Judita Horváthová: On je ten pravý - 16. kapitola

Kevin zpomalil na příjezdové cestě svých rodičů, vjel na pozemek a zaparkoval. Když vystoupil z auta, uvítal ho jeho otec, který seděl na verandě. Postavil se a vydal se k němu s hrnkem s kávou v ruce: „Dobré ráno, synu,“. Kevin zabouchl dveře svého Bentley. „Ahoj, tati, maminka je doma?“

     „Ano, je doma, už na tebe čeká. Od rána nemluví o ničem jiném než o tobě.“

     Kevin se zasmál. „Tak pojďme dovnitř, abych ji mohl uklidnit. Určitě si myslí, že jde o něco hodně vážného.“

     „Doufám, že nemáš problémy v práci?“ zajímal se Jim, když kráčeli do domu. Kevin zavrtěl hlavou. „Kdyby ano, vím jistě, že bych neměl dobrou náladu.“

     „Tak to jsem na to tvé překvapení zvědav.“

     „Ahoj, Kevine, tak už jsi tady.“

     „Ahoj, mami,“ usmíval se. Pozornost a nedočkavost jeho rodičů mu jen dodala odvahu říct jim tu skvělou zprávu.

     „Už jsi snídal, Kevine?“

     „Ano, mami, ale dal bych si kávu.“

     „Margarita nám ji hned připraví,“ řekl Jim a posadil se do křesla. „Tak povídej, co máš na srdci, synu?“ Kevin stál u pohovky a posadil se. Přehodil nohu přes nohu a opřel se. „Pamatujete si na Brendu?“

     Jimův obličej oživl zájmem. „Ano, pamatuju si na ni.“

     „Byla tu jednou na večeři,“ podotkla Julia.

     „Ano, mami, a také včera na Jasonově oslavě. To byla ona. Brenda je Jasonova sestra.“

     Julia si překvapeně přitiskla ruku k ústům. „No jistě! Proto mi ta dívka byla tak povědomá!“ Zamyšleně zakývala hlavou. „Tolik se změnila od doby, kdy jsme ji viděli naposled,“ ještě dodala.

     „A co má ta tvá důležitá věc společného s Brendou?“ zajímal se Jim. Kevin se pousmál, předklonil se a opřel si ruce o stehna. „To, že jsem se stal otcem.“ Oběma rodičům zkameněl výraz. „Cože? Ale kdy? Jak?“ zmateně vyslovila jeho matka. „Chceš nám snad říct, že Jill s tebou čekala dítě?“

     „Ne, tati,“ postavil se. „S Jill to nemá nic společného. Jde o Brendu.“ Jimovi zbystřily oči a pohlédl na svou manželku, která udiveně přihlížela. „Ten večer, když jsme přijeli s Brendou k vám na večeři, jsme se rozešli. Už jsem vám o tom jednou povídal, jak jsem ji obelhal, a že jsem ji sem pozval v domnění, že jsem stejného postavení jako ona.“ Rodiče přikývli. „Zhruba po třech měsících za mnou Brenda přišla do mé kanceláře s tím, že mi chce něco důležitého oznámit, ale náš rozhovor tenkrát vyrušila Jill a Brenda mi nic neřekla a odešla. Strašně mi vrtalo hlavou, co mi tak důležitého chtěla sdělit, bylo mi to velmi divné, a tak jsem po tom začal pátrat. A zjistil jsem, že je těhotná; že čeká mé dítě. Když jsem pak jel za ní, abychom to probrali, už jsem ji nenašel. Ten den odjela z města, a proto jsem se rozhodl opustit i Jill. Nebylo to jen kvůli Johnsonovi a ani můj odjezd do New Yorku nebyl jen kvůli práci, ale potřeboval jsem si vyčistit hlavu. Jenže mně to nedalo spát, nemohl jsem na to přestat myslet, a tak jsem si najal soukromého detektiva, který ji našel i s mým pětiměsíčním synkem. Byla celé těhotenství v klášteře, kde i ona sama vyrostla. Jason Brett ji v té době také hledal a našel ji dřív,“ posadil se zpět na pohovku a sledoval zaskočené obličeje svých rodičů.

     „A jsi si určitě jistý, že je to tvůj syn?“

     „Ano, tati. Když Brenda odjela, jel jsem rovnou do Minneapolisu do porodnice a nechal jsem si za úplatek udělat krevní zkoušky, které prokázaly pozitivní shodu.“

     Jim nevěřícně vrtěl hlavou: „Ale co teď budeš dělat? Uvědomuješ si, jak je tahle záležitost vážná? Stal ses otcem, tím máš práva a povinnosti, kterých se jen tak nesmíš vzdát.“

     „A co se stalo s naším vnoučkem? Je zdravý, Kevine?“ zajímala se Julia s obavami ve tváři.

     „Rád bych tě uklidnil, maminko. Ano, je naprosto v pořádku. Včera večer jsem ho viděl u Jasona, Brenda u něj totiž bydlí.“

     Julii se rozsvítily oči: „Opravdu? Ty jsi ho viděl, Kevine?“

     „Ano, mami, je nádherný.“

     Jim se postavil k rodinnému krbu, dal ruku do kapsy elegantních kalhot a vážně pronesl: „A jak to míníte spolu řešit? Dohodli jste se na něčem? Jaký je mezi vámi vlastně vztah?“

     „Promluvili jsme si, tati, a dohodli jsme se na návštěvách. Chci být svému synovi na nablízku.“

     „Takže ti v ničem bránit nebude?“

     „Ne, tati, nebude.“

     „A kdy ho půjdeš navštívit, Kevine?“ Kevin se rozveselil, přesně v takovou reakci svých rodičů doufal. Podíval se na hodinky a řekl: „Asi tak za hodinu.“

     Julia se vymrštila z křesla: „Pojedu s tebou, Kevine, chci ho vidět.“

     „Mami, myslím, že to nepůjde,“ zadržel ji a pokračoval, „jsem rád, že mi Brenda vyšla vstříc a že jsme se rozumně domluvili. Budu ho zatím navštěvovat sám, doufám, že mě chápeš.“

     „Ano, chápu, ale tak moc bych ho chtěla vidět...“ podívala se zklamaně na Jima. Jim k ní přistoupil a obejmul ji jednou rukou kolem pasu.

     „Nebuď smutná, drahá, Brenda nám ho určitě také dovolí navštívit, ale musíme jim dát trochu času. Že mám pravdu, Kevine?“ podíval se mu do očí.

     „Tak mi alespoň dovol nakoupit tomu maličkému nějaké dárky, a když tam pojedeš, tak mu je předáš.“

     „Tak dobře, mami, zrovna jsem měl namířeno do hračkářství, taky jsem mu chtěl něco dovézt.“ Julia se radostně usmála a spěchala se převléct.

     „Tak můj syn se stal otcem,“ pronesl po malé chvíli významně Jim, když naléval do sklenek trochu brandy s ledem. Otočil se k němu a podal mu skleničku.

     „Na tvé zdraví, synu, a na zdraví mého prvního vnuka,“ přizvedl k němu sklenici a pousmál se.

      „Děkuju, tati, jsem šťastný, že jsem ho našel. A jsem rád, že i vy z toho máte radost.“

     „Aby ne, stal se ze mě dědeček, už dlouho jsem o takové zprávě snil. Jsem rád, že si dáš život do pořádku a budeš mít svou rodinu.“

     Kevin se usmíval, ale v duchu si nebyl tak jistý. „Takto bych to zatím nenazýval, tati. Můj vztah s Brendou...“ odmlčel se. Jim se na něj pozorně zadíval a řekl: „Jsi dospělý muž, Kevine. Co se týče Brendy a tebe, všechno je jen na tobě. Já jen chci, aby můj vnuk měl babičku a dědu a také otce. A jsem si jistý, že ty mu budeš dobrým otcem, protože jsem z tebe vychoval spořádaného člověka. I z tvého bratra se stal samostatný muž, jen s odlišnými zájmy a životními prioritami, ale jsem na něj také pyšný. Chci, aby byli moji synové šťastní.“

     „Mám tě rád, tati,“ přistoupil k němu Kevin a objal ho. „Jsem rád, že jsi mě vedl. A jsem ti za všechno vděčný, jen je vše najednou jinak. Teď chci uskutečnit to, co vidím svýma očima, tati, mám plány, mám nové životní priority. Něco jsem si uvědomil a doufám, že není pozdě, abych to napravil.“

     „Pamatuj si, že nikdy není pozdě. Záleží na tom, jak se toho ujmeš,“ poznamenal zkušeně jeho otec. Kevin si s otcem nikdy před tím takto otevřeně nepromluvil. Napil se trochu ze skleničky a než do pokoje vešla připravená Julia, ještě otce stačil ujistit: „Věř, že udělám, co bude v mých silách.“ Pohlédl na svou natěšenou matku. „Tak můžeme jet?“

 

     Kevin zajel do toho největšího nákupního centra a Julia obešla snad všechny obchody s hračkami, oblečením a dalšími potřebami jako byly láhve, dudlíky, pleny; všechno, co jen dítě potřebuje. Kevin se procházel po obchodním centru a také něco hezkého vyhlížel. Zastavil se na rohu chodby a pohlédl do výlohy. Byly tam překrásné snubní prstýnky. Zadíval se na jeden, který se mu zalíbil, a napadlo ho: Budu mít někdy možnost takový prsten koupit? Před očima měl Brendu, její překrásný úsměv a její nebesky modré oči. Co by mi asi odpověděla? Zamyšleně hleděl do výlohy, až ho vyrušila prodavačka. „Dobrý den, budete si něco přát?“ Kevin se na ni podíval. „Ne, děkuji,“ pousmál se a otočil se k odchodu.

     Když měli všechno nakoupené, Julia odjela domů a Kevin se rozjel k Jasonovi. Brenda byla sama doma jen se služebnictvem, byla v dětském pokoji a hráli si s Jacobem. Když zaslechla klakson, poskočilo jí srdce. Postavila se s Jacobem v náručí k oknu a zahlédla přijíždět k domu luxusní auto. Sledovala ho, jak zaparkoval, položila malého do postýlky a do toho vešla do pokoje chůva. „Slečno Adamsová, máte návštěvu.“

     „Já vím, postarejte se, prosím, na chvíli o malého.“

     „Jistě.“

     Brenda seběhla schody a na posledním stupni se zastavila. Uvědomila si, jak je pro ni jeho příchod neobyčejný, jak na něj celé dopoledne čekala. Narovnala se a snažila se dojít ke dveřím s vážnou a vyrovnanou tváří. Otevřela dveře. Kevin se v bílých plátěných kalhotách a v černé košili opíral o auto. „Ahoj,“ pozdravil ji a přistoupil ke schůdkům, které vedly do domu. „Ahoj,“ odpověděla mu.

     „Přivezl jsem malému nějaké dárky, mohla bys, prosím tě, zavolat služebnictvo?“ prohlížel si ji skrz sluneční brýle. Měla na sobě tmavé úzké džíny a červený top.

     „Ano, ale na co služebnictvo? Odnesu to sama.“

     Kevin se pousmál. „Víš, potřeboval bych otevřít bránu, aby sem mohla zajet dodávka.“

     „Tak dobře,“ udiveně přikývla a odešla do domu, aby informovala služebnictvo. Cestou zpátky zůstala překvapeně stát na schůdkách. Kevin koupil tolik hraček, že mu hračkářství poskytlo jejich vlastní služební auto. Vystoupili z něj dva zaměstnanci dovážkové služby a s plnýma rukama dárků se zastavili před Brendou. „Kampak to budete chtít, madam?“

     „Do dětského pokoje. Katarino, ukažte, prosím, pánům, kam to mají odnést,“ požádala Brenda služebnou a zaskočeně pohlédla na Kevina. „Ty ses zbláznil! Tolik hraček? Co s tím bude, proboha, dělat?“

     „Hrát si s nimi,“ zasmál se a sundal si z očí sluneční brýle. „Většina je od mé matky,“ vážně dodal.

     „Od tvé matky? Ale-“

     „Řekl jsem jim to a byli z toho nadšení.“

     „Takže-“ nervózně zamrkala.

     „Říkal jsem ti, že se obáváš zbytečně. Máma se mnou jela do centra, chtěla malému něco nakoupit.“

     „No to vidím, vykoupila celé obchodní centrum,“ zasmála se. Kevin se jí pronikavě zadíval do očí, ale Brenda svůj pohled odvrátila k mužům, kteří se vrátili pro další dárky. „Takže jejich reakce byla kladná?“ divila se.

     „Ano, byli nadšení. Nic špatného si o tobě nemyslí, ba naopak. Nemohou se dočkat, až svého vnuka uvidí.“

     „Tak už je to všechno, pane Larusso,“ oznámili muži, když vyšli z domu. Kevin jim poděkoval, a když odjeli, pohlédl na Brendu. „Pustíš mě nahoru?“

     „A...ano,“ cítila se stále velmi neklidná.

     „Vydrž moment,“ odešel ke svému autu a vytáhl ze zadní sedačky velikého bílého medvěda s červenou mašlí kolem krku. „Tak, teď můžeme jít.“

     Vešli spolu do haly a vykročili ke schodům. Brenda kráčela první. „Doufám, že je Jacob vzhůru, moc se na něj těším,“ podotkl natěšeně za ní a prohlížel si křivky jejího těla v upnutých džínách. Je tak půvabná, tak přitažlivá!

     Brenda jeho pohled vycítila na svých zádech a přála si, aby už byli co nejdříve nahoře. Zastavila se v patře přede dveřmi a ohlédla se na Kevina.

     „Elizabeth, už můžete jít, děkuji,“ řekla chůvě, když vešla do pokoje. Malý Jack se přidržoval postýlky a s překvapeným obličejem se díval na Kevina a velikého medvěda. Brenda se s obdivem rozhlédla po pokoji plném hraček a Kevin přistoupil k malému s medvědem, kterého mu začal ihned ukazovat. Jacob začal k plyšákovi natahovat ručky a několikrát radostně zavýskal. „Líbí se mu,“ pohlédl na Brendu s úsměvem na rtech. „Tohle je tvůj nový kamarád, synku.“ Pozoroval Jacobova tmavá kulatá očička plná nadšení a položil mu ho do postýlky. Jacob se posadil naproti medvídkovi a všelijak ho rukama zkoumal.

     „Jsou to moc krásné hračky, Kevine, ale netuším, kam je všechny schovám.“

     „Proč bys je schovávala? Může je mít tady v pokoji.“

     „Pokusím se je pak nějak urovnat. Jsem opravdu moc překvapená reakcí tvých rodičů.“ Kevin na ni jen krátce pohlédl. „Ale jsem ráda, že měli radost, moc jsem se bála.“

     „Já ne, věděl jsem, jak se zachovají, a proto jsem tě uklidňoval.“

     „Vzkaž, prosím, tvé mamince mé upřímné díky,“ přejela očima po pokoji.

     „Vzkážu,“ přikývl a podíval se na malého, jak ožužlává medvědovi čumák. Nahlas se zasmál a medvěda mu přisunul. „Podívej, co ten rošťák dělá!“ Brenda se také usmála, ale přitom jí zběsile tlouklo srdce. „Je moc šikovný, a ani se mě nebojí,“ radostně vyslovil a znovu pohlédl na Brendu, která vůbec netušila, jak se má chovat. Seděla na pohovce a pozorovala Kevina, jak se těší se svým synem. Jeho oči jen zářily, a když se podíval do jejích, cítila, jak jeho pohled prochází až do hloubi její duše. „Má moje oči a bradu po mém otci,“ vyslovil s pohledem na Jacka a pohladil ho po tmavých vláskách. „Ale úsměv má po tobě,“ přiznal upřímně. Brenda se jen lehce pousmála. „Je to neuvěřitelné, Brendo,“ zamyšleně se na ni díval, zakýval hlavou a sklopil oči zpátky k postýlce.

     „Co tím myslíš?“

     „Všechno, tahle chvíle... ten dlouhý čas. Stal jsem se otcem a ani jsem o tom nevěděl. Tolik bych si přál být v té chvíli u toho, Brendo. Mrzí mě to.“

     Brenda si prohlížela jeho vážnou tvář: „Ale já nestojím o tvou omluvu, všechno už je za mnou. Bylo to moje rozhodnutí, má volba,“ dívala se mu do očí, pak odvrátila pohled k postýlce a hrdě dodala, „máme se s Jackem dobře, nic nám nechybí.“

     „Ale jedna věc mu scházet bude, Brendo.“

     „Jaká?“ přizvedla tázavě obočí.

     „Rodina,“ zadíval se na ni, postavil se a přešel k oknu. „Chtěl bych se tě na něco zeptat,“ opáčil úsečně zády k ní. Brenda ztuhla hrůzou; už je to tady. „Chtěl bych si promluvit o nás dvou, Brendo.“ Brenda se zvedla, přešla ke komodě a začala bezmyšlenkovitě rovnat hračky.

     „Není o čem mluvit.“

     „Jak to, že ne? Brendo, porodila jsi mi syna.“

     „Který vzešel jen z malého románku, zapomněl jsi?“

     „Z románku? Tím mi chceš říct, že to nic neznamenalo? Nebo mi tím chceš snad naznačit, že jsem tě jen využil?“ vykřikl nevěřícně. Brenda mlčela, nedívala se na něj. Držela v ruce plyšového psa, musela ho pevně stisknout, aby zadržela své pocity, kterých se chtěla jednou provždy zbavit. „Proč nic neříkáš? Brendo?“ přistoupil k ní. Zůstal stát kousek za jejími zády a čekal na její odpověď.

     „A co bys chtěl slyšet? Že to byl dlouhý milostný vztah?“ sarkasticky se zasmála.

     „Ne. Chci jen pravdu,“ poznamenal vážným hlasem. Pravdu? Jaká je vlastně pravda? Sama to nevěděla. „Brendo, to, co jsem ti provedl, bylo jen v dobrém úmyslu. Nechtěl jsem ti ublížit.“

     Brenda se k němu zlostně otočila: „Podle tebe to bylo v dobrém? Obelhal jsi mě ve všem, v čem jsi mohl. A tvým pozváním k vám domů jsi tomu jen nasadil korunu. Uvědomil sis někdy, jak jsem se cítila? Musela jsem předstírat, že se nic neděje, že jsem se vším obeznámená.“

     „Chtěl jsem ti to povědět, celou tu dobu jsem jen čekal na vhodnou příležitost, ani nevíš jak-“

     Brenda ho přerušila. „Ne, zachoval ses cynicky, myslel jsi jen na sebe. Cos tím vším sledoval? Chtěl ses jen tak pobavit, viď? Takhle jsi lhal každé? I tu svou Jill jsi takto obelhával?“

     „S Jill to nemá nic společného, už dávno jsem to s ní ukončil, nech mě to všechno vysvětlit-“

     „Ne, věděl jsi, že jsem z nižší vrstvy, to proto ses se mnou schovával. Ty nemáš rád bulvár, viď? Ale pochopila jsem proč...“ tvářila se dotčeně, dívala se mu do očí a vyrovnaným hlasem pokračovala: „Ano, byl to jen malý románek, protože jsem byla zaslepená naivní holka, která ti na tu tvoji hru skočila. Ale tentokrát už ne. Už nejsem snílek, už vím, že život není procházka růžovou zahradou, Kevine. V klášteře jsem hodně přemýšlela, chci začít znovu od začátku, jen já a můj syn,“ zdůraznila, otočila se bokem, aby mohla kolem něj projít, ale zadržel ji, chytil ji rukama za paže. „Pleteš se! Všechno se dá napravit, můžeme začít znovu od začátku. Máme spolu dítě, které potřebuje mít oba rodiče. A já udělám všechno proto, aby tomu tak bylo.“

     „A jak? Donutíš mě?“ arogantně se usmála.

     „Ne, nikdy bych tě k ničemu nenutil,“ díval se jí hluboko do očí a pak pohlédl na její lesklé rty. Tolik ji v té chvíli toužil políbit. I Brenda ucítila touhu, jeho blízkost, jeho vůně, jeho smyslné rty - všechno ji přitahovalo. Cítila, jak jí sevřel paže a v očích mu vzplanul žár a vášeň, kterou k ní cítil. Chtěla se vzepřít jeho stisku, ale nepustil ji. Přitáhl ji víc k sobě, tak blízko, že cítila jeho hruď na své. Dívala se mu do očí a viděla v nich vášeň a zároveň zlost. Z veliké blízkosti Kevin razantně vyslovil: „Můžeš si to nazývat, jak chceš, malý nebo krátký románek, ale vzešel z něj život, náš syn, kterého jsme zplodili z lásky, ať tomu věříš nebo ne.“ Pomalu, ale naléhavě se k ní nakláněl, a když se skoro dotkl jejích rtů, vyškubla se mu a ustoupila:

     „Největší problém je ten, že už ti nikdy nebudu věřit. Zklamal jsi ve mně tu největší důvěru, kterou jsem kdy k někomu cítila. A pochybuju, že se někdy vrátí.“

     Měla nesnesitelně sevřené hrdlo a v uších se jí ozýval tlukot vlastního srdce. Kevin jí s úzkostí pohlédl do očí, pak přikročil k Jacobově postýlce. Pohladil po vláskách svého syna, který si spokojeně hrál s medvědem, a rozmrzele pronesl:

     „Pochopil jsem. Ale nerad bych ztratil svého chlapce. Chtěl bych, abychom spolu vycházeli, alespoň z tohoto hlediska. Nechci být nedůtklivý, ani ješitný, nikdy jsem se za takového člověka nepovažoval, myslím, že to dobře víš, proto bych ho chtěl dál v klidu navštěvovat. Oficiálně, tak, jak jsme se domluvili.“

     Brenda nebyla schopná jediného slova, jen tiše přikývla. „Už pojedu. Bude ti vyhovovat, když přijedu zítra odpoledne?“

     „Jistě, budeme doma.“ Kevin se rozloučil s Jackem a ode dveří se s ní významným pohledem do očí rozloučil: „Tak ahoj zítra.“

     „Ahoj,“ hlesla. Otevřel dveře, a jen co je za sebou zavřel, Brenda se zhroutila na pohovku a zakryla si dlaněmi obličej. Nahlas vyslovila: „Co si teď jen počnu?“ Pohlédla na skotačícího Jacka a uviděla úsměv jeho otce. „Jsi mu tak podobný, copak bych ti ho mohla vzít? Je to tvůj tatínek; otec, kterého já nikdy nepoznala ani neměla,“ zamyšleně mluvila na svého synka, který jí svým dětským žvatláním odpovídal, jako by jí rozuměl. Musela se pousmát, vzala ho do náručí a políbila. „Ty jsi mé štěstí, můj život!“ Přitiskla jeho malé tělíčko k sobě a před očima měla Kevina. To, jak se jí díval utrápeně do očí, s jakou vášní ji k sobě přitiskl a jak ji skoro políbil. Cítila jsem tolik touhy, stačilo jen málo a políbila bych ho taky. Proč se mi rozbuší srdce pokaždé, když jen zaslechnu jeho hlas? Tušila, jaká je odpověď.

 

 

 

 



TOPlist