Ukázka z chystané novely Ireny Eliášové

Úryvek z chystané novely Ireny Eliášové, jejíž vydání formou e-knihy nakladatelství KHER chystá na podzim. Dílo o prostitutce Lili založené na skutečné události nás přenese do začátku 90. let. V prostředí severočeského podsvětí a obchodu se ženami autorka rozkrývá nešťastný milostný vztah hlavní hrdinky.

Večer jako každý jiný. Nuda.

...

V baru je nabito. Kromě těch, kteří tu sedí denně, jsou zde většinou dealeři drog, pasáci nebo bohatí podnikatelé, co zde uzavírají obchody. Hotel Hvězda je pro takové záležitosti nejlepší.

Stejně jako každý jiný den je tu i dnes naše hrdinka Lili. Nikdy bych si nepomyslela, že o ní budu psát. Ale nedá mi to. Pořád mi její příběh leží na srdci a musí ven. Mladé dívky se musí dozvědět, jak dopadá žití na jednu noc. Milování za prachy. Lili to ještě neví. Zatím ani nemá tušení, jak chutná pravá láska, jak krásné je takové milování...

„Svítí ti červená," upozorňuje Jarmila Evu.

„Mazej do práce, ať Pepa nenadává!"

Mají to dobře zařízené. Jakmile má některá z nich klienta, rozsvítí se u stolečku světlo s číslem žádané dámy. Lili má trojku. Zatím sedí v poklidu. Eva se zvedla a odešla nahoru do pokoje uspokojit klienta.

„Dneska je tu nuda, až to bolí!" stěžuje si znechucená Lili. "I ta hudba mi leze na nervy.

Víš, co se mi včera stalo? Tomu nebudeš věřit! Jdu kolem čtvrté po Pražské, takže nejvíc lidí, a představ si! Přišla ke mně nějaká buranka a začala mě mlátit! Já myslela, že se propadnu hanbou! Nadávala mi do kurev a všelijak možně!"

„A co ty?"

„No co. Bránila jsem se, jak to jen šlo! Koukej, tady mi vytrhala vlasy!" prohrabuje prsty svoji hustou hřívu. "Vidíš? A tady mi natrhla ret. Celá od krve jsem se jí vytrhla a běžela k Alexovi. Tam jsem se dala do pořádku. No hrůza!"

„Jo holka, to je naše riziko. S tím musíme počítat. Daly jsme se na takovou práci a jiné to nebude," utěšovala ji Jarmila, nejstarší dáma u stolu.

„Nemáš pravdu!" oponovala jí Jana. "Ať jsou ty ženský povolný manželům a oni nebudou chodit za náma! Mají vypadat k světu a ne že jsou vdané a kašlou na sebe. K chlapovi do postele jdou jako do chlíva a pak se diví."

„Ale to není pravda, Jano! To je prostě láska. Ženský žárlí, to je všechno."

„Že to říkáš zrovna ty! A tomu tvýmu to nevadí?"

„Asi jo, ale když mu přinesu penízky, tak ho to hned přejde. On ví, že to dělám z lásky k němu. Z jednoho platu bysme nevyžili."

„Z lásky? To je samá láska, ale kde? Láska neexistuje! Je jenom sex," pronesla smutně Lili.

„Ještě jsi nenašla toho pravýho!"

„No jasně! Že jich tady bylo málo, co? Ani jeden z těch všech chlapů nebyl in!"

„To není o tom být in. Je to zkrátka věc citu. Srdce je takový náš tichý našeptávač lásky."

„No a kolik těch chlapů bylo! Ani jeden mě nechtěl nastálo! Copak si pěkný mužský vezme šlapku?"

„Věř tomu, Jano. Když se do tebe zamiluje, bude s tebou žít a nebude mu vadit ani tvoje minulost."

„Já na ně kašlu! Na všechny! Chlapi jsou k ničemu! Jsou dobrý jenom na placení!"

„Máš pravdu, zaplatí a vypadnou! A pak další a další! A život jde dál..."

„Svítí ti červená, Lili!"

„Jasně, už jdu. Copak to asi bude za kus!" a bez přemýšlení kráčela odevzdaně do prvního patra. Tak krásná dívka měla dávat lásku a potěšení muži, kterého neznala. Budou se znát jen hodinu. O pár chvil později na něj zapomene. Kolik takových už bylo?

...

Bar se pomalu zaplňuje hosty, kapela ladí nástroje a vše je jako obvykle. Až na jednu maličkost. Mezi muzikanty je nový člen. Jarmila měla výjimečně pravdu, je to opravdu fešák. Takové typy obsazují do filmových rolí. Tonda, jak na něho v kapele volají, je skutečně ozdobou pódia. –

Už i děvčata dorazila.

„Jano, ty si nedáš pokoj!"

„Prosím tě, Lili, ty s tím naděláš!"

„Víš, že ti minule Pepa vyhrožoval! To chceš šlapat chodník?"

„Co by Pepa nechtěl? Vždyť z nás má prachy a ne málo!"

„Hmm, Jana by ráda do práce," utahovala si z ní Eva. „To víš, celý měsíc makat za osmičku a na směny. To tady vydělá za dva dny! Ale proč ne?"

„Tady to taky není žádný med. Ale pořád lepší než na ulici. To si piš!"

„Ať je to, jak chce, já jsem spokojená." Jarmila vždycky ví, kdy má ukončit debatu, aby se všechny nezačaly hádat.

„Nechte toho! Mrkněte radši na kapelu. Co nám to dali za nového krasavce?"

„Hm, je to frajer!" vyhrkla Jana a oči všech čtyř se naráz obrátily směrem k nováčkovi kapely.

„Takového krasavce bych líbala všude. I na pusu!"

„Holka, ten by o nás ani prstem nezavadil," pronesla smutně Lili.

„Jen kdyby ochutnal naše umění, to by koukal!"

„Jano, proč si myslíš, že je všechno jenom o sexu? Podívej se na něj! Ten může mít,

na jakou si ukáže! Kdejakou paničku," opáčila Lili.

„Prosím tě, každý chce jenom to jedno. Ať je krásnej, nebo škaredej, ministr, nebo bezdomovec. To máš jedno!" nedala se Jana.

„Holky, ale dneska bude můj!" pronesla Eva sebejistě.

„To mi nemůžeš udělat, Evo! Toho chci já!" vypadlo zničehonic z Lili. Takovou ji neznaly.

„Lili, ty? Co se děje?"

„To já ho chci! A taky bude můj! Prostě se ozval tichý našeptávač."

„Co to meleš?! Jaký našeptávač? Co je to za blbost?"

„To je moje věc, tak mě nech!"

„Lili, snad nevěříš na lásku? No to by byl konec! Ty, která tvrdíš, že láska je jenom slovo!"

„Ale jaké slovo, Jarmilo?"

...

Od té chvíle na kamarádky nepromluvila. Její pohled patřil novému hudebníkovi. Sledovala každý jeho pohyb. To, jak mluví, jak se dotýká saxofonu, jak přivírá oči, když do toho kusu plechu fouká a vychází z něj tak líbezné a hřejivé zvuky. Něco jí to připomíná. Ale co? Nemůže si vzpomenout. To je přesně ta melodie, kterou občas slýchává ve snách. „Už vím! Vždyť tuhle skladbu poslouchala máma! Táta jí pouštěl na desce a při tom v objetí tančili." „...za oknem listí padá, lásko má, venku chlad a mráz, já tvé tělo objímám a chci tě hřát..."

(...)

Držel ji za ruku, a přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila! Aby ji takhle mohl držet napořád! Věděl ale, že to není možné. Když se rozejde s Alenou, její otec ho určitě okamžitě vyrazí! Má teď dobrou pozici, možná jednou bude i ředitel. A Alena si dítě určitě nechá. – Nemůže přece vyrůstat bez něho. To ne!

...

„Zlatíčko, kam půjdeme? V sobotu je ve městě úplně prázdno."

„To víš, sobota odpoledne. Každý je rád zalezlý doma a chce si odpočinout po celém týdnu v práci."

„Nechceš zaskočit k Alexovi?"

„Ani ne. Oni teď stejně mají líbánky. Nebudeme je rušit! Šla bych si spíš sednout na víno."

„Tak jo, zajdeme do Salamandru."

Ruku v ruce se ubírali po Pražské, cestou potkávali známé. Snad nepotkají nikoho z práce, strachoval se Tonda. Nebo nedejbůh někoho z Alenčiny rodiny. Dnes je mu ale všechno jedno.

V Salamandru bylo skutečně skoro plno. Našli jen jediný volný stůl.

„Koukej, říkal jsem ti, že tu jedno místo určitě bude. Čekalo jenom na nás," zasmál se a pomohl jí sundat kabát.

„Co si dáte?" přiskočila k nim okamžitě servírka drobné postavy. Vypadala jako mulatka. Její úsměv odhalil zuby jako perly.

„Pivo a dvě deci bílého."

„Hned to bude."

„Ta je šikovná. Věděl jsi, že jsem taky byla zaměstnaná jako servírka? U Pepy."

„No jo, ale tahle životní kapitola už je snad za tebou?!"

„To rozhodně!"

„Tak na zdraví a na lásku!"

„Na naši lásku, Toníku!"

Než se stačili napít, objevil se náhle u stolu muž, který byl Tondovi navlas podobný.

„No nazdar, brácho!"

„Ahoj!" překvapený Tonda se na víc nezmohl.

Lili skákala pohledem z jednoho na druhého a marně mezi nimi hledala nějakou odlišnost. Po chvilce jí došlo, že to musí být jeho dvojče.

„Co tu děláš s tak krásnou dámou? Neseznámíš mě?" přerušil překvapené ticho.

„No jasně. To je Lili! Lili, můj brácha."

„Marek jméno mé," a podal jí ruku. Dlouze se jí zadíval do očí.

„Kde ty bereš takové stvoření, Tony?" obrátil se k Lili a zažertoval: „Slečno, jeho si neberte, on má před svatbou! Ale já jsem volný!"

Lili ztuhl výraz. Pohlédla prudce na Tondu bledého jak stěna. Ani slovo ze sebe nevysoukal. Markovi došlo, že řekl něco, co neměl.

„Tony, řekl jsem něco nevhodného?"

„No už je to venku."

„Já, já, já se moc omlouvám, Tony, promiň, to to to jsem nechtěl! Já si dělal legraci...," vykoktal ze sebe Marek.

„Nech to být!" V tom si Toník všiml, jak se Lili třesou ruce. Chytil ji za dlaně.

„Lili, prosím tě, pochop, jestli můžeš! Já..."

„Tady není co chápat!"

Ani si nevšimli, že Marek odešel.

„Všechno ti vysvětlím, lásko!"

„Není co vysvětlovat! Já tě přímo zbožňuju, ale ty asi miluješ jinou!"

„To tak ale není! Strašně se pleteš! Pravda je jiná! Hlavně mě teď poslouchej!"

„Už jsem slyšela dost!"

„Lili, miláčku, věř mi, prosím, já tě nechci ztratit! Nechci o tebe přijít! Prostě se to stalo! Budu otcem! Ale nechtěl jsem to!"

To byla pro Lili další rána. Celý svět se s ní zatočil. Co ještě přijde? Už teď cítí, jak jí slábnou nohy. Kdyby stála, určitě by se svalila na zem!

„Jak jsi mi to jenom mohl udělat!?"

(...)

„Tony, jsem tak ráda, že máte celý týden volno! Máme spoustu času s přípravami Vánoc i svatby," radovala se šťastná nastávající babička. Vždyť už byl nejvyšší čas! Jeden z jejich synů jí konečně dá vnouče! Tak si to přála!

„Mami, koukám, že se nemůžeš dočkat! Já z toho mám tak akorát hrůzu!"

„Tony, už na to přece máš věk! Třicítka je akorátní věk na rodičovství. Věřím, že vám to spolu s Alenou vyjde a budete šťastní!!"

Tonda se podíval na matku a smutně se usmál. Ty ani, maminko, netušíš, kde je moje štěstí. Ale tady rozhodně není. Tam v garsonce na kopci čeká žena mých snů, pomyslel si a zabolelo ho při té vzpomínce u srdce.

(...)

Lili se probrala. Celé tělo ji bolí, jako kdyby ji někdo zmlátil. Rukou hmatá po budíku, ale nemůže ho najít. Otevřela oči, ale nic nevidí. Co to znamená? Tma, nic jen tma! Co se děje? – Oči si za chvíli na tmu zvykly a tak pomalu začíná rozeznávat prostředí, v jakém se nachází. Malé přikryté okénko, nevelký stolek, židle a postel, na které leží. Zdi páchnoucí plísní a je tu zima. „Bože, já jsem ve sklepě!"

...

Prudce vstala z postele a zhrozila se. Strach jí jako mráz přeběhl po celém těle! „Co to znamená? Jak jsem se sem dostala? Kde to jsem? Je den, nebo noc? Bože, co se stalo?!" Nemůže si vzpomenout, kde byla včera? Jakým způsobem se sem dostala? Hlava jí třeští. Snaží se přemýšlet nad včerejším dnem, ale nemůže si vybavit nic. A ta hlava!

...

Pátek, vlastně jo, byl pátek a byla s Markem v Salamandru. Vyznal jí lásku. Ale co bylo pak? Šla s Alexem a Jiřím na diskotéku na Baštu. Alex s Jiřím jeli domů taxíkem a ona taky. Znenadání k ní přistoupili dva cizí chlapi, všimla si jich na zábavě, a potom už neví nic. Lili došlo, co se stalo. Unesli ji pasáci, aby pro ně šlapala. Toho se vždycky bála. A teď je to tu! Bože můj, co teď?" Snažila se otevřít dveře. – Nešlo to. A okénko je příliš malé. Ani by se přes něj neprotáhla. Je to všechno nanic! „A kde je moje kabelka? Určitě ji mají u sebe!" Pamatuje si, že doklady u sebe neměla, jen pár drobných a nějakou kosmetiku. „Vždyť ani neví, jak se jmenuju, kdo jsem. Co teď se mnou bude? Toníku, pomoz mi, prosím!" naříkala v duchu a rozplakala se. Bylo jí jasné, co ji čeká. Věděla z doslechu, co všechno si musí holky vytrpět a jak to končí. Začala křičet, bouchala na dveře, co jí síly stačily, ale marně.

(...)

Uvědomila si, jak je bezmocná a začala znovu mlátit do dveří. Po chvilce bylo slyšet hlasy, a tak přestala. Někdo strká klíč do zámku. Dveře se otevřely a dovnitř vešli dva muži. Jednoho z nich viděla na diskotéce v ten večer a druhého, který byl starší, vidí prvně.

„Už se nás nemůžeš dočkat, co? Co tak řveš? Proč si nerozsvítíš? Tady je světlo, princezno!"

(... )

Lili věděla, co jsou zač, proto se snažila mluvit klidným hlasem. „Co tady já dělám? Vy jste mě normálně unesli! Za to je basa!"

„Ha, ha," smáli se", koukej, jak se třeseme strachy!"

„Okamžitě mi dejte moji kabelku, ať můžu jít domů!"

„A to ti máme jako objednat letadlo? Nebo vrtulník? – Ta je ostrá, viď?" chechtal se robustní chlapík. „Musíme ji trochu usměrnit, aby princezna věděla, jak se má chovat!"

Chytil Lili a surově ji k sobě přitáhl. Prudce s ní hodil na postel.

„Teď ukaž, co umíš, děvko!" A začal z ní strhávat šaty, zatímco s ní bezcitně lomcoval. Lili se nemohla bránit. „A pořádně drž! Nejdřív tě vyzkoušíme my, až pak budeš pro nás makat! A budeš poslušná holka, jasný?"

„Prosím ne! Prosím vás, proboha, nééééééééé!"

„Neřvi! Tady tě stejně nikdo neslyší! Drž a necukej se, nejsi malá holka! Včera jsi ukázala, jak to umíš rozbalit. Trsala jsi jak bohyně!"

Lili se zoufale snažila z jeho sevření vyprostit, ale byl příliš silný. Nešlo to. Uvědomila si, že nemá cenu jim odporovat. Vzdala to a zůstala vysílená klidně ležet na posteli. Namakaný chlap ji obrátil na záda a nedočkavě do ní vnikl. Přirážel prudce, surově a bezohledně, jako by to ani nebyla lidská bytost.

Lili zavřela oči a zoufale se snažila myslet na něco jiného, ale nešlo to. Kousala se do rtu a vzlykala, přála si, aby to rychle skončilo.

„Já jsem skončil," řekl svalovec, zatímco si zapínal poklopec, „teď můžeš ty, dělej!"

Postarší muž se této chvíle nemohl dočkat.

(...)

„Vstávej! Tady se nebudeš vyvalovat, budeš pěkně makat!" rozkřičel se na Lili svalovec. „Dělej, půjdeš se nahoru osprchovat, něco do sebe hodíš a jdeš na to!"

„Sprcha, bože sprcha! To jsem potřebovala!" prolétlo Lili hlavou, s nadějí na aspoň jeden světlý moment.

„Pojď nahoru a nemysli si, že vezmeš roha! Ať tě to ani nenapadne! Na to jsme připravení až moc dobře!"

Lili neodpověděla a poslušně ho následovala do bytu o patro výš. Bedlivě si všímala prostředí, ve kterém se objevila. Jakmile vstoupili do místnosti, zůstala překvapeně stát mezi dveřmi. Spatřila před sebou plno lidí, tři muže a šest žen.

Velký prostorný byt byl zařízený velmi nedbale. Staromódní nábytek, vynikají tu snad jen pohovky, k tomu tři křesla a špinavý koberec. Děvčata se rozvalují na pohovkách, pokuřují trávu a vypadají spokojeně.

„Holky," obrací se k děvčatům svalovec, „to je nová holka, ani nevím, jak se jmenuje. No nic. Budeme ji říkat Princezna. A budeme na ni dávat pozor, jasný? Je dost divoká!"

Všichni na ni pohlédli. Stojí u dveří, zničená, strhané šaty, vlasy jí padají do očí, které zračí zažitou hrůzu. Přesto je vidět, jak je krásná! Takovou konkurenci ženské rády nevidí!

„Kdes ji sebral, šéfe?" zeptala se jedna z nich.

„To radši nechtěj vědět! Věděla bys až moc!" odsekl.

(...)

„Prosím tě, nedávej mi to svinstvo! Prosím, néééé...!"

„Drž hubu, nechceš poslouchat, tak z tebe uděláme hodnou holčičku! Drž, ty svině!"

„Budu dělat, co chcete, všechno! Já už nechci, prosím, nedávejte mi to!"

„Máš smůlu, nedá se ti věřit! – Tak a teď budeš hodná. Hezky se vyspi a měj růžové sny, večer tě čeká práce!" Šéf měl pravdu. Je u nich už dva měsíce a celou dobu se snaží utíkat. Jenže ji pokaždé chytí.

Lili prožívá nejhorší období svého života. Ráno ji napíchají nějakým svinstvem, celý den prospí a večer jedou na trasu. Jak je to ponižující, odporné! Kdysi byla žádaná. Dnes ale právě ona musí prosit kolemjedoucí chlapy o sex. Tak to tu chodí. A nejlepší je chytit Němce! Němci znamenají prachy, a to je pro šéfa to hlavní.

Když není šikovná a nespolupracuje, zbijí ji. Strach a hrůza je teď její každodenní realita. Kdy už to celé skončí? Nikdo ji nehledá, dávno již přestala doufat, že jí Toník pomůže. „Toníku, pomoz mi, lásko moje!"

(...)

„Už jedeme skoro hodinu, a nic!" říká Alex a nervózně poklepává rukou. Nemůže se dočkat, až budou na místě.

„Nebuď tak netrpělivý! Za chvilku tam budem! Ale nepočítej s tím, že se to hned všechno vyřeší!"

„Jak to myslíš?"

„Budeme ji muset hledat a je otázka, jestli ji vůbec najdeme!"

„Snad to nebude tak tragické," ozval se Marek, který celou cestu nepromluvil ani slovo.

„Ale bude! Jsou to tvrdý chlapi, tihle pasáci! S nikým se nemazlí, jde jim jenom o prachy!" znejistěla je Jarmila. Dobře to prostřední zná. Však se v něm pohybuje už léta. Dobře si pamatuje, co všechno si zpočátku musela s Pepou zkusit.

„Nejsme žádné padavky," oponoval jí Marek.

„To já vím, jenže tohle je mafie. Poldové jsou s nima jedna ruka! Mají to všechno obšancované. Jakmile se jim dostane do rukou nějaká holka, je s ní amen!"

„To chceš říct, že nemáme žádnou šanci?" děsil se Toník.

„Ale, jo, naděje je vždycky. Je to o štěstí a o náhodě."

„Jak to myslíš?"

„Já nevím, jak to vysvětlit. Vy zkrátka vůbec nevíte, do čeho jdete. Jak říkám, je to hodně nebezpečné, musíme si dávat bacha. A taky se nesmíme postavit na jejich místa."

(...)

„Myslím, že už jsme u cíle, Tony. Všiml sis té značky?" zeptala se rozrušeně Jarmila

„Jo, viděl! Teď zpomalíme a budeme si všímat okolí. Ale pořádně!"

Je už po desáté večer, všude tma, jen příležitostné pouliční lampy osvětlovaly dění na trase známé jako E 55. Po obou stranách vozovky stojí auta a v nich se odehrávají sexuální orgie. Tady někde by měla být i Lili. Ale jak ji najít?

Toník zpomalil a až teď si uvědomil, do jaké situace se dostal.

„Marku, zajedeme trochu dál dopředu. Pěkně pomalu. A ty, Jarmilo, dávej pozor a koukej. Zkus vyhlížet Lili!"

„Jasný, proto jsme přece tady. Nejezdi ale moc blízko, pasáci by se do nás mohli pustit!"

„Dobrá. Tak zastavíme tady. Ty si vystup a obcházej auta, jako že chceš zákazníka, jo?"

„Mám jít taky?" zeptal se Alex.

„Ne, jenom kdyby se dělo něco podezřelého. Hlavně dávej bacha, Alexi!"

Alex je k nezadržení. Vystoupil z auta a obchází jedno za druhým, dívá se přes okýnka dovnitř a Jarmila to samé. Prohledali takhle několik aut, ale Lili nikde. Vzrušením zapomněli na opatrnost. Toník za nimi popojížděl a byl stále nervóznější. „Co ty blbci dělají?! Takhle se nikam nedostaneme! Marku, běž za nima a přiveď je zpátky nebo se dostaneme do průseru! Koukni támhle, hrnou se k nám nějací chlapi!"

Marek poslechl a vyskočil z auta. Vydal se rovnou k přátelům. U krajnice na druhé straně silnice si všiml Alexe, jak se dohaduje s dalšími pasáky.

„Co se děje, Alexi?" ptá se Marek a je překvapen, že Alex skutečně vypadá jako jeden z nich. Změnil se k nepoznání! Takový citlivý člověk a jak surově lomcuje s Jarmilou!

„Ale nic, jenom nás vyhazuje tady ten frajer!"

„Tady je náš rajón! A jestli hned nevypadnete, bude mít moje bouchačka po delší době práci!"

Jak Alex zaslechl o pistoli, zježily se mu hrůzou vlasy! Ten frajer to myslí vážně. Už chtěl couvnout, jenže se mu postavil Marek.

„Co se vytahuješ s bouchačkou? Myslíš, že jsi jediný, kdo ji má v kapse? My se tady prostě teď postavíme a nehneme z místa! A jestli se ti to nelíbí, tak mi polib prdel!"

„Ještě jednou ti říkám, že to je můj rajón, tak ve vlastním zájmu odprejskněte!" a na znamení, že to myslí vážně, sáhl do kapsy.

Marek viděl, že mu nemá cenu odporovat. To ale netušil, že za autem, před kterým se celá hádka odehrává, je Lili se zákazníkem.

K frajerovi se přidali další tři chlapíci.

„Pro dnešek jedeme, ale příště se vás už nelekneme!"

„Žádné příště nebude!"

„To se uvidí!"

„Chlapeček se nebojí," smáli se pasáci, „tihle noví chlápci mají kuráž! Měli bysme jim trochu prohnat faldy!"

„Jen do toho!"

„Marku, nedráždi je," šeptal Alex.

Pasáci se smějí dál. Je vidět, že mají převahu, a tak si jsou jistí sami sebou. Zato Marek měl sám na sebe vztek. Na to, jak je zoufale bezmocný, že nic nezmůže. Toník rázem otočil auto, zřejmě vytušil vyhrocenost celé situace. Na cestě k nim projížděl

kolem auta, ve kterém seděla Lili. Strach o Marka mu ale nedovolil dívat se kolem. Stačil by jediný pohled...