Judita Horváthová: On je ten pravý - 15. kapitola

Hosté začali plnit sál. Jako první přišli Walkerovi a s nimi i Emily s Todem. Jason je vítal u hlavních dveří s úsměvem a dobrou náladou. Zatímco on uváděl hosty, Brenda ve své ložnici nervózně přecházela. Byla celkově připravená a bezchybně upravená, ale bez odvahy a nálady. Z představy, že se po roce a půl opět uvidí s mužem, kterému se odevzdala celou svou duší, ji píchalo u srdce. Nejméně půl hodiny jí trvalo otevřít dveře a vydat se na oslavu.

     Když Jason přivítal skoro všechny hosty, kteří byli na seznamu, začal vyhlížet Brendu. Kráčela dlouhou halou, která vedla do sálu, a před dveřmi zpomalila. Zamyslela se nad tím, jak se asi zachová, až uvidí Kevina. Co mu poví? A jak? Vkročila dovnitř a překvapeně se rozhlížela po krásně vyzdobeném sále se spoustou bavících se lidí. Jako první si jí všimla Emily a spěchala se s ní uvítat.

     „Ahoj, Bren.“ S obdivem si ji prohlédla. „Moc ti to sluší.“

     „Tobě taky. A kdepak je Jason?“ rozhlédla se.

     „Hned přijde. Pojď, půjdeme ke stolu,“ vedla ji sálem.

     U stolu seděli Walkerovi, kteří se s ní srdečně přivítali, a jen co se posadila, přestala hrát hudba a na pódiu se objevil Jason s mikrofonem v ruce. Pohlédl ke stolu, kde seděla, a usmál se. „Přeji všem dobrý večer,“ pronesl a pak pokračoval, „chtěl bych vás přivítat na události, která je pro mě velmi výjimečná,“ odmlčel se, protože zazněl potlesk hostů. „Uspořádal jsem tuto překrásnou oslavu pro svou sestru, kterou jsem dlouhou dobu hledal a velmi rád bych ji mezi námi přivítal a všem vám ji představil. Prosím, sestřičko,“ požádal ji rukou na pódium. Brenda byla velmi dojatá a s úsměvem vstala od stolu. Cestou si ji všichni obdivně prohlíželi, a když došla k pódiu, Jason ji chytil za ruku a radostně vyslovil: „Drazí přátelé, představuji vám svou sestru Brendu Adamsovou.“ Všichni hosté začali tleskat a do hezké atmosféry začala hrát slavnostní píseň. Jason Brendu obejmul a políbil ji na tvář.

     „Mohu požádat svou sestru o tanec?“ V očích mu stály slzy štěstí.

     „To víš, že ano. Moc ráda,“ odpověděla mu pohnutě Brenda.

     Hosté kolem nich vytvořili kruh. Jason jí zatočil a vesele se usmíval.

     „Děkuju, Jasone, moc jsi mě překvapil. Je to nádherná oslava,“ řekla mu Brenda při tanci.

     „Chci, aby každý věděl, že jsi moje sestra, Brendo. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tebe a Jacoba našel. Jste má krev, moje jediná rodina. Chci, aby ses dneska hezky pobavila a tenhle den si pamatovala.“

     „Mám tě moc ráda, Jasone, děkuju.“ Políbil ji na tvář a znovu jí otočil. Když dotančili, všichni jim zatleskali. „Smím prosit, Brendo?“ přistoupil k nim po chvíli Tod a legračně se uklonil. „Jistěže, Tode,“ odvětila Brenda. Jason mu ustoupil a nabídl tanec Emily, i ostatní hosté začali tančit.

     „Sluší ti to, Brendo.“

     „Děkuju, Tode, i tobě. Vypadáš jako pravý gentleman,“ usmívala se.

     Po tanci je Jason pozval k baru na skleničku. „Tak na tvé zdraví, sestřičko.“

     „Ano, na zdraví, Bren,“ pozvedli k ní přátelé sklenky se šampaňským a přiťukli si.

      „Je to moc hezký večírek, Jasone, opravdu se ti povedl, a při tanci vám to velmi slušelo,“ řekla Emily.

     „Díky, Emily, jsem rád, že se vám tady líbí, a co se týče mé sestry, jsme rození tanečníci,“ žertoval a pokračoval, „a myslím, že bychom měli jít opět na plac, co říkáte?“ Všichni přikývli a s dobrou náladou odešli tančit.

     Po cestě ji Jason představil hned několika přátelům. Jeden byl obchodník, druhý zase bankéř a jeho žena vlastnila několik obchodních center v Michiganu. Všichni byli velmi milí a přátelští, a i Brenda na každého dělala oslnivý dojem; každý se s ní rád seznámil. Jason ji představil svému dobrému známému, který žil nějakou dobu v Austrálii, a ten jí s úžasem podával ruku: „Moc rád vás poznávám, slečno,“ vyslovil hlubokým hlasem s pohledem upřeným do jejích očí.

     „Já vás také,“ odpověděla mu a pohlédla na Jasona.

     „Jeremy je velmi šikovný akcionář a také můj dobrý přítel,“ řekl jí Jason.

     „Ano, známe se opravdu dlouho,“ odpověděl Jeremy a s dvorným pohledem Brendiným směrem dodal: „Nikdy jsi mi neřekl, že máš sestru!“ Než mu to však Jason stačil vysvětlit, vyrušila je Emily. „Dobrý večer,“ pozdravila nejprve Jeremyho, a pak se podívala na Brendu. „Půjdeme na drink, Bren?“

     „Ano, můžeme,“ odpověděla a před odchodem ještě pohlédla na Jasona a Jeremyho. „Omluvíte nás?“

     „Samozřejmě,“ přisvědčil Jason, ale Jeremy svůj obdiv neskrýval a široce se na Brendu usmál.

     „Kdo to byl, Bren? Docela fešák!“ vyptávala se jí u baru Emily.

     „Jasonův přítel Jeremy- už nevím, jak dál,“ pokrčila rameny.

      „No, na tom teď nesejde, musím ti něco říct, Brendo. Víš, kdo tady je?“

     Brenda najednou zvážněla. „Kdo?“

     „Larrusovi. Netušila jsem, že je Jason také pozval.“

     Brenda se napila šampaňského a odhrnula si pramen vlasů z čela. „Já vím, že byli také pozvaní. A kdo přišel?“ podívala se jí vážně do očí.

     „Jenom jeho rodiče, Kevin tady není. Zatím jsem ho alespoň neviděla.“ Brenda se podívala směrem ke stolu k Larussovým a zahlédla Jima. Prohlížela si jeho profil, který byl tak podobný jeho synovi. Ach bože, povzdychla si v duchu.

     „Co když přijde, Brendo?“ vyrušila ji Emily ze zamyšlení.

     „Já nevím, Emily, a ani nevím, jestli chci, aby přišel. Je to už víc než rok, určitě má svůj život, který vede s tou svou Jill, a na nějakou Brendu už dávno zapomněl.“

     „Ale já jsem nedávno slyšela, že své zasnoubení-“

     „Můžeme se k vám připojit, dámy?“ vyrušili je Tod s Jasonem a Jeremym.

     „Ano, ovšem, miláčku,“ usmála se Emily na svého Toda.

     „Tak jak se bavíš, sestřičko?“ Jason si stoupnul vedle ní.

     „Skvěle, Jasone, a vidím, že ty určitě taky.“

     „To máš pravdu. Připijeme si?“

     „Proč ne?“ odpověděla mu, ale nebyla si tak moc jistá, protože jí bublinky šampaňského začaly stoupat do hlavy. Jason objednal všem whisky s ledem a mezitím se Brenda zamyslela nad tím, co jí chtěla Emily říct o Kevinově zasnoubení. Všichni si přiťukli a po sále se začala ozývat pomalá romantická píseň. „Půjdeme si zatančit, lásko?“ vyzval Tod Emily.

     „Můžu i já vás požádat o tanec?“ pohlédl Jeremy nejdřív na Brendu a pak na Jasona. Ten pokrčil rameny a podíval se na Brendu. „Mně to vadit nebude, záleží na mé sestře.“ Brenda na Jasona přimhouřila oči a pak se usmála. „Ráda.“ Jeremy ji dovedl na parket, objal ji kolem pasu a něžně ji uchopil za ruku.

     „Jste velmi půvabná žena, Brendo.“ Brenda několikrát zamrkala.

     „Opravdu? Děkuju.“ Cítila se v jeho společnosti trochu zvláštně, ale po malé chvíli už jí s ním bylo příjemně.

     Do sálu vešel Kevin a rozhlížel se po svých rodičích. Uviděl je tančit, zastavil se opodál a prohlížel si hosty. „Ahoj Kevine, rád tě vidím,“ přistoupil k němu jeho přítel Santiago a podal mu sklenku šampaňského.

     „Já tebe taky, jakpak se ti daří?“

     „Dobře. Dnešní oslava se Jasonovi dost povedla. Připijeme si?“ ponoukl ho sklenkou.

     „Jistě,“ cinknuli skleničkami. Pak se oba zahleděli do tančícího davu. Po malé chvíli se ho Kevin zeptal. „Jsi tu sám?“

     „Ano, Kevine, jsem tu sám, ten krátký románek s Kelly jsem ukončil. A jak jsi na tom ty?“

     „Úplně stejně. S Jill to taky nevyšlo.“ Santiago se na něho usmál a sarkasticky podotkl: „Nedáme si raději whisky? Po cestě k baru se můžeme podívat po nějakých hezkých slečnách“

     „Dobrý nápad.“ Kráčeli spolu druhou stranou sálu. Po cestě se rozhlíželi po hostech a po párech na parketu. „Naštěstí je tu pohledných děvčat až dost.“

     „Jen aby tu byla i nějaká nezadaná,“ zasmál se Santiago. Cestou k baru Kevin najednou zahlédl známý obličej, jen v té chvíli nevěděl, kam ho má zařadit. Kdo to byl? Odkud tu tvář znám, řekl si v duchu a zastavil se. Snažil se ji najít v hustém davu, ale lidé tančili na rychlejší píseň a tváře tanečníků se míhaly. Kevin stál jako opařený a nemohl se zorientovat, až náhle ucítil u srdce tak mocné píchnutí, že si myslel, že má snad infarkt. „Je to ona!“ vyslovil nahlas, když zaslechl ten nádherný smích, na který nikdy nezapomněl.

     „Copak je, příteli?“ otočil se na něj Santiago.

     „Ale nic.“ Santiago pohlédl stejným směrem a uviděl, z koho je Kevin tak udivený. „Kamaráde, tak to se ti vůbec nedivím, že jsi zkameněl. Ze mě je taky kámen, jestli koukáš na tu krásnou blondýnku v těch modrých šatech. Je to opravdu kus.“

     „Santiago, tak na tu rovnou zapomeň.“

     „Proč? Ty ji snad znáš?“

     „Ano, a velmi dobře. Tu si dneska pohlídám.“

     Santiago se pousmál. „Dobrá, kamaráde, nepolezu ti do zelí, takže se odebírám na druhou stranu sálu a najdu si svou blondýnku. Za hodinu se sejdeme u baru a povíme si, jak kdo dopadl.“

     „Jasně, příteli, hodně štěstí!“ Když Santiago odešel, Kevin se pozorně zadíval na parket, aby se raději ujistil. To není možné, Brenda! Prohlížel si ji od hlavy až k patě. Byla k nepoznání. Je tak jiná, tak nádherná! Nehybně pozoroval, jak se Brenda baví. A kdo je ten muž? Dívá se na něj, jako by ho dobře znala. Nevěřícně zavrtěl hlavou. Nedokázal si připustit myšlenku, že by to mohl být její přítel nebo snoubenec.

     Jeremy při tanci Brendě vyprávěl veselé historky o sobě a Jasonovi. Pobaveně se smála a užívala si dobré nálady. Kevin si uvolnil kravatu, cítil zvláštní nával horka a zhluboka se párkrát nadechl. V duchu počítal vteřiny, kdy skončí píseň, a když hudba přestala hrát, ihned vykročil k parketu, ale po dvou krocích se znovu zastavil. Všiml si, jak se Brenda do dálky na někoho usmívá. Zůstal stát a udiveně hledal člověka, kterému patřil ten Brendin překrásný úsměv. Patřil Jasonovi Brettovi. Brenda se vrátila k baru za ním, jakoby nic se k němu posadila a přiťukla si s ním. „Jeremy je opravdu dobrý tanečník, Jasone. Vyprávěl mi o vašem výletu do Los Angeles,“ usmívala se.

     „Určitě si toho hodně vymyslel. Jeremy někdy rád zveličuje.“ Brenda se znovu zasmála a položila mu ruku na rameno.

     „Ale myslím, že to pro vás dva byl neopakovatelný výlet. Jít deset kilometrů pěšky jen proto, že ani jeden z vás nepoznal závadu na autě, muselo být opravdu zábavné.“

     „Byli jsme tenkrát mladí, ale s tím neopakovatelným výletem máš pravdu, nikdy nezapomenu na to, že jsem musel stopovat jen v trenkách a v ponožkách.“ Brenda se opět rozesmála.

     „To si myslím! Omluvíš mě na chvíli? Odskočím si na toaletu,“ postavila se a v dobré náladě odešla.

     Kevin na ně celou dobu nechápavě zíral. Co to má znamenat? A proč je tady s těmi muži a usmívá se na ně? Nevěřícně si vjel rukou do vlasů, a když Brenda odešla, neváhal ani vteřinu a vydal se k baru za Jasonem. „Ahoj, Jasone,“ postavil se vedle něj. Jason zbystřil a usmál se: „Ahoj, Kevine, jakpak se máš? Rád tě tu vidím.“

     „Dobře. Jasone, rád bych se tě na něco zeptal.“

     „Jistě, ptej se.“

     „Ta žena, co tady s tebou seděla, to byla Brenda Adamsová? Jste si blízcí?“

     Jason přizvedl jedno obočí a poškrábal se na bradě. „Ano, to byla Brenda, proč tě to tak zajímá?“

     Kevin se opřel jedním loktem o pult a pohlédl do sálu. „Už dlouhou dobu ji hledám, Jasone, a konečně jsem ji našel. Nevíš, kam právě odešla?“ nenápadně vyzvídal a sledoval Jasona, jak se napil whisky. Ten položil sklenku na bar a nezúčastněným tónem pronesl: „Jestli hledáš moji sestru, tak právě odešla na toaletu.“

     „Tvoji sestru? Nerozumím.“

     „Brenda je moje sestra, Kevine. Tuhle dnešní oslavu jsem uspořádal pro ni.“ Kevin se nestačil divit. „Brenda je tvoje sestra? Ale jak je to možné? Nikdy jsi neříkal, že máš sourozence.“

     „Brenda je mé dvojče, dlouho jsem ji hledal a asi před půl rokem se mi ji podařilo najít i s jejím pětiměsíčním synem.“

      Kevin polkl a zaskočeně zíral na Jasona.

     „Rád bych tě opravil, Jasone, našel jsi ji s mým synem. Vím, že mi Brenda porodila syna, a proto jsem ji celou tu dobu hledal.“

     „Zajímavé...“ zamyšleně se na něj díval Jason.

     „A co ten muž, se kterým tančila? To byl její přítel?“ zamračil se do sálu na Jeremyho. Jason chvíli váhal s odpovědí, pak se na něj lehce pousmál a řekl:

     „Ne, nebyl. Brenda nemá přítele, Kevine. Je oddaná jen svému dítěti. A co ty? Už sis založil rodinu? Slyšel jsem, že ses oženil.“

     „To byly jen žvásty, Jasone. Já mám rodinu, a přišel jsem, abych ji získal zpět.“

     Jason se ironicky pousmál: „Věříš si, Kevine. To jsi zjistil až teď?“ Kevin se mu podíval do očí s vážným pohledem a ledově mu odpověděl: „Hledal jsem je, Jasone. Musím s ní mluvit, a to hned. Omluv mě, prosím.“ Jason na něj hleděl překvapeně, ale než stačil něco říct, Kevin byl pryč.

     Má bratra. Jason Brett je její bratr, to je neuvěřitelné, honilo se mu hlavou, když stál na chodbě u toalety a nervózně vyhlížel Brendu.

     Stála před zrcadlem a upravovala se. V hlavě měla jen zábavu. Když byla s úpravou hotová, vyšla ze dveří a spokojeně kráčela po chodbě. Její pohled směřoval k mramorové dlažbě. Čím víc se k němu blížila, tím rychleji mu tlouklo srdce. Zvedla hlavu a její obličej zkameněl. Zastavila se. I Kevinův výraz se změnil. Pár sekund na sebe nehybně a upřeně hleděli.

     „Ahoj, Brendo,“ jeho hlas se rozléhal po celé chodbě. Rozbušilo se jí silně srdce a jako přikovaná sledovala, jak se k ní pomalu blíží. Nedokázala v té chvíli nic říct. Zastavil se necelý metr před ní a podíval se jí pronikavě do očí. Polkla. Nedokázala od těch nádherných tmavých očí odvrátit svůj pohled. Kevin se nadechl a řekl: „Konečně jsem tě našel.“

     „N...našel?“ zakoktala. „Ale tomu nerozumím,“ dořekla a musela párkrát zamrkat, aby se z toho šoku vzpamatovala: „Jak to myslíš, našel?“

     „Hledal jsem tě, Brendo. Od chvíle, kdy jsi odešla z mé kanceláře a nedořekla mi tu důležitou věc, jsem tě hledal.“ Znovu polkla a přes vyschlé hrdlo nechápavě vyslovila: „Ale jaký jsi k tomu měl důvod? Vůbec ti nerozumím.“

     „Tím důvodem byla naše nedořešená diskuse. Proč jsi mi neřekla pravdu? Proč jsi mi neřekla, že jsi byla těhotná?“

     Brenda chtěla něco říct, ale Kevin ji hned přerušil: „Nemusíš mi nic zapírat, Brendo, vím všechno. Úplně všechno. Vím, že se ti narodilo dítě.“ Podíval se jí do očí a důrazně dodal: „Můj syn.“

     Brenda nevěřila vlastním uším, zaskočeně zavrtěla hlavou. „Ale jak to víš? Jak ses o tom dozvěděl?“ Neuvěřitelně jí bilo srdce.

     „Když jsi odjela z města, najal jsem si soukromého detektiva. Vím, že jsi byla celé těhotenství v klášteře v Minnesotě, porodila jsi ho v Nemocnici svatého Jana a asi po měsíci jsi z kláštera odešla. Potom po tobě nebylo ani stopy,“ odmlčel se na vteřinu, nervózně přešel po chodbě s rukama v kapsách a pokračoval: „Nakonec jsem odjel do Minneapolisu, cítil jsem, že ten maličký je můj syn, a rozhodl jsem se tě dál hledat.“

     Brenda na něj ohromeně zírala. Ví všechno, úplně všechno, pomyslela si v duchu zaskočeně. Podívala se na něj a hrdě vyřkla: „Ano, Jacob je tvůj syn, Kevine, ale tím se přece nic nemění.“ Kevin svraštil čelo: „Jak to myslíš, nemění? Je to můj syn a já bych ho rád viděl, Brendo.“ Brenda byla tiše. „Mám plné právo ho navštěvovat. Máme spolu syna, bude potřebovat otce. A já se jím chci stát, nahradit mu vše, o co ty jsi ho připravila.“

     „Ale to není moje chyba,“ vyhrkla. „Já ti to chtěla říct, ale když vešla do kanceláře tvoje snoubenka, ztratila jsem odvahu. Jaký by to dávalo smysl, kdybych ti to v té chvíli pověděla?“

     „Stal jsem se otcem! Všechno by dávalo smysl. Vím jistě, že by se nic z toho, co se za poslední rok a půl událo, nestalo, byl bych se svým synem od prvního dne jeho narození. Dal bych mu lásku, o kterou jsi ho chtěla připravit, proboha, Brendo, chtěla jsi mi zapřít vlastní dítě, schovávala ses, co sis myslela? Že se ho vzdám?“

     „Já nevím, ale jedním jsem si jistá byla: kdybych ti to v té kanceláři řekla, rozvrátila bych ti vztah se snoubenkou. Nechtěla jsem problémy a strašně jsem se bála reakce tvých rodičů. Co by si o mně jen pomysleli? Považovali by mě za-“

     „Ne, ne, dost. Mýlíš se, Brendo,“ přistoupil k ní blíž a vlídným hlasem k ní promluvil: „Nic z toho, cos mi právě pověděla, by se nestalo. Jsem si jistý, že ne,“ upřeně se jí zadíval do očí. Jeho pohled byl tak silný, že se jí podlomila kolena. Odvrátila od něj oči a ustaraně se nadechla.

     „Brendo, chci se o něj starat, chci mu dát své jméno a otcovskou lásku, kterou si zaslouží,“ dodal po pár vteřinách ticha.

     „A jak si to představuješ? To přece není tak snadné,“ poznamenala podrážděně.

     „Brendo, já chci mít svého syna u sebe. Chtěl bych, abys mi vyšla vstříc, myslím, že mi to dlužíš. Nebo by sis snad přála, abych to řešil soudní cestou? Nechci být neuctivý, ale víš moc dobře, že bys neuspěla.“

     Brenda se zachmuřila. „Cože? Ty se mi snažíš vyhrožovat? Ale já už nejsem sama, Kevine. Mám bratra, který by mi v těchto věcech moc rád pomohl. Měla bych se jak bránit, nikdy bych tě nenechala vyhrát.“

     Kde se v ní vzalo tolik hořkosti, prolétlo mu hlavou, když si ji měřil pohledem.

     „Věříš si,“ nevesele se pousmál, ale ihned svůj výraz změnil a trpělivě dodal, „Brendo, nehledal jsem tě proto, abych se s tebou soudil. Chci se s tebou rozumně domluvit.“ Přistoupil k ní blíž, tak blízko, že musela o krok ustoupit.

     „Na čem se chceš domluvit?“

     „Na návštěvách. Chci svého syna vídat, být mu nablízku.“ A tobě taky, pomyslel si. Brenda na něj tiše hleděla. Je pořád stejně krásný. Nic se na něm nezměnilo, jen výraz v jeho očích, ze kterých se dalo číst, jak touží po svém synovi. Nebo že by snad i po mně? Sama se podivila své otázce. „Tak jak ses rozhodla, Brendo? Mohu svého syna navštěvovat?“ sledoval její zamyšlený obličej, ale přitom se mu zrychlil tep nad vzpomínkami, které měl před očima.

     „Ano, můžeš,“ přikývla a snažila se vyhnout se jeho očím, kterými ji vždy dokázal okouzlit. Proč jsem to řekla? Znovu jsem se nechala unést.

     „Jsem rád, že jsme se domluvili, Brendo. Měl bych ale jednu prosbu.“ Brenda zbystřila. „Mohl bych ho vidět?“

     „Teď?“

     „Ano, teď. Bude to problém?“

     „Myslím, že ne. Bydlím tady u Jasona.“

     Kevin se pousmál. „Tady? Velmi mě překvapilo, když mi Jason oznámil, že jsi jeho sestra. Žil jsem v domnění, že je jedináček.“

     „Byl adoptovaný.“

     „Já vím. Jen mě to překvapilo, nic víc. Jak už tady dlouho bydlíš?“ prohlížel si ji.

     „Šest měsíců, od doby, co jsem odešla z kláštera,“ odpověděla mu a zároveň sledovala jeho tvář. Jen přikývl, najednou mezi nimi zavládlo úplné ticho, jen ze sálu se tlumeně ozývala hudba. Při pohledu do jejích očí mu vázl dech. Tak dlouho čekal na tu chvíli, až ji opět uvidí, ale jeho představy byly pouhou utopií, která se nedala uskutečnit. Odvrátil od ní pohled k chodbě, aby potlačil svou touhu a naléhavě vyslovil: „Můžeme jít? Opravdu bych ho moc rád viděl.“

     „Ano, můžeme jít tudy,“ ukázala mu rukou cestu po dlouhé chodbě, která vedla dál do domu, ale při chůzi se jí podlamovala kolena. Jako by se jí zatočil celý svět. Jeho blízkost, jeho vůně, dokonce i pohyb jeho těla jí očarovaly. Myslela si, že už nikdy v jeho společnosti nic podobného neucítí, ale mýlila se.

     Při cestě do haly si ji Kevin stále prohlížel. Bylo pro něj neuvěřitelné, jak se změnila. Elegantní oblečení, vysoké podpatky, nový účes a její dokonale nalíčená tvář ho ani tak nezaskočily jako její jednání. Zdála se mu být jiná; byla vyrovnaná. Dokonce se i jinak vyjadřovala. Kam se poděla ta její plachost? Už to není ta dívka, kterou jsem znal, zamýšlel se s očima upřenýma na její profil. Stala se z ní žena. Neodolatelně přitažlivá žena.

     Dál pokračovali po schodech do patra. I Brendě se hlavou honilo spousta myšlenek. Jeho blízká přítomnost v ní probudila zmatené pocity. Každý jeho pohled procházel až do hloubi jejího nitra, ale tentokrát to bylo jiné. Vedle ní nekráčel jen Kevin, do kterého se tenkrát bláznivě zamilovala, ale muž, který byl neobyčejný svým šarmem a svým postavením.

     Došli spolu do patra a Brenda se zastavila u dveří pokoje. Byla nervózní, ale Kevin víc. A když otevřela dveře, rozbušilo se mu rychle srdce. „Prosím, potichu, nerada bych, aby se v tuto noční hodinu probudil.“

     „Nemusíš se bát,“ tiše přikývl. Brenda mu ustoupila, aby mohl vejít do pokoje. Když zahlédl postýlku, zmocnila se ho úzkost. Pomalu přikročil blíž, a než odkryl hebkou látku nad ní, pohlédl na Brendu pro svolení. Přikývla, aby ji odhrnul. Zahlédl malého chlapečka s tmavými vlásky a růžovými tvářičkami, v tom okamžiku se mu sevřelo srdce a oči mu zalily slzy. Několik minut se na něj díval. Na první pohled se nedalo popřít, že malý Jacob je jeho syn. Jemně se pousmál a pohlédl na Brendu. Stála o kousek dál v pokoji a snažila se na sobě nedat znát dojetí, které se jí v té chvíli zmocnilo, ale marně, její nebesky modré oči se leskly jako diamanty. Vážně se jí zadíval do očí. Brenda netušila, co má v té chvíli udělat, ale jeho pronikavému zraku nedokázala uhnout. Byl to jen sice malý moment, ale stačil na to, aby se mohla znovu přesvědčit, že žádný jiný muž se na ni nikdy nepodívá tak jako on.

     „Je překrásný, Brendo...“ vyslovil tiše přes vyschlé hrdlo. Byl to pro něj vypjatý okamžik. Přál si Brendu obejmout, cítit ji na své hrudi a povědět jí, jak moc mu chyběla. Ale neodvážil se, znovu se podíval na malého. Můj syn, řekl si hrdě v duchu, a se slzami v očích se pousmál. „Potřeboval bych si s tebou ještě o něčem promluvit, Brendo. Je tady někde vhodné místo?“ zašeptal dojatě. Brenda beze slov přikývla, a než odešli z pokoje, opět zakryla postýlku nebesy.

     „O čem by sis chtěl promluvit?“ sledovala jeho tvář plnou zmatení, když stáli na chodbě.

     „Máme překrásného syna, Brendo, ani nevíš, jak jsem šťastný, že jsem se stal otcem a moc rád bych ho zítra znovu navštívil. Mohu přijít?“ Brenda se chtěla rozmýšlet, ale jemné naléhání v jeho hlase a upřený výraz v očích ji ihned přiměly souhlasit.

     „Ano, můžeš za ním přijít.“

     Její odpověď ho překvapila a s vážnou tváří namítl: „Tím mi chceš naznačit, že ho mohu navštěvovat oficiálně? Byl bych moc rád.“

     Nespouštěl z ní oči. Brenda si nervózně pohrávala s látkou na šatech.

     „Ano,“ jen hlesla. Nevěděla, kam se má dívat, jak se má chovat, jeho blízkost ji znervózňovala a zároveň přitahovala. Co se to se mnou děje? Proč mám pocit, jako by na světě jiný muž neexistoval? Cítila, jak ji píchá u srdce, když si ho prohlížela, jak stojí uprostřed chodby s oběma rukama v kapsách a toužebně jí hledí do očí. Jeho mužnou postavu zvýrazňoval černý italský oblek, doplněný bílou lesklou košilí a sakem. „Ještě bych ti něco chtěl říct, Brendo,“ přerušil napětí, které mezi nimi zavládlo.

     Brenda zpozorněla. „Povídej.“

     „Myslím, že je načase, abych to pověděl mým rodičům. Víš, celou tu dobu jsem to v sobě držel, nikomu jsem o tom neřekl. Mají právo se to dozvědět, je to jejich první vnuk.“

     „Rozumím ti, ale mám z jejich reakce obavy. Můžou celou tu záležitost pochopit úplně jinak a budou mě považovat za nějakou-“

     „Ne, ne. Mýlíš se, Brendo. Jsem přesvědčen, že budou nadšení,“ snažil se ji uklidnit. „Nemusíš se ničeho obávat, nech všechno na mně,“ zadíval se jí do očí. Než mu stačila odpovědět, vyrušil je Jason, který kráčel po chodbě.

     „Tady jste!“ pomalu k nim přicházel. „Tak co vy dva? Promluvili jste si?“

     „Ano, Jasone, promluvili,“ odpověděl mu Kevin. Jason se postavil vedle Brendy, položil jí ruku kolem ramen a mile se zeptal: „Tak co, sestřičko, je všechno v pořádku?“ snažil se zjistit situaci.

     „Naprosto, Jasone,“ odpověděla mu vyrovnaně. Kevin se na ni pozorně podíval, pak pohlédl na Jasona a řekl: „Jasone, prosím tě, nevšiml sis, jestli jsou dole ještě moji rodiče? Ještě jsem je nebyl pozdravit.“

     „Ano, myslím, že jsem je zahlédl na parketu.“

     „Tak já půjdu,“ řekl a natáhl k Jasonovi ruku. „Je to moc hezká oslava, Jasone.“

     „Díky,“ odpověděl mu s úsměvem. Kevin se podíval na Brendu a ještě jednou se ujistil: „Jsme tedy domluveni?“

     „Ano,“ nervózně přikývla. Kevin se nadechl, vážně přikývl a pak odešel.

     Když se vracel zpět do sálu, přemýšlel nad svými novými plány, které chtěl ze všech sil uskutečnit. Chtěl svého syna. Stále zaskočen vešel do sálu a zahlédl sedět u stolu své rodiče. Vydal se k nim a posadil se. „Dobrý večer.“

     „Kevine, kdypak jsi přišel?“ zeptal se ho Jim s dobrou náladou v hlase.

     „Asi před hodinou, jakpak se bavíte? Viděl jsem vás s maminkou tančit.“

     „Moc hezky, Jasonovi se tento večer opravdu velmi vyvedl a představ si, že má sestru!“ informovala ho matka. „Když vešla do sálu, prý ji přede všemi krásně přivítal. Je to moc hezká dívka, ale je mi nějak povědomá, jako bych ji už někde viděla.“

     Kevin se nadechl a vyslovil: „Už pojedu, jsem unavený. Zítra ráno se zastavím, musím vám něco důležitého povědět.“

     „Něco se děje, synu? Nějaké problémy v přístavu?“ ihned se vyptával Jim a napil se skotské.

     „Ne, ne. S prací to nemá nic společného, promluvíme si až zítra,“ postavil se. „Hlavně si nedělejte žádné starosti, ano? Hezky se bavte, dobrou,“ naklonil se k matce a políbil ji na tvář.

     „Dobrou noc, synku,“ usmála se na něj Julia.

     „Zítra tě budeme čekat,“ podotkl ještě Jim. Kevin přikývl, rozhlédl se ještě očima po sále a odešel.

     Brenda Jasonovi povyprávěla o setkání s Kevinem a pak se vrátili zpět na oslavu. Jen co vešla do sálu, hned se rozhlížela po Kevinovi, ale nikde ho neviděla. Asi už odešel. Zamyšleně hleděla k hlavním dveřím, když vtom na ni promluvila Emily. „Tak jak to dopadlo?“ Brenda se na ni podívala. „Vidím, že jsi dost rozrušená. Promluvili jste si?“

     „Ano, promluvili, Emily. Chce Jacoba navštěvovat.“

     „A?“ mile se usmívala.

     „A nic. Souhlasila jsem, ale mám z toho divný pocit. Je vidět, že po něm opravdu moc touží.“

     „To je přece dobře, nebo ne?“

     Brenda na ni nejistě koukala a vrtěla hlavou. „Nechme to teď být, popovídáme si zítra, ano? Když tak ti ráno zavolám.“ Cítila, jak jí stále silně bije srdce. Emily s ní souhlasila a odešly spolu za přáteli, ale Brenda se už nedokázala na oslavu soustředit. Před očima měla Kevina, jeho pohled, když se díval na svého syna a když odcházel. Díval se na mě tak jinak, tak nevšedně. Je možné, že se mé city k němu nevytratily? Že bych ho mohla stále milovat? Zmateně se zamýšlela, a když skončila oslava a odešla do své ložnice, nedokázala v klidu usnout. Hleděla do stropu a přemýšlela. Stále ho měla před očima. Najednou se jí vybavily všechny vzpomínky na chvíle, kdy ho poznala, na jejich první schůzku a první polibek. Byla jsem do něj tak slepě zamilovaná... Vybavila si moment, kdy ji přivezl ke svým rodičům, jak se v té chvíli cítila, a když si vzpomněla na den, kdy vešla do jeho kanceláře, zalily se jí oči slzami. Nic z toho se nemuselo stát, kdyby tenkrát nevešla do kanceláře jeho snoubenka, pomyslela si se slzami na krajíčku. Neudržela je, musela se rozplakat. Zabořila obličej do polštáře a poddala se bolestným pocitům. Proč se vrátil? Proč mě hledal? Co jen teď budu dělat? Co bude vlastně dál? Kladla si zmatené otázky. Představa, že se s ním bude opět vídat, v ní vyvolávala obavy. Nechtěla se do něj znovu zamilovat a opět se zklamat, pocítit tu bolest, kterou snášela celé ty dlouhé měsíce. Ale je to jeho syn, říkalo jí její podvědomí. Nemáš právo mu ho upírat. Jacob potřebuje otce. Otočila se na bok a otřela si slzy. Dlouhou dobu jí trvalo, než usnula.

     Kevin také dojel domů. Vešel do uvítací haly, jeho kroky směřovaly ke schodišti, ale rozmyslel si to a odešel do obývacího pokoje, kde se posadil do křesla. Pohlédl do krbu, ve kterém pomalu uhasínal oheň, a v očích měl svého syna. Byl šťastný, že je našel. Stále je měl před očima, každý Brendin pohled, její šťastný úsměv, když tančila. Zamyšleně se postavil a kráčel do své ložnice. A když si lehl, na nic jiného nemyslel než na to, až je opět uvidí.

     Ráno se Brenda sešla v jídelně s Jasonem, povídali si o večírku, a když přišla řeč na Kevina, Jason jí řekl: „Včera jsem s ním mluvil, a když jsem mu řekl, kde tě najde, hned odešel. Čekal jsem, a když ses takovou dobu nevracela, pochopil jsem, že spolu o tom mluvíte a jsem rád, že jsi mu umožnila navštěvovat Jacka.“

     „Ano, souhlasila jsem a ulevilo se mi, že to mám konečně za sebou. Celou tu dobu jsem si s tím lámala hlavu, až do včerejšího večera.“

     „Co tím myslíš?“

     „Rychle jsem mu ustoupila a souhlasila s jeho návštěvami, ale jinou možnost jsem neměla. Bylo vidět, že má o Jacka veliký zájem. Usilovně ho toužil vidět. Kdybych nesouhlasila, zakročil by soudní cestou, a o to bych nestála, Jasone. Raději jsem se tomu ihned vyhnula. Víš, měl jsi ve všem pravdu. Jestli ho bude chtít navštěvovat, nebudu mu v tom bránit, jenom z toho mám divný pocit. Bojím se, Jasone,“ zakývala zamyšleně hlavou.

     „Ničeho se neboj, Brendo. Nech tomu volný průběh a uvidíš sama.“ Podíval se na hodinky a dodal: „Už musím jet do práce, uvidíme se večer.“ Postavil se a políbil ji na tvář. „Pamatuj, že ty ani já jsme nikdy neměli možnost poznat své pravé rodiče. Neudělej chybu, které bys pak mohla litovat, sestřičko.“

     „Tím mi chceš něco naznačit?“

     „Ne, to je jen životní rada od tvého bratra. Chci, abys byla šťastná, nic víc.“

     Brenda se za ním ohlédla, když odcházel. „Díky, Jasone.“ Usmál se a odešel.

 

 

 

 



TOPlist