Jacka,“ řekla nadšeně Julia. „Ano, je vidět, že si na vás rychle zvykl.“ Otočil ho k sobě a prohlížel si ho. „Ani nevíš, jak jsi mi chyběl, něco jsem ti dovezl, prcku, doufám, že ti to bude.“

      „Copak jsi mu koupil hezkého?“ ptal se ho Jim.

      „Včera odpoledne jsem měl chvíli čas, tak jsem se rozhlížel na Manhattanu po obchodech a narazil jsem na moc hezký námořnický komplet, takový, jaký jsem kdysi míval, pamatuješ si na něj?“ odpověděl otci a podíval se na Brendu, která se snažila pousmát, ale přitom se jí z jeho blízkosti chvělo celé tělo.

      „Opravdu? To je úžasné, moc dobře si na něj pamatuju, Kevine,“ usmál se Jim.

      „Nosil ho každý den do přístavu a hrál si na námořníka. Bylo mu tenkrát sedm let, a už tehdy jsem věděla, že se přístavu a lodí nikdy nevzdá, že to bude jeho vášeň,“ škádlila ho Julia před Brendou a pak zamyšleně dodala, „myslím, že je ještě dokonce někde doma.“ Kevin znovu kouknul na Brendu vedle sebe.

      „Určitě mu bude slušet,“ přisvědčila Brenda. Kevin si nadhodil Jacka na svém klíně a opřel si koleno o její. Brenda úplně znehybněla. Stočila svůj pohled ke stolu k jeho rodičům, kteří Kevinovi vyprávěli, jak je Jack šikovný. Chválili ho, jak pěkně obědval a jak umí s pomocí krásně chodit. Kevin jim pozorně naslouchal, usmíval se a sdílel s nimi stejné nadšení, při tom si prohlížel Brendu. Neuniklo mu, jak si s jeho rodiči rozumí a jak jejich setkání působí přirozeným dojmem. Byl za to velmi rád.

      Po chvíli se všichni vydali do parku. Julia si všímala každého pohledu svého syna na Brendu a než vykročili mezi stromy, zastavila se. „Jejda, drahý, já úplně zapomněla na své objednané květiny na zahrádku.“

      „Opravdu? Já o žádné objednávce nic nevím,“ divil se Jim. Julia nenápadně mrkla jedním okem, aby si toho Brenda a Kevin nevšimli. „Mé květiny, drahý.“

      „Ovšem, už si vzpomínám, dobře, tak to abychom si pospíšili.“

      „Už jdete, tati?“ otočil se na ně Kevin.

      „Ano, tvá matka si objednala květiny, musíme je jet vyzvednout do zahradnictví, nebo propadnou.“

      „Dobře, zítra se u vás stavím a povím ti, jak dopadly obchody.“

      „Doufám, že skvěle, synu!“

      „Odcházíte?“ zeptala se Brenda Julie, která se nakláněla nad kočárkem.

      „Ano, musíme, Brendo, nezlob se. Bylo to moc hezké odpoledne, doufám, že si to brzy zopakujeme.“

      „Určitě ano, tak se mějte hezky a děkuji za pozvání.“

      „Není za co děkovat, Brendo, moc rád jsem tebe i vnoučka viděl,“ pousmál se Jim, naklonil se ke kočárku a políbil Jacka. Pak položil Kevinovi ruku na rameno a pousmál se. „Tak se mějte, synku, uvidíme se zítra.“

      „Ano, zítra se určitě stavím. Ahoj, tati.“

      Když Larussovi odešli, Brenda se posadila na lavičku. Kevin stál kousek od ní a zeptal se vlídným hlasem: „Můžu se posadit?“ -„Jistě,“ přikývla. Kevin si sedl vedle ní, její blízkost a vůně, kterou tak miloval, v něm vyvolala touhu. Brenda si upravila vlasy z jednoho ramene na druhé a opřela se zády o lavičku. Byla nervózní.

      Kevin hleděl na Jacka, ale přitom byl představami úplně jinde. „Jak jste se měli?“ najednou vyslovil. „Dobře, včera nás Jason vzal do aquaparku i s jeho novou přítelkyní. Hezky jsme si to užili, hlavně Jack byl úplně nadšený.“

      „Dokážu si ho představit,“ pousmál se a dodal, „povídáš, že si Jason našel přítelkyni? To je skvělé, a jaká je?“

      „Moc milá a hodná. Zdá se, že se do sebe zamilovali.“

      „To je dobře, čekal dost dlouho, než se objeví ta pravá.“

      „Ano, máš pravdu,“ řekla s pohledem do parku, ale přitom se jí hlavou honil jejich poslední rozhovor. „A jak sis vyřešil své obchody?“ snažila se na sobě nedat nic znát.

      „Skvěle. Tohle byla moje poslední obchodní cesta. Veškeré záležitosti budu řešit už jen ze své kanceláře.“ Brenda na něj pohlédla a jeho pohled pronikl až na dno její duše. Musela polknout. „Jack usíná, měla bych už jet domů.“

      „A musíš?“ namítl nečekaně. Brenda se zarazila. „Myslel jsem, že si promluvíme, jak jsme se dohodli.“

      Chtěla si promluvit. Od chvíle, kdy ho spatřila, kdy ji poprvé políbil a ukradl jí celé srdce, si nic jiného nepřála než uslyšet to slovo, po kterém tak toužila. Ale bude to ono, na co jsem čekala? Zamyslela se. „Promluvit si?“ vyslovila nejistě, postavila se a nahnula se nad Jackem v kočárku. Kevin si všiml její váhavosti a také znejistěl. Ucítil, že se tomu Brenda nějak brání a také se postavil. „Brendo, chci si s tebou opravdu vážně promluvit, ale vidím, že k tomu není vhodný okamžik.“ Podíval se na Jacka, který byl přetažený a trochu nervózní. „Odvezu tě domů, i já bych se potřeboval převléct, přijel jsem za vámi rovnou z letiště. Ale potom bych se chtěl stavit a pokračovat v našem rozhovoru. Souhlasíš?“

      „Ano, tak dobře. Teď už ale jeďme.“ A jen co dořekla větu, Jack začal plakat. Kevin s ní pospíchal na parkoviště, kde ho čekala černá limuzína. Otevřel jí dveře, a když se Brenda s Jackem posadila, přisedl si k nim a přes telefon oznámil šoférovi, kam má jet. Brenda se nestačila divit luxusu ve voze. Bílé kožené sedačky byly pohodlné jako pohovky. Kolem byla spousta prostoru, ale Kevin využil místa vedle ní a Jacka, který si o ni opíral hlavičku a pomalu usínal. „Už je klidný, asi usne,“ řekla, když ho Kevin hladil po zádech. Beze slov přikývl. Oba byli tiše. Kevin měl stále ruku na Jackových zádech a pomalu s ní sjížděl do strany, kde ho držela Brenda. Lehce se dotkl její ruky a konci prstů přejížděl po jejích, cítila, jak se jí zrychluje tep. Ucítila známý dotek, na který nikdy nedokázala zapomenout. Pomalu jí projížděl od zápěstí až k předloktí. Dotýkat se její hebké kůže bylo jako hladit samet. Přál si, aby ten moment kouzelného napětí nikdy nevymizel, aby se jí mohl nekonečně dlouho dívat do těch nádherných modrých očí. Měl nutkání ji políbit nebo obejmout, ale vtom už auto zpomalilo a šofér oznámil, že jsou na místě. Oba dva zpozorněli.

      „Už jsme tady?“ tiše vyslovila.

      „Ano, už jsme tu. Chceš pomoct s malým?“

      „Ne, děkuju, zvládnu to sama.“

Přikývl a pospíchal jí otevřít dveře. „Mohu tedy přijet večer?“

      „Ano, v kolik tě mám čekat?“

      „V osm?“

      „Dobře, tak v osm. Zatím ahoj, Brendo.“

      „Ahoj,“ hlesla. Kevin se rychle otočil k odchodu a než nasedl do auta, ještě se ohlédl. Z jeho pohledu vycítila spoustu pocitů. Bože. Přivřela oči. Cítila, jak jí bije srdce a do očí jí stoupají slzy. Je to možné? Tolik lásky jsem ještě nikdy k nikomu necítila. Je to jako sen. Se slzami na tvářích kráčela do Jacobova pokoje.

      Kevin se v limuzíně opíral o sedadlo a s přivřenýma očima si představoval chvíli, která mezi nimi zavládla. Dívala se mi tak hluboce do očí. Je možné, že mě stále miluje? Její pohled značil kromě jiných pocitů i úzkost. Nedokážu čekat až do večera. „Brendo!“ vyslovil její jméno. Neměl ponětí, jak jejich setkání dopadne, ale v hloubi duše se zapřísáhl, že udělá nemožné, aby vše napravil.

 

 

 

 



TOPlist