Judita Horváthová: On je ten pravý - 6. kapitola

Po celý večer se Kevin snažil usmívat a bavit, ale od chvíle, kdy spatřil Toda a Emily, byl myšlenkami jinde. Věnoval se hostům, přátelům i své rodině, ale uvnitř se nemohl dočkat, až ples skončí a pojede domů.

     Od večírku uběhlo pár dní. A jednou po práci Emily Brendě oznámila zprávu, která ji velmi zaskočila. Emily jí řekla, že v nemocnici končí. Tod jí v centru města koupil obchod s oblečením, jen aby s ní mohl trávit více času. Brenda z té novinky moc nadšená nebyla. Představa, že se s ní nebude vídat v práci i po práci, jak to měly ve zvyku, ji mrzela, ale chápala, že její vztah s Todem je mnohem vážnější než její s Kevinem. Přála své kamarádce jen to nejlepší, a když přišel den, kdy Emily svůj obchod poprvé otevřela, Brenda byla s ní.

     „Máš to tady hezké, Emily, a obchod stojí na dobrém místě. Budeš tu mít hodně zákazníků.“

     „Doufám, že ano. Ani nevíš, jak mi budeš chybět, Brendo.“

     „Ty mně taky, ale můžeme se přeci vídat po práci.“

     „To si piš, kamarádko,“ obejmula ji Emily, a když se spolu posadily na malou pohovku pro zákazníky, Emily se jí zeptala: „A co ty a Kevin? Už pár dní jsi o něm nemluvila.“ Brenda se pousmála: „Kevin je moc hodný. Vídáme se každý den, je pozorný a ohleduplný. Zamilovala jsem se do něj, Emily, jsem do něj blázen.“

     Emily se zrychlil tep. Od plesu už je to skoro týden, ale Kevin jí stále nepřiznal, kým je, pomyslela si Emily. Měla Brendu velmi ráda a cítila nutkání povědět jí pravdu, ale slíbila Kevinovi, že mu dá příležitost, aby jí to řekl sám. „A co k tobě cítí on?“ Brenda se nad tím zamyslela a zadívala se Emily do očí: „Myslím, že ke mně cítí to samé. Sice jsme si to ještě neřekli, ale v některých chvílích mu to čtu v očích.“

     Emily pozorně naslouchala, ale její předtucha byla čím dál zlověstnější. Obávala se, aby se to Brenda nedozvěděla z tisku nebo od někoho jiného, a zároveň se cítila velmi provinile. Nikdy před Brendou nic netajila. Teď se ale bála, že kdyby jí řekla pravdu, zničila by její šanci nežít už osamocený život.

     Kevin byl v přístavu a zařizoval přepravu nových automobilů. Po práci se zajel domů převléct, a když kráčel po schodech do uvítací haly, potkal matku.

     „Ahoj, měl bys chvilku?“ pozdravila ho Julia.

     „Jistěže. Děje se něco?“ podivil se jejímu ustaranému pohledu.

     Julia zašla do obývacího pokoje a posadila se do svého oblíbeného křesla. Kevin se posadil na kraj sedačky hned vedle ní. „Tak povídej, mami, co se děje?“

     „Doufám, že nic, synu. Jen mám o tebe starost, pověz, trápí tě něco?“ Kevin zůstal hledět do matčiných hnědých očí, vzal ji za obě ruce a jemně je stiskl. „Nic mě netrápí, maminko, pročpak ty obavy?“ Ale cítil se trochu provinile.

     „Kevine, vidím až do tvého nitra a poznám, když není něco v pořádku,“ řekla chlácholivě. Když se na něj matka dívala tímhle pohledem, nedokázal jí lhát. Vždycky svým rodičům říkal pravdu, ale tentokrát byl na velkých pochybách. „Máš snad nějaké problémy v práci?“ sledovala Kevinův pohled, který se na moment obrátil k zemi.

     „Ne, nemám. Nedělej si zbytečné starosti, maminko. Všechno je v pořádku,“ vzhlédl k ní a pousmál se.

      „No dobře, ale jsi v poslední době tak zamyšlený. Celý den tě s tatínkem nevidíme, odejdeš ráno a vrátíš se až večer. Vždycky jsme společně večeřeli...“

     Kevin jí rychle odpověděl: „Já vím, ale opravdu v tom nic není, mami. A co se týče večeře, dneska přijdu včas, ano?“ Snažil se svou matku uklidnit, ale když se s ní rozloučil, odešel z pokoje s tíhou na srdci. Takhle to dál nejde, musím Brendě povědět pravdu, a to ještě dnes, pomyslel si, když vycházel z domu a nasedl do svého staršího chevroletu.

     Po jeho odchodu přišel za Julií Jim. Postavil se za křeslo, nahnul se k ní a obejmul ji kolem ramen. „Promluvila sis s ním, drahá?“

     „Ano, Jime, ale něco mi tu nehraje. Kevin je poslední dobou nějak jiný.“

     „Abych ti řekl pravdu, také mně tu něco nesedí. Chová se podivně, a to jeho auto! Naposled jsem ho viděl vytáhnout chevroleta, když dokončil Harvard.“

     „Mám o něj strach, Jime.“ Jim svou ženu pohladil po tváři a přesvědčivým tónem ji uklidňoval: „Neměj, miláčku. Já na to přijdu. Myslím si, že je v tom dívka.“

     „Ale to by nám snad něco řekl? Něco takového by přece netajil.“

     „Nevím, ale nic nekalého v tom nebude. Nedělej si takové starosti, náš syn je inteligentní a rozumný muž.“ Julia přikývla, ale v hlavě se jí motaly myšlenky. „Pojď, dáme si spolu kávu a ty už to pusť z hlavy,“ nahnul se k ní blíž a políbil ji na tvář. Jim svou ženu velice miloval; snažil se svou rodinu držet v souladu a úctě. Byl to nesmírně spořádaný člověk.

     Kevin jel vyzvednout Brendu. Zastavil před jejím domem a než vystoupil, chvíli seděl v autě. Zapřel se hlavou o opěradlo a zamyslel se. Celé tři týdny, které strávil s Brendou, mu nedaly spát. Párkrát se pozdě po půlnoci probudil a přemýšlel stále dokola a dokola jako blázen. Po chvíli se odhodlal vystoupit z auta, byl rozhodnutý povědět jí o sobě pravdu.

     Brenda ho tentokrát pozvala nahoru. Rozechvěle kráčel po schodech do druhého patra, a když se Brenda objevila ve dveřích bytu, rozbušilo se mu srdce. Uvítala ho s úsměvem na tváři; s tím rozkošným úsměvem, který ho tak oslňoval. Vešel do malého bytu s jedním pokojem a kuchyňkou. „Ahoj,“ políbil ji.

     Z lehkého doteku jeho rtů se jí zachvělo celé tělo. Přála si cítit jeho silnou náruč a nikdy z jeho objetí nevyjít. „Posaď se, dáš si něco?“ sledovala jeho pronikavý pohled. Kevin jí hleděl do očí, jednou rukou ji držel okolo pasu a druhou pomalu sjížděl po zádech stále níž „Sluší ti to.“

     Brenda cítila, jak jí rudnou tváře. Kevin se k ní znovu naklonil se vší vášní, touhou i citem, které v sobě ukrýval. Políbil ji. „Musím ti něco říct, Brendo,“ vypadlo z něj zničehonic a o krok ustoupil.

     „A co?“ Kevin se posadil na pohovku pokrytou červenou dekou, a když hledal slova, nenápadně se rozhlédl po pokoji. Nikdy v žádném takovém bytě nebyl, neviděl tak skromný nábytek, ale i když nebyl zvyklý na takovou úroveň, byt byl čistý a voňavý. Všiml si police naproti, byla na ní vyrovnána spousta knih. Na pravé straně byla jednolůžková, řádně ustlaná postel, a vedle ní šatní skříň s nočním toaletním stolkem. Podlahu pokrývalo starší lino.

     Brenda nalila do dvou sklenic limonádu a posadila se naproti němu do křesla. „Tak copak mi chceš povědět?“ Kevin k ní vzhlédl a zalila ho záře. Její úsměv a rozzářené oči mu zatajily dech. Nenalézal slova. On, který byl vždycky tak výřečný a pohotový. Zastihla ho neuvěřitelná zmatenost, napil se trochu limonády, a aby přerušil napjatou chvíli, chraptivě vyslovil: „Zapomeň na to, mám pro tebe malé překvapení.“ Jsi zbabělec, obyčejný zbabělec! zaklel v duchu.

     „Jaké?“ přehodila si nohu přes nohu. Měla na sobě modré džíny a zelené upnuté tričko s výstřihem do véčka. Zvýrazňovalo její plná ňadra. Kevinovi sklouzl pohled do jejího dekoltu, přitahovala ho. Vlasy měla rozpuštěné, přehozené přes levé rameno. Leskly se jako rozpálené slunce. Nasucho polkl. „To ti nemohu říct, pak by to nebylo překvapení.“

     Brenda se pousmála, prohlížela si ho. Měl na sobě džíny, které tak rád nosil, a bílé tričko. Působil v něm velmi mužně. Postavil se; připadalo jí, jako by svou přítomností a omamnou vůní zaplnil celý pokoj. Dvěma kroky k ní popošel a natáhl k ní ruku. „Jsi připravená?“ jiskřilo mu v očích. Na co? Jsem - ne, nejsem. Proboha, zachvěla se pod vlivem představ, které se jí honily hlavou od chvíle, kdy vešel do bytu. Kevin se pousmál, všiml si jejího výrazu.

     „Můžeme jít?“

     „Ovšem.“ Postavila se. „Kam půjdeme?“ Kevin pohlédl na hodinky, bylo po šesté večer. „Do přístavu.“

      Vedl ji do svého jachtařského klubu. Od chvíle, kdy vyšel z domu, myslel na svou zbabělost. Nedokázal to. Zase jí nedokázal říct pravdu. Bál se, nebo v tom bylo něco jiného?

     Pomalu se stmívalo, nebe bylo bez mraků a poslední paprsky slunce se odrážely na jezerní hladině. Kráčeli spolu po molu a zastavili se až před jednou z největších lodí, která patřila k těm nejluxusnějším a nejdražším. Byla přes třicet metrů dlouhá a pro Kevina byla smyslem života. „Moje překvapení je uvnitř, Brendo.“

     „Uvnitř téhle lodi?“ podivila se Brenda.

     Zasmál se. „Ano, uvnitř. Tak pojď.“

     „Počkej, ale jak-?“ Kevin jí ihned odpověděl. „Žádné otázky ani obavy, prosím. Jen pojď.“ Nerozuměla tomu. Držel ji za ruku a vedl ji na loď snů. Je to možné? Může tohle obyčejný údržbář, zamyslela se, a když vešli na loď, zůstala nehybně stát. „Bože, to je nádhera!“ Netušila, že mluví nahlas. Kevin se jen usmíval. Byl rád, že se jí loď líbí a že je to právě Brenda, s kým může ten přepych sdílet, ale nebyl rád, že ji sobecky obelhal. Nikdy se necítil tak hezky a zároveň cynicky. V té chvíli se nenáviděl.

     „Je tak obrovská, Kevine!“

     Sledovala jeho pohled plný hrdosti a nadšení. Kevin s ní kráčel po terase až k zádi. Zdálky si Brenda všimla stolu jen pro dva s večeří a vínem. Nevěřila vlastním očím. Kevin ji dovedl až ke stolu. „Mé překvapení,“ ukázal rukou k prostřené tabuli. Brenda na něj zaskočeně hleděla. „Kevine,“ hlesla, „Jak jsi to...“

     „Pst,“ přistoupil k ní. „Pro tebe bych udělal cokoliv, Brendo.“ Naklonil se k ní a políbil ji. „Cokoliv,“ zašeptal. Něžný dotek jeho dlaně na její tváři a vášnivé polibky jí podlamovaly kolena. Přidržovala se jeho ramen a poddávala se kouzelné chvíli. Netušila nic o pravém postavení Kevina, ale v hloubi srdce si byla jistá svými city. Luxusní loď, nádherný noční výhled na přístav a jezero, Kevinova náruč a polibky. Ty neuvěřitelně dokonalé polibky. Každý den strávený s Kevinem pro ni byl výjimečný.

     Během celé večeře si povídali. Smáli se, sváděli se vzájemně pohledem. Každý pohyb Kevinova těla, každé jeho slovo a pohled v ní vzbuzovaly cosi nového: smyslnou a vášnivou touhu.

     Stáli spolu na zádi lodi a popíjeli víno. Příjemný vánek, šepot a vůně vln, nádherný výhled do okolí. Nic z toho se nedalo srovnat s Kevinovým pronikavým pohledem. Jiskra v jeho očích se odrážela v jejích. Záplava modrého osvětlení jí zvýraznila oči, rty se jí leskly perleťovým leskem. Bože, je tak nádherná, pomyslel si.

     „Jak jsi to všechno přichystal, Kevine? Měl jsi to zase domluvené?“

     V Kevinovi hrklo. „Co máš na mysli?“

     „Večeři na téhle jedinečné lodi,“ rozhlédla se. Tentokrát netušil, jak jí má odpovědět. Napadla ho, že teď je ten správný moment. Připravil se na odpověď, ale hned si to zase rozmyslel. „Vždyť víš, že mám jachty kdykoliv k dispozici.“ Popošel blíž k ní. „Chtěl bych tě provést, chceš?“ chytil ji za ruku. „Ráda,“ pousmála se, ale v duchu zaváhala nad Kevinovým chováním. Mohlo v tom něco být? Kevin ji ale svým překvapením velmi potěšil.

     Procházeli spolu kajutami. Všude byl samý přepych a elegance. Nejmodernější nábytek, perské a turecké koberce. Připadala si spíš jako v nějakém paláci.

Kevin otevřel dveře do kajuty na konci podlaží. Byla to ložnice.

     Vykročila první, stála uprostřed místnosti jako přibitá s očima dokořán. Kevin stál za ní, ani jeden z nich nepromluvil. Cítila za svými zády jeho blízkost, ale nepohnula se. Kevin se jí lehce dotkl obou paží a jemně po nich sjížděl rukama nahoru a dolů. „Tohle je ložnice.“ Má ložnice, podotkl v duchu. Brenda byla první ženou, které dovolil vstoupit do svého soukromí. Cítila jeho dech ve svých vlasech. Pomalu jí odhrnul vlasy z ramen; sahaly jí až k pasu. Cítil, jak se celé její tělo chvěje, ale chtěl to risknout. Přitiskl své rty na její krk. Srdce jí bilo tak rychle a nahlas, že si myslela, že i Kevin ho slyší. „Otoč se ke mně, Brendo,“ zašeptal jí do ucha.

     Brenda stála jako opařená. Co mám, proboha, dělat? Kevin věděl, že je plachá a citlivá, a tak si ji k sobě natočil sám. Pohlédl jí do vystrašených očí plných lásky a něhy. Naklonil se k ní, cítila na tváři jeho horký vonný dech a jeho ústa byla tak blízko, že jim nemohla odolat. Tentokrát byl jeho polibek plný vášně. Vjel jí rukou do vlasů, byly hebké a husté. Přitiskl si ji na svou hruď, zaplavila ji vlna horka. Chtěla od něj ustoupit, ale nepustil ji. Pohlédl jí znovu do očí, jako by jí jimi chtěl něco sdělit. Vzplanul v něm oheň. Z každého doteku jeho smyslných rtů, z jeho vůně a energie se jí točila hlava. Nikdy by nečekala, že v sobě objeví takovou dychtivost.

     Vzal ji do náručí, něžně a pozorně. Vnímal každý její polibek, a když mu ovinula ruce kolem krku a zajela mu prsty do hustých černých vlasů, zachvěl se touhou. „Chci tě, Brendo!“ Nedokázala ze sebe vydat ani slůvko. „Brendo, já tě chci... Toužím po tobě,“ zašeptal chraptivě. Z jeho doteků a polibků vycítila, že po ní Kevin doopravdy touží. Bála se, ale snažila se svůj strach potlačit. Chtěla věřit, že jí Kevin svými polibky slibuje lásku na celý život. Věděla, že nesmí muži ihned důvěřovat, ale na to už bylo pozdě. Její srdce překypovalo citem. „Kevine!“

     Kevin se snažil ovládat, bál se, že ho touha zbaví rozumu - a taky že zbavila. Pomalu s ní postupoval k posteli. Položil ji do modrého saténu a její dlouhé světlé vlasy se rozprostřely kolem. Dívala se mu oddaně do očí, ze kterých šlehaly plameny vášně. A zatímco ji líbal, ruka sjížděla po jejím těle níž. Začal jí svlékat tričko, hladil ji po hebkých bokách, a když jí pohlédl do tváře, uviděl směs zmatení a touhy. Jeho láskyplný pohled ji přemohl, také mu vyhrnula tričko. Sám si ho svlékl. Prohlížela si jeho mužné tělo, široká ramena a úzký pas. Objal ji a ani jeden z nich v té chvíli už na nic nemyslel. Dychtivá, neovladatelná touha je přemohla.

     Než se s ní pomiloval, prozradila mu Brenda své tajemství. Kevin byl prvním mužem, který se jí takto dotýkal. Byla to nezapomenutelná chvíle jejího života. Kevin byl zkušený muž, ale s Brendou si připadal, jako by to byla jeho první dívka. První noc, která v sobě nesla neobyčejné kouzlo.

     Venku už byl dávno bílý den, když Kevinovi zazvonil telefon. Rychle jej vypnul a vylezl z postele. Natáhl si kalhoty, a než vyšel z kajuty, pohlédl na spící Brendu. Odešel do salónku a cestou si oblékl tričko. Netušil, co dřív. Odjet domů a převléknout se do obleku, nebo vzbudit Brendu. Nervózně se vrátil do kajuty. Brenda stále spala. Prohlížel si její spící tvář. To jí nemůžu udělat, zamyslel se, a vytočil telefonní číslo. Zašel zpět do salónu. „Timothy? Přepoj mě k panu Johnsonovi.“

     „Jistě, vteřinku.“

     „Pane Larusso, zdravím vás. Kdepak jste? Měli jsme dnes ráno sjednanou schůzku.“

     „Ano, vím. Omlouvám se, ale budeme ji muset odložit na zítřek. Dnes se do kanceláře bohužel nedostavím. Doufám, že to neovlivní náš obchod.“

     „Samozřejmě, že ne. Dobrá, uvidíme se zítra ráno.“

     „Výborně, v osm vás budu očekávat,“ ukončil hovor a posadil se na barovou židli. Ještě nikdy žádnou schůzku neodložil, vždy přišel do práce včas. Zamyslel se, jak si to všechno sám zkomplikoval. O jeho vztahu s Brendou nikdo nic netušil. Dokonce i před novináři svůj vztah zatajil, vyhýbal se jim. A teď byla jeho. Jen jeho. Byl prvním mužem, kterého poznala; vážil si toho víc, než by čekal. Nechtěl ji svou vlastní hloupostí ztratit.

     Vešel zpátky do kajuty. „Dobré ráno,“ překvapila ho s úsměvem Brenda. Seděla na posteli a byla zakrytá přikrývkou. „Dobré ráno, jakpak ses vyspala?“

     „Báječně,“ prohlížela si ho. Stál u dveří se spokojeným výrazem na tváři. Jemně se pousmál a vykročil k posteli. Cítila, jak se jí chvěje srdce. Naklonil se k ní. Musel ji políbit - v okamžiku měl před očima předešlou noc, s jakou vášní se s ní miloval. Přitahovala ho snad ještě víc, zabořil svůj obličej do jejích vlasů. Ta její vůně, její hebké tělo! Líbal ji na tváři, na nose, na čele i na bradě. Oba se usmívali a poddali se planoucí vášni, která je oba připravila o rozum.

      Na lodi zůstali až do brzkého odpoledne, využili bazénu s vířivkou, obešli kajuty a všechna podlaží. Pozorovali jezero, jedli ovoce a zamilovaně se k sobě tulili. Leželi spolu na palubě lodi, hleděli na sebe a usmívali se. „Je to neskutečné, Kevine, tohle je snad jen sen.“

     „Není to sen, Brendo, ale skutečnost. Nikdy jsem se s nikým necítil tak jako s tebou. Vnesla jsi do mého života něco, po čem jsem toužil,“ upřímně se jí při tom díval do očí.

     „A co je to?“

     Kevin ji políbil a rozhodně namítl: „Nejprve bych ti chtěl povědět něco mnohem důležitějšího.“

     „Povídej,“ pohladila ho po tváři. Kevinovi se rozbušilo srdce. Nedokázal k ní být upřímný. Tolik by si to přál, ale jeho strach byl silnější. Místo přiznání ji zahrnul polibky a něžnými slůvky, která myslel upřímně.

     Když nadešel čas k odchodu, nechtělo se mu z lodi pryč, ale povinnosti ho volaly. Odvezl Brendu domů, a když se s ní loučil před domem, nechtěl ji pustit z náručí. Najednou se všechno změnilo - on se změnil. S Brendou si připadal sám sebou. Svou autoritu a společenské postavení si uvnitř stále zachovával, ale po kouzelné noci s Brendou si uvědomil, co mu vnesla do jeho života zámožného člověka: byla to láska, Brenda ho naučila milovat. Než odešel, pohlédl jí tím svým pronikavým pohledem do očí a políbil ji. Rozplývala se nad jeho polibky, nad jeho silnou náručí.

     Když vykročil k autu, chtělo se jí zasténat. Otevřel dveře, a než nasedl, mrkl na ni a pousmál se. Cítil se jako po prvním rande, jako by mu bylo znovu sedmnáct a on se zamiloval, ale jen co nasedl, zmocnily se ho obrovské obavy.

     Jel po Michiganském mostě směrem k dálnici, a když si uvědomil, že včera slíbil své matce, že přijde na večeři, naštvaně zaklel. Znovu jsem ji oklamal. Připadalo mu, jako by klamal každého kolem sebe. A nejvíc Brendu. Přidal plyn, jednu ruku měl na volantu a druhou na řadící páce. Ponořil se do myšlenek. Zvažoval svou situaci, snažil se porozumět svému chování. Proč? Proč jsem jí hned neřekl pravdu? Věnoval pozornost dálnici a zároveň se trápil výčitkami. Zaleželo mu na ní víc, než si myslel.

     Na příjezdové cestě zpomalil, projel bránou a zajel do garáže. Pospíchal do svého pokoje, aby se mohl zkulturnit. Převléknutý v plátěných černých kalhotách a v modré košili scházel ze schodů druhého patra do své pracovny. Posadil se k bukovému stolu a zapnul si počítač, ale po chvilce zaslechl klepání na dveře. „Dále!“

     „Kevine, to jsem já.“

     „Tati!“ Vstal od stolu. „Kolikrát jsem ti říkal, že nemusíš klepat.“ Položil otci ruku kolem ramen a vedl ho k pohovce. „Posaď se, dáš si něco k pití?“

     „Ne, díky, synu. Přišel jsem za tebou, abychom si promluvili.“

     „Jistě, o co jde?“ znejistěl a opřel se o stůl. „Maminka má o tebe velké starosti, Kevine, a já také.“ Kevin si dal ruce do kapes a sklopil oči. „To mě mrzí. Mluvil jsem s maminkou a ujistil jsem ji, že se nic neděje, tati.“

     „Ale ano, děje, Kevine. Dnes po poledni jsem tě viděl odcházet z přístavu a nebyl jsi sám.“ V Kevinovi hrklo. „Kdo je ta půvabná dívka, která tě doprovázela do auta?“ Půvabná? Ano, je to ta nejpůvabnější žena, jakou jsem kdy poznal. „Tati, ty mě špehuješ?“

     „Ovšemže ne. Měl jsem namířeno do tvé kanceláře, ale nenašel jsem tě tam. Tak mě napadlo zajet do přístavu a náhodně jsem tě tam zahlédl.“ Povytáhl na něj tázavě obočí, ale v koutku rtů mu hrál šibalský úsměv. Kevin se nadechl. Chtěl to ukončit. Už žádné lhaní. „To byla moje přítelkyně, tati.“

     „Neviděl jsem jí do tváře, ale zdála se moc hezká.“

     „Ano, je velmi pohledná,“ přiznal.

     „Rád bych ji poznal, a myslím, že tvá matka taky, až se to dozví,“ otec se postavil k odchodu. „Pozvi ji dnes k nám na večeři, synu. Myslím, že je načase se seznámit.“

     Kevin vytáhl ruce z kapes a zkřížil je na prsou. „Myslím, že ještě není vhodný čas, tati.“

     „Ale je. Chci ji poznat, dnes večer ji přivez.“ Znělo to jako rozkaz. „Jsem rád, že jsi někoho poznal. Doufám, že to nebude jen na chvíli,“ ještě podotkl. Kevin jen přikývl, v hlavě mu vířily myšlenky. „Myslím, že nebude,“ odvětil. Moc dobře věděl, jak to jeho otec myslí. Nikdy s žádnou ženou nevydržel déle než měsíc. Žádné z nich nešlo o nic jiného než o jeho příjmení a miliardy.

     Když se zavřely dveře jeho pracovny, Kevin se posadil do křesla. Předklonil se a opřel si lokty o stehna. Spojil dlaně k sobě a zapřel si o ně čelo. Strachoval se. Chtěl tu přetvářky ukončit, ale z pomyšlení, jaká bude Brendina reakce, až jí poví, kdo doopravdy je, ho mrazilo v zádech. Postavil se, nervózně přecházel po pracovně. Zastavil se u baru, nalil si do sklenice trochu skotské a vypil ji do dna. Odhodlaný vyšel ven. Nasedl do svého jaguáru a rozjel se zpět po Michigan avenue.

     Brenda chtěla navštívit Emily v jejím novém obchodě v centru. Kráčela po chodníku mezi davy lidí. Dnešní den nebyl tak slunečný. Obloha byla zamračená, foukal chladný vítr. Měla na sobě černé legíny a delší letní svetřík. Vlasy měla svázané v culíku a v ruce nesla malou nákupní taštičku. Kevin ji zahlédl na křižovatce. Srdce se mu rozbušilo rychleji, začal být nervózní. Nemohl vystoupit z auta, a tak ji sledoval, nespouštěl ji z očí, a když naskočila zelená, bleskově zajel ke krajnici, až zapískaly gumy. Vystoupil z auta a pospíchal za ní. V davu lidí se mu ztratila. Přidal do kroku. Ne, teď mi nemůže utéct. Teď ne! Byl rozhodnutý povědět jí konečně pravdu. Připravoval se na všechno.

     Najednou ji zahlédl na protějším chodníku. „Brendo!“ volal na ni, ale jen blázen by věřil tomu, že ho v tom městském hluku uslyší. Stál na chodníku, lidé se kolem něj proplétali, přidal znovu do kroku. „Brendo!“ Náhle se ale zastavil. Uvědomil si, že přijel jaguárem v oblečení od Armaniho. Rozmyslel si to a vrátil se k autu.

     Brenda kráčela dál po ulici, když v tom jí zazvonil telefon. Pohlédla na displej a usmála se. Nadšeně přijala hovor. „Ahoj,“ ozvala se s úsměvem na tváři. „Ahoj Bren. Chtěl bych s tebou něco probrat.“

     „Ano, povídej. Děje se něco?“ Jeho hlas jí zněl tak přitažlivě. Kevin seděl v zaparkovaném autě na krajnici. Opíral se o opěradlo, nadechl se a odhodlaně vyslovil: „Rád bych tě dnes pozval na večeři, Brendo.“

     „Dobře, moc ráda. V kolik pro mě přijedeš?“

     „Vyzvednu tě v šest hodin na rohu páté avenue. Souhlasíš?“

     „Jistě, a kam půjdeme?“ zeptala se mile.

     „K mým rodičům.“

     K rodičům? zopakovala si v duchu zaskočeně. „Prosím?“ vyhrkla.

     „Ano, chtěli by tě poznat. Víš co, Bren, vyzvednu tě radši u tebe doma, ano?“

     „Jo...tak dobře.“

     „Fajn, už se na tebe těším, tak pa.“ Brenda si zasunula telefon zpátky do kapsy a než došla k Emily, přemýšlela nad jeho pozváním. Zaskočilo ji to, ale byla šťastná, že se jí Kevin po jejich společné noci tak brzy ozval.

 

 

 

 



TOPlist