Romští autoři mají o čem vyprávět

Na pultech knihkupectví je většinou nenajdete. Knihy romských autorů přitom čtou tisíce čtenářů a to díky internetu. Romista Lukáš Houdek je vydává v češtině i v romštině a snaží se zapojit tuto literaturu do škol.

 

Internetové nakladatelství Kher funguje od roku 2012. Začínali jste souborem romských pohádek. Proč právě tento žánr?

 

To souvisí s prvními pokusy většiny romských autorů. Nejdříve chtěli zaznamenávat to, co znali z vyprávění, ze svého nejbližšího okolí. A to byly právě pohádky, které rozhodně nejsou jen pro děti. Vypravěč pohádek byl v romské komunitě vždy velmi respektovaný. Sešla se celá osada a všichni mu naslouchali. Začínal pohádkami, které mohly slyšet děti a když je poslali spát, tak pokračoval historkami, které byly pro dospělé. Takhle si povídali třeba pět, šest hodin. Chtěli jsme představit tyto tradiční příběhy a ukázat na hodnoty, které fungují v romské komunitě.

 

Kdy vlastně vznikají první texty romských autorů?

 

Dlouho se příběhy předávaly jen ústní formou. Až po druhé světové válce začalo několik autorů zapisovat své, někdy i traumatické, zážitky. Jednou z prvních spisovatelek byla Romka ze Slovenska, Elena Lacková, která za války musela, podobně jako jiní Romové, žít v lese, s celou osadou. Své zážitky popsala například v autobiografii Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. S Elenou spolupracovala Milena Hübschmannová, romistka, která se snažila povzbuzovat začínající autory. Chtěla, aby zapisovali příběhy a aby se navraceli k romštině.

 

Většina autorů tedy píše romsky?

 

Jak kdo. Někteří píší výhradně romsky, jiní raději v češtině, protože v ní mají větší jistotu. Psaní v romštině je pro ně zpočátku obtížné, protože se nikdy neučili její zápis. K romštině mají ale všichni velký respekt. Když už v ní píšou, tak především krátce a sdělně. Třeba Vlado Oláh používal velmi minimalistický jazyk. Stačilo mu ale pár slovních spojení a dokonale vystihl situaci. On i další autoři zapisují hlavně životní osudy svých předků. Chtějí je předat další generaci a zároveň – nám Neromům – přiblížit svět, který neznáme.

 

Knihy romských autorů zatím nejsou moc známé. Proč to tak je?

 

Po roce 1989 vyšlo několik publikací, ale vydávaly je hlavně neziskovky, které je neuměly dostat do běžné distribuční sítě. Zhruba od roku 2000 se to zlepšilo. Knihy vydávají větší nakladatelství, například Argo nebo Triáda. Jenže stále je problém v tom, že málokdo utratí tři sta korun za neznámého autora. Proto jsme s kolegyněmi, Radkou Patočkovou a Ivou Hlaváčkovou, založili Kher. Chceme knihy dostat mezi lidi co nejjednodušší formou. Vydáváme je na internetu zdarma. Zájem vzrůstá, od každé knihy máme už několik tisíc stažení, nejen v Čechách ale i v zahraničí.

 

Nedávno jste vydali debut Ladislava Husáka, nazvaný Žurka. Čím vás zaujal?

 

Je to v lecčems přelomová kniha. Na rozdíl od mnoha ostatních autorů, nabízí velmi květnatý jazyk. Husák už dal dohromady dvě knihy o historii Romů a náboženství, zatím je ale nevydal. Žurku napsal spíš tak pro radost, aby si odpočinul od faktografické literatury. Hlavní hrdinka, Žurka, je středobodem života v předválečné romské osadě. Propojuje různé osudy, třeba příběh zakázané lásky nebo dvojice, která k sobě hledá cestu. Tato kniha zajímavě kombinuje tradiční vyprávění v osadách s příhodami jednotlivých hrdinů.

 

Věnují se vaši autoři také tématům, která nesouvisí s životem romské komunity?

 

Pár takových je, ale dostávají se k tomu postupně. Ti, kteří začínají, se nejdřív potřebují „vypsat" z rodinné historie. Zvláštní je, že se nám zatím moc nedaří najít autory z mladé generace, kromě zdatné básnířky Renáty Berkyové. Je to asi tím, že většina autorů se až okolo čtyřicítky, padesátky začne ohlížet zpět, hledají své kořeny a píšou právě o tom. Jsou ale výjimky, například jedenapadesátiletý Roman Erös. Píše povídky, které nemají nic společného s romskou historií. V jednom textu líčí příběh fotbalisty, který spáchá sebevraždu nebo putování hluchoněmé dívky, která ztroskotá na pustém ostrově. V roce 2007 debutoval knihou Cadik, za kterou dostal Cenu Karla Hynka Máchy od Akademie literatury české.

 

Kromě beletrie jste vydali také příručku pro učitele, kteří pracují s romskými žáky. Jakou na ni máte ohlasy?

 

Vloni jsme ji prezentovali na praktických školách. Některým učitelům se ale zpočátku nápad pracovat s romštinou a romskou literaturou nelíbil. Říkali nám, že romští žáci by se měli hlavně přizpůsobit. A to ve všem... To je samozřejmě nesmysl, nemůžeme přeci popírat jejich identitu a shazovat jejich už tak podlomené sebevědomí. Z toho pak pramení řada problémů. V příručce Rozummění, kterou jsme ve spolupráci s metodičkami z Masarykovy univerzity připravili, se žáci učí češtinu na dílech romských autorů, na dílech, která vychází z jejich prostředí, objevují se v nich romští hrdinové a děti získávají také pozitivní vzory v osobách romských spisovatelů. Vyučování je tak může víc bavit. Myslíme si, že právě takováhle kniha může napomoct romským dětem, aby byly hrdé na to, kým jsou.

 

Rozhovor vyšel v Lidových novinách 25. srpna 2014.

 

 

 



TOPlist