Vlastní život bez obalu - úvod ke sbírce Moji milí

Romskou slovesnost si její nositelé – Romové - na území bývalého Československa předávali až do rané poválečné doby výhradně ústně. Její základní útvary představovaly pohádky (paramisa) a vyprávění (vakeribena), v nichž se odrážely po generace předávané životní zkušenosti, moudrost a romipen, soubor hodnot a norem chování slušného Roma. Pohádky měly dospělé i dětské publikum zejména pobavit, významné pro společenství Romů byly nicméně i pro svoji funkci společensko-normativní – připomínaly pravidla a smysl romipen. Posluchači oblíbených pohádkových sešlostí si díky nim potvrzovali význam správného chování, důležitost vybraných hodnot a vzorce žádoucího jednání v každodenních situacích. Neméně důležitou roli v životě Romů hrály vakeribena. Každodenní vyprávění zážitků a příběhů, které se jednotlivcům i společenství udály, případně historky podávající výpověď o předcích, dodnes tvoří živou část romské lidové slovesnosti. Žertovná vyprávění mají posluchače pobavit nebo dát na chvíli zapomenout na často tíživé životní okolnosti, dramatická líčení strastí jednotlivců či romských společenství zase pomáhají společně sdílet nesnáze. Specifické místo zaujímají vyprávění pal o mule, o duchách zemřelých. Víra v jejich existenci je u většiny Romů živá a opravdová, stejně jako strach ze skutků, kterými se mohou duchové pozůstalým mstít.

Pohádky a vyprávění představovaly literární útvary, které ve své tvorbě volila první generace romských autorů zformovaná koncem 60. let minulého století, neboť v počátcích literatury psané Romy představovaly jedinou tradici, na niž bylo možno v rámci romské slovesnosti navázat. Někteří zapisovali pohádky, které slyšeli od svých rodičů nebo prarodičů, jiní zachycovali vzpomínky na mizející život své rodiny nebo komunity, obrazy často zidealizované optikou bezstarostného dětství. Motivace autorů k zaznamenávání těchto obsahů vyvěrala nejčastěji z pocitu ohrožení Romů vyvolaného tvrdou asimilační politikou komunistického režimu, jenž se snažil romskou kulturu znevážit a zničit. V současné době autoři čím dál častěji překračují prostor vytyčený předcházejícími dvěma generacemi spisovatelů - okoušejí nové literární formy a vstupují do literárního světa se zcela osobními motivacemi prostými emancipačního, buditelského charakteru. Přesto ještě ve svých prvotinách často pracují se stejnými tématy jako jejich předchůdci. Jako by se romští autoři a autorky nejprve potřebovali vypořádat se svou minulostí a identitou, aby se následně mohli osvobodit a zabývat se vlastním já.

Sbírka Moji milí představuje díla především současných autorů a autorek, kteří se narativní próze, zejména vzpomínkové, věnují nebo ji upřednostňovali ve svých literárních začátcích. Zařazené prózy jsou charakteristické dvěma rovinami – jedná se buď o vzpomínky na předky, kterým tak autoři vzdávají hold, nebo krátké příběhy, humorné či dramatické, ze současnosti či nedávné minulosti. Eva Danišová například výmluvně popisuje silnou a energickou osobnost své babičky, Milan Šamko vykresluje otcovu přirozenou moudrost a lásku. Iveta Kokyová se v cyklu mikropříběhů Dítě vypořádává s problematickým vztahem k otci. Kaštánek Ilony Ferkové se klasické podobě narativní prózy vymyká, stejně tak způsob práce této již etablované rokycanské autorky. Ta své náměty sbírá od Romů ve svém okolí a zapisuje jejich reálné příběhy, jak tomu bylo již v její úspěšné povídkové sbírce Čorde čhave / Ukradené děti. V Kaštánkovi ústy stejnojmenného vypravěče vykresluje v prostředí rokycanské herny skutečné příběhy tamních Romů a jejich předků.

Sbírka obsahuje texty nové, dosud nepublikované i ty, které se již v minulosti dočkaly zveřejnění. Některé z nich byly sdruženy do delších uzavřených cyklů, doplněny novými díly, a vytvářejí tak vypovídající celek. Zhruba polovina textů je uvedena v romském originále s autorovým vlastním překladem do češtiny, případně s překladem některého z romistů, aby dílo bylo zpřístupněno i čtenáři neznalému romštiny. U děl, která byla napsána jen v češtině, již romský překlad nebyl dodatečně pořizován. Jejich autorky buď romsky nehovoří, romštinu v psané podobě neovládají, nebo je pro ně z různých důvodů příjemnější či pragmatičtější psát v češtině.

Stává se, že romská literární tvorba čtenáře, který se s ní nikdy nesetkal, zklame, neboť od ní očekává stejnou podobu jako mají literatury se staletou tradicí, případně exotiku. Z výše popsaných důvodů vyplývá, že se na literaturu Romů nemůže nahlížet stejnými měřítky jako na ty se staletými tradicemi. Její unikátnost však spočívá zejména v autenticitě a upřímnosti. Autoři a autorky popisují bez obalu svůj vlastní život, rodinné osudy, a dávají se tak všanc v naději, že přispějí v boji proti předsudkům a vzájemnému nepochopení.

Publikace je ke stažení zde.

 

 

 



TOPlist